Moderní básníci francouzští/Potápěcí zvon

Moderní básníci francouzští
Duše (Maeterlinck)	Potápěcí zvon	Ohmatání

Údaje o textu
Titulek:	Potápěcí zvon
Autor:	Maurice Maeterlinck
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha: Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 298–299. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický

Ó norče pod svým zvonem provždy pohřbený!
Kol sebe moře skla máš věčně palčivá,
a život bez hnutí pln volných, zelených kývadel,
a tolik cizích bytostí stěnami!
A kolem hmatů provždy ti zavřených!
Co v jasné vodě venku co víří života!

Pozor! stín velkých ptáků letí přes dalie pralesů podmořských,
a na mžik v stínu velryb dlím táhnoucích ku pólu!

V té chvíli bezpochyby druzi skládají lodě plné sněhu v přístavu!
Stál ještě ledovec na lukách v červenci!
Ti plují pozpátku zelenou vodou v kruh,
ti o polednách v sluje tmavé vcházejí,
co vánky z moře chladí terasy!

Pozor! vizte ohnivé jazyky Gulf-Streamu!
Jich vzdalte polibky od nudných stěn!
víc sněhu dali jste na čela třeštících,
nemocní rozdělali si oheň vesele
a házejí v plameny plnýma rukama zelené lilije!

o méně horké stěny čela svá opřete,
a měsíc vyčkejte na zvonu vrcholi
a uzavřete dobře oči před lesem modrých kývadel a
fialových buďte hluší k sugescím vlažné vody!

Zapuďte touhy své sesláblé potem;
k těm jděte nejdřív, jež chtějí omdlíti,
jak chtěli slaviti by v sklepě hody svatební,
jak chtěli v poledne by vtoupiti v osvícenou ulici kdes v podzemí,
tak jdou ve slavném průvodu krajinou podobnou dětství sirotka.

K těm, kteří umírají, jděte nejdříve.
Jdou jako panny, které byly na dlouhé procházce v slunci, v den postní;
jsou bledí jako nemocní, kteří poslouchají, jak tiše padá déšť do zahrad nemocnice,
jsou jako ti, co živí zůstali a snídají na bojišti,
jsou jako vězni, kteří vědí, že všichni žalářníci se v řece koupají
a kteří slyší kositi trávu v zahradě věznické.