Medik a medicina

Údaje o textu
Titulek:	Medik a medicina
Autor:	Antonín Fabian
Zdroj:	FABIAN, Antonín. Medik a medicina. Praha : vlastním nákladem, 1854. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 140

Kdo je medik s tělem s duší,
Neštítí se ničeho,
Rozbírá hned jak se sluší
Mrtvého i živého.
Rozbírat neb secirovat
Všecko co se jenom dá,
Na mrtvole študirovat,
Přebírat se v svalech, v žílách
útrobách a tenkých nervách —
To je věru radost má.
To je medikova práce,
První pro něj uvítání;
I ač ošklivé dost zdá se,
Přece je dle mého zdání
V celém jeho študování —
Nejvděčnejší zaměstnání. —
Vím však že i mnoho lidí
V lékařském secirování
Hrozně malou krásu vidí,
Řkouce: že to rasování;
Tím však nás jen chtějí tupit.
Já naopak za to mám,
Že jen sám a sám
Tím se může medik chlubit.
A jak to? vy snad se ptáte.
To vám, moji zlatí,
Hodlám dokázati;
Poslouchejte — uhlídáte.

Zde na zemi
Mezi všemi
Tvory co jsou znamenité,
Jak to všichni dobře víte,
Je vždy člověk nejpřednější,
Také nejdokonalejší.
Svrchní tvárnost jeho se již líbí;
Z venku na tvář popatření
Vyloudí z nás podivení.
A však žasli byste bez pochyby,
U vnitř kdybyste patřili,
Kdyby při tom pitvec stál
A vám všecko povídal,
Až byste to pochopili,
To byste se podivili.
Tu je něžnost, tu je krása —
Co všech divů divy hlásá;
Tu je v celé podrobnosti
Písmo oné Všemocnosti,
Jenž zde ruku svou vložila
A tak řádně, pravidelně,
Vše tak ladně a kouzelně,
Vše tak jistě
Na svém místě —
Ku podivu vytvořila.
Totě největší až posud dílo,
Které se kdy objevilo.
Popatř v nejmenší zde stroj,
Poznáš v hloubi duše hnutý,
Velebností touto tknutý —
Zde všech umů věčný zdroj;
Zkrátka, jedním slovem vzato:
Zde je zázraků všech chrám,
A já nic bych nepřál vám,
Nežli řádně študovat to.
Až byste to učinili,
Pak byste se podivili;
Neboť něco vážnějšího,
Něco dokonalejšího
A tak hrozně k podivení
V celé přírodě snad není.
A hle o tom všem,
Co zde v jasnu zázračném
Tajně skryto, vnitř se jeví —
Krom medika žádný neví.
Medikovi ale přáno
Roušku tuto odhaliti,
A co tajně uschováno
Za ní, zrakům jeho
Posvátného, zájemného
V čistém světle popatřiti.
Onť jen sám a sám,
Jak již prv sem pravil vám,
V plném tomto zdroji
Čerpá, šlechtí duši svoji.
V všedním ale žití
Se však toho každý štítí;
O tomto pak študování
Toho nejmenšího zdání
Nemá skoro žádný.
Medik ale řádný
Všecko skrz a naskrz zná,
Mrtvolu když rozřezá.
Každou žilku i nejmenší,
Každou nitku i nejtenší,
Kde začíná, kam až běží,
Kde ji hledat, jak as leží,
Co je na ní k vidění,
Co je pod a vedlé ní,
Proč zde toto uložené,
K čemu ono vytvořené,
Jaký oučinek to mívá,
K cíli jakému
Tělu lidskému
V živobytí jak prospívá —
To vše v našem století
Musí medik věděti. —
Tak as, moji drazí,
Věc tato se vynachází.
Vám se to zdá býti
Něco ošklivého,
Hleďte ale uvěřiti,
Že to pranic zlého,
Nýbrž něco vznešeného, potřebného.
Věda pitva v každé době
Chová dvojí cenu v sobě:
Jednu skoro pro každého,
Učeného i sprostého;
Druhou cenu ale
Poznáme až dále
V nemocnici, ve špitále. —
Jisté jest, že touto učeností
Nejvíce je vyzískáno,
Nejvíc světu blaha dáno.
A však na tom není dosti;
Mnohé ještě vědy jiné
Patří k slavné medicině. —
To se samo sebou ví,
Že kdo doktorem chce být,
Z dvou let libomudrctví
Zkoušky musí podstoupit.
Zde se duše jeho
V myslivosti v pravdě cvičí,
Tady zrůstá a ze všeho
V školách těch přednešeného
Duch se k letu svobodnému vztýčí;
Nebo jestli v každém stavu
Třeba míti vtip a hlavu,
Tak už žádná věda jiná
Nežádá to tak jak medicina.
Vše co země v sobě skrývá,
Přírody co předmět bývá,
Vše co na ní se vidívá,
Až do podrobnosti znát
Musí každý medik dbát.
Musí být mineralog,
To jest každou nerostlinu,
Každý kámen, rudu, hlínu
Musí umět rozeznati,
Udat prvky, z nichž se stává,
Jmeno, vlastnost již dle hlatí,
A pak jakých léků dává.
Musí také býti zoolog;
Všecko co jest životného,
Od hmyzu nepatrného
Až do slona ohromného
Musí zevrub zpytovati;
To jest nejen zevnitřnosti,
Jen snad venčí tvary znáti,
Také vnitřní ústrojnosti,
Jako žíly, nervy, kosti,
Ptáků, ryb a zvířete každého
Patří k študování jeho. —
Každý medik musí znalec rostlin být,
Botaniku v malém prstu mít;
Zas co vždy po celém světě
Zelená se, roste, květe,
Všecka křoví, byliny,
Stromy, mechy, rostliny,
Každý lístek, kořínek
Po vědecku popisovat,
Poznat a hned také udat,
Jaký jeho oučinek,
Jakou sílu v sobě skrývá,
A kdy lékem tělu bývá,
Kdy a v které nemoci
Přinášívá pomoci. —
Tu již tedy
Z naší vědy
Zatím čtvero odvětí;
A již k tomu študování,
K ouplnému vyčerpání
Patří as půl století
S nevýslovnou pamětí. —
Dále máme chemii,
To jest lučbu — a i ji,
Kdo chce lečitelem být,
Musí sobě osvojit.
S ní jen jsou nám vysvětleny
Skoro všecky těla změny,
Jenom jí lze posouditi
Léku v těle kolování,
Pročež v lučebném skoumání
Musí lékař honěn býti;
Bez ní
Neposoudí žádnou nemoc krevní.
Kdo pak lučbu neučil se znáti,
Jak pak v ňákem otrávení,
Jak pak v léků připravení
Bude sobě počínati?
Od těch časů co nám lučba zkvetla,
Vzešlo v medicině mnoho světla;
Pročež třeba jí každému
Medikovi praktickému. —
Dál je fysiologie —
Zdravých oudů tvározpyt;
Tatě učí, jaký ráz má mít
Každý oud, jenž zdravý je.
Věda ta nám neomylný
Obraz toho všeho dává,
Co se u vnitř každé dílny
Těla člověčího stává.
Kterak čichám, kterak vidím,
Kterak slyším, kterak cítím,
Proč mi srdce v těle bije,
Kolikerou krev as pije,
Kudy kam se v těle lije —
Ano čárovnou tu sílu
Vsechněch strojů a jich dílů,
I jich výkon v celém těle
Pátrá, ukazuje skvěle.
Musíť věru užasnouti,
Komu bylo prohlídnouti
Drobnohledem krve probíhání
V žilkách, divé rubínků těch hnání —
Aj, jak krásné toto podívání!
A co jiných zjevů temných
Při skoumáních těch zájemných
Se již objasnilo,
Touto vědou osvítilo.
Ještě chorobozpyt a i lékosloví,
Vůbec nemoci se učit znát
Dle jich stavu příčin rozličných
A dle následků jich všelikých;
Konečně pak recepty se učit psát,
V jakém spůsobu se mají léky dát —
A medik půl hotový. —

Ponořiv tak ducha svého,
Čistou vášní rozňatého,
Ve hlubinách těchto učeností —
Bohat v umách načerpaných,
Zblažen v prsou rozjařených —
Krásný nyní obraz budoucnosti
Medikovi zrakům se otvírá.
A co ouže prsa jeho svírá —
Jestiť blahý onen cit,
Že mu přáno léčitelem být.
Pevnou myslí zírá tedy dále;
Velké vzory bodří duši jeho,
Druhou půli cíle svého
Hledá v nemocnici na klinickém sále.
Zde co z knih se znáti
Před tím naučil,
Musí dbáti
By se o tom přesvědčil.
Tu se teprv v skutečnosti
Opravdivě usazují,
Ku zralosti vyvinují
Jeho všechny umělosti;
Chirurgie a všech chorob skum
Korunuje nyní jeho um.
Zdraví rozkotané,
Oudy polámané,
Tělo ochablé,
Smysly zesláblé —
Zde se učí ponapravit
V mír zas uvést, bolu zbavit.
A kdekoliv skrytě nemoc se umísti
Za živa, tu mrtvola jej učí čisti.
Velké toto zaměstnání
Plní pýchou prsa jeho,
Nic mu není ošklivého,
Neboť hledí všeho
Co je k jeho
Cíli aneb povolání.
A co více posvátného
Může býti?
Jako žití
Léčit, šetřit, obstarávat,
Churavému,
Stonavému
Útěchu a zdraví dávat?
Toť zajisté něco vznešeného!
V nemocnici nyní jeho bydlo,
Tam kde nebezpečí sídlo,
U lože, kde upěnlivé lkání,
Bolné slyšet naříkání,
S čilou myslí medik stojí,
Zpytuje a pozor dává,
Na vše pilně se poptává,
Šetří, skoumá, léčí, hojí;
Aniž se na tomto místě,
Kdež to jistě
Mnohé puchy nákažlivé
Lidi o život bázlivé
Z příbytku ven plaší,
Medik nějak straší
Aneb o své žití bojí.
Jehoť jest celá čest,
Jiné před smrtí vždy bránit,
Jiných žití chránit —
Sám však svoje v oběť nést.
Tak se tedy zabavuje,
Tak se připravuje
Každý medik kandidát
Na svůj doktorát.
Jak je jednou promován
Za doktora, je svůj pán.
Celý svět mu stojí otevřen.
Začne tedy, má-li pacienty, jistě
Hned na místě,
Aneb hledí dostati se ven.
Tam je lehčí živobytí,
Dlouho to tak netrvá,
U ňákého knížete,
Barona neb hraběte
Službička se vyhledá.
Umí-li pak s lidem obcovat,
Pakli jeho slabé stránky zná,
Vlídnost k dobré mysli dá,
Nemusí se o výživu strachovat.
Kdyby ale, co by mohlo být,
V městě i na venku nechtělo to jít,
Kdyby pak už nejhůř bylo,
Nikde se nic nedařilo,
Nenecháť on klesnout hlavu;
Celá budoucnost je tím mu krytá,
Že jej přítomnost vždy mile vítá
Za lékaře k vojenskému stavu.
Nechť je jak chce, věda jeho
Se vším co v ní půvabného,
Pakli láskou k ní jen přilnul,
Útěchy mu podá dosti;
Nechť i cíl, jejž sobě vytknul,
Velké chová obtížnosti —
Nechť mu to neb ono schází,
Nudné nikdy jeho žití,
To co v přírodě nachází,
Aspoň ducha, srdce sytí. —

Nyní buď mi přáno vystaviti
Pár obrázků, při jichž podívání
Bude možná pochopiti
Zásluh v našem povolání.

Půlnoc černá kraje vůkol kreje;
V chýši bídné, v strasti, nepokoji
Dítek šestero u lůžka stojí
Na němž, smrti obraz, otec jich se chvěje.
Nářek, pláč a bědování
U vnitř v této chýši bídné;
Otec starostlivý v umírání —
Krev mu v žílách jižjiž stydne.
Vše tu vůkol hořekuje —
Ach! otec se k smrti připravuje.
Co as ubožátka dítky chudé
Sobě počnou, co z nich bude! —
Hu! toť pohled srdcežravý;
Jak to bolně člověka prorývá,
Jeden hláhol všady se ozývá:
„Probůh! dejte otci zdraví!“ —
A v tu chvíli lékař do vnitř vstúpí,
Spěje k loži, na němž otec úpí;
Jeho ruka
Jme se zahnat muka,
Vyšetřuje, proskoumává —
A již včil nemoc poznává,
Ihned léky přiměřené dává.
A den mine — otec nové síly cítí —
V stane z lože, znovu začne žíti.
Ejhle! dítky mají otce svého
Jedinkého o ně pečlivého. —
Tu zas chudá matka v stáří
V upěnlivém bědování
Po lékařovi se shání.
Jediný co podporou jí bývá,
Syn jí vděčný s bledou tváří
Smrtí hroze — na loži spočívá.
Sem již opět lékař spěchá,
A s ním pomoc, matce těcha.
Opět veden vědou, zkušeností svojí,
Přetne nemoc, léčí — syna zhojí.
Nuže tedy zdaž to krásné,
Zdaž to spasné,
Vrátit matce syna jedinkého,
Dítkám chudým,
V nouzi opuštěným
Dáti otce pečlivého;
Manželovi choti svou,
Bratru sestru přemilou?
Jak se šťastným tentýž cítí,
Komu přáno zachrániti
Vlastní rukou tolik živobytí?! —
Než však v léčitelském navštívení
S nadějí vždy pomoc spolu není.
Smutné často toto povolání,
Kde i proti vůli nemožnost se brání.
Tu se hned i hana s křivdou sejí,
Byťby lékař svatě dle své povinnosti
Nemoh lépe jednat, přece dosti
Na něm viny nacházejí.
„Ten ho pochoval,
Ten ho zahrabal! —
Doktor prý a žádný jiný
Nemá při tom viny.“
Takto často posuzuje
Lékaře lid nezkušený;
On však v mysli nezkalený
Sám se ospravedlňuje.
Křivda bolí, avšak prominouti
Musí lidu takovému,
takých pádech pravdy nahlídnouti
Nelze jest každému;
Jenom ten kdo cesty mediciny
Zná, ať soudí, ale žádný jiný. —
Dosti o tom; každý stav má nepřátele,
A to trefí také léčitele.
Proto zůstane přec naše věda
Krásnou, a v ní všechen tajný skum,
Pakli nám vždy zisku nedá,
Blahodárný jest přec um.
Drsná ovšem vede dráha
Přímo ku jejímu zdroji,
Kdo však toho se nebojí,
V celé žížni k ní zahoří,
V hloub jí ducha svého noří,
Pozná duševního blaha.
A že věrný svému cíli
Z horučesti v mnohé chvíli
Vlastní život v oběť sadí,
An to málo kdo uznává,
Žádný jemu nenahradí —
Za to květe jeho sláva.
Nikdy marný, nikdy prázdný
Život lékařů nebývá,
A jak vůbec charakter jich rázný
V šlechetnosti vždy prospívá,
Jak se povždy vůlí, skutkem
Člověčenstvu obětuje —
O tom nechť tak mnohá stránka
Dějepisu vypravuje. —

A teď nežli dokončíme,
Směle ještě projevíme,
Že jsme pražští medikové,
Praktiční my školákové,
Že i v naší světoznámé
Staré Praze slavnou školu máme,
Která vůbec vyhlášená
Ode všad je navštívená.
Ní se můžem honositi
A se v řadu postaviti
Se všemi jinými
Národy cizými;
Neboť z všech
Mužů těch,
Jimiž škola naše obsazená
A zajisté velmi proslavená,
Jichžto jmeno
Všady ctěno —
Jest jich nejvíc rodem z Čech.
Mnoho pak jich ve cizině,
Jako Škoda, Rokitanský,
Jimiž v celé medicině
Onen pokrok velikánský;
Oniť v pověsti své skvělé
Známi po Evropě celé.

Nyní konec — jsem u cíle.
Tu to máte, moji zlatí,
To jsem as tak z dlouhé chvíle
Poněkud chtěl dokázati.
Komu? to já věru nevím,
Žádný se mne na to neptal;
Kdyby se však někdo zeptal,
Tedy pro příhodu, a že vím,
Že se často jako jiný
Také náš stav mediciny
Haní, křivě posuzuje,
Viní a i zohyzďuje.
Já jsem toho stavu strany
Krásné a i špatné zjmenoval,
Kdo by teď v něm viděl hany,
Toho bych jen litoval.
Já jsem medik, a jsem rád —
Třebas v knize budoucnosti
Pro mne nehod, sporu dosti —
To jsem řekl tisíckrát:
Kdyby se mne měl kdo ptáti,
Co má asi študovati,
Aby ve své zvědavosti
Věcných našel zájemností,
Řekl bych mu: „Milý synu!
Študuj slavnou medicinu.“