Přeskočit na obsah

Moderní básníci francouzští/Uzamčené rty

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Uzamčené rty
Autor: Léon Dierx
Zdroj: Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 146.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Já oči odvrátil od člověka i žití,
má duše bloudila pod travou hrobů v děsu,
já srdce očistil, že závist nepocítí,
a já je rozházel po kusech v stíny lesů.

Hluch k hlasům davů sám chtěl žít jsem v pusté tiši,
jak praděd, v mlčení a noc který se skrývá,
já chtěl mít čerstvé sny, jak stezky, které dýší,
vedouce do samot, jež bystřeň nerozrývá.

Však příšernými sny mne hroby naplnily
a já se odvážil tu velké zkoušky smělé;
a lesy? Ty svůj děs do mojí duše vlily,
já cítil jejich dech, jak prochází v mém těle.

Vzdech, jenž se hromadí nad rety zamčenými,
ten otrávil můj klid, po němž mé spěly tuchy,
jsem klášter přeplněn chmurnými viděními,
jsem hrůzou prosycen, když hovoří se s duchy.

Tož v středu bolestí tak jako v středu kvasů,
již chcete mluviti, vy mrtví a vy tiší,
zde živí, hvozdy vy! mně v stálém ve zápasu
ve větru do kola ty vaše duše dýší!