Mecenáš

Údaje o textu
Titulek:	Mecenáš
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. – Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922, s. 55–62.
Vydáno:	1899
Licence:	PD old 70

Ulice fádní a rovná, kde není ani jednoho stromu. Ráno v září jiskří se v oknech, chodci ve spěchu zamlkle procházejí křižovatkami. Tramway vyjíždí z konce ulice, zatopené sluncem a blížíc se zvětšuje svou silhouettu. Podzimní nálada města. Balkony se zastřenými okny.

Mladý muž
(k svému staršímu soudruhu)

Zde půjde Mecenáš… Neb řeklo se mi, najisto
v ten den, v tu hodinu jej mohu uvidět.

Jeho průvodce

Toť věru pravda. Shrbený je trochu stařeček,
neb záda se mu shrbila, když v cizích službách byl.

Mladý muž

Vše jinak jsem si představoval… Velikou
hostinu duší, velkou srdcí hostinu
já očekával v těchto slavných místech.
Na samotě své dávno tušil jsem
kdes křídla bouřit nad výspami v šeru
a moře velkých kras a hukot vášnivých
bolestí výt jsem slyšel oním směrem.

Jeho průvodce
(sarkasticky)

K hostině duší nebývá tu přístupu.
Je policejně od let zakázána,
neb málo duší napočtlo se k těmto hostinám.
A tyto duše neměly buď žádných srdcí
neb tato srdce bez duší se nízkoplazila,
že jedna druhou nevystála jíti před sebou
neb vedle sebe aneb za sebou.
A ostatně to vše, co nazýváte Duše:
Ty duše podplatil teď Mecenáš.

Mladý muž

Vy žertujete stále. Tento suchý tón
jsem slyšel poprv zde. Zdá se být obranou?
Neb ještě něčím více: protestem?

Jeho průvodce

Nu, snad by mohl být i výpadem.
Tak proti všemu, čím zde lidé žijí,
čím triumfují dnešní dny, co v módě,
co politickým fenomenem zvem,
co samozvanci a co modlami.
Chápete dobře, dobře, mladý příteli.
Kde vším je tradice a ničím jiným,
je program stejný také pro zítřek,
pro příští rok i celé řady let.
A program váš buď lehkým: s vlky výt.
A tomu programu se přizpůsobte,
to budiž vaším svatým úkolem.

Mladý muž
(úzkostlivě)

Cos vězí zákeřného v slově tom.
Já jinak viděl vše a jinak chápal. —
Tažení generická odmítám.

Jeho průvodce

Jste příliš, příteli můj, kategorickým.
Zde nemluví se »ano« ani »ne«,
to ode dneška, vězte, škodí vám.
Leč jednoho jen z magistrů a doktorů
i sněmovníků až si poslechnete,
vy hladce hře té naučíte se,
hře na schovávanou, tož s pojmy »ano«, »ne«.

Mladý muž

Mně úzko je zde jaksi od včíra.
Neb míjivý ten život dojal mne. —
Ti všichni, s nimiž promluvil jsem dosud,
jsou rozerváni, plaši, úskočni,
jak ze zadu by útok čekali
a poněvadž jsou slábi, líto mi
těch potměšilých, pomlouvačných hlav.

Průvodce

A proč jste přišel tedy?

Mladý muž

                          Přišel jsem,
bych zased’ také k duší hostině,
jak děl jsem již. Mně stačit nemohly
sny, v které zapředla mne samota
a příroda v své jednotvárné kráse,
hor ticho, hloubka srázných údolí,
mne vše to mládím, jarem uspávalo
a lhalo mi svou lstivou nádherou.
Mne táhlo to k Severu myšlének,
kde drsnější a chladná příroda
se o srdce a duše příliš nestará,
kde člověk sám a v boji s životem
si nové světy musí vytvořit,
sbít vlastní koráby a stkáti vlastní plachty
a s nejvyšších hor snésti stožáry,
je na pobřeží chmurném otesat
pod mraky, jež se valí, nevlídné,
pak čekat s lodí větry příznivé,
jež táhnou v jednu chvíli, zřídka tak
ku nové zemi dosud neznámé.
Neb často orli táhnou odtamtud
ve výšce nesmírné a sluncem jiskřící
a na stožár se spustí s pozdravem
a o jich bytí dávají ti zvěst.
Sbít vlastní lodi, čekat, poslouchat
úsměšky kolemjdoucích, a když vše
sneseno, zbudováno, volně žít
dny rozkoše a štěstí.

Průvodce

                             Hehe, hehehe!
Obchodní, překupnické lodi v přístavech
a trochu pirátů a trochu snílků
v lagunách v najatých a krotkých gondolách,
vše tady blízko břehů vleče se —
v smrdutém výparu těch věcí všech.
Neb všecko dav chce míti suverení
ku okamžité pouze potřebě,
ať myšlenku, ať chléb, ať svého boha,
a vše to musí ihned nésti úroky.
Tak zdá se mi, že píseň pohřební
vám mohu zaspívat již truchlivou,
vám s bohem dát a obvyklý svůj monolog
odříkat nad mrtvolou, kterou jste,
neb jíž se zdáte být již předurčen.
Neb podezřelým je, že něco vůbec chcete,
že jinak vše jste viděl, jinak chápal,
že zdáte se tak trochu vážně přemýšlet
a hledat kouty nepřeberných šachet.
Tak nehledejte dveří Mecenáše.
On podlízavé chce mít svoje svěřence,
dle tradic přistřižené, pověřené
důvěrou národa neb stářím ctihodným
a jakýms počtem způsobného zboží,
chce hlavy seskupené kolem žlabu
ochočit jako psíky na pokyn,
chce míti řady drobných otroků,
dětičky způsobné, jichž čeledníky plné,
chce míti…

Mladý muž

             Příliš krutým vše to jest,
snad nevěříte sám již otráven.
Já přišel zdaleka a přišel vítězit
a čisté jsou mé sny a nikdy nikomu
já nebyl nepřítelem na světě.
Leč nedosnil jsem »Apoštolů novou píseň«
a »Kristův stesk po jiném království«,
když přišla ke mně bída. Od těch dob
já Mecenáše toužil vyhledat,
neb řeklo se mi, tady najisto
v ten den, v tu hodinu jej mohu uvidět.

Průvodce

To dráždit jdete Mecenáše. Hrdé
to čelo vaše, »Apoštolů nová píseň«
a »Kristův stesk po jiném království«,
to všecko k smíchu a vše k pláči je.
Dřív musíte být mistrům podobným
a fariseům, zákoníkům slavným,
bič nesmíte si splétat v těžkých dnech,
ni posmívat se luze, pochybnost
když těžká srdce vaše vyhlodá
a zříte hrozný všeho úpadek:
vy nesmíte to nahlas vykřiknout,
když vlastní naší vinou bída jde
po vsích a městech, její vítězné
v rozkladném vzduchu zvučí fanfáry:
když všecko spí, vy jíti nesmíte
na jasné hory mužně zaplakat,
že hučí kdesi v dálce potopa,
že blíží se a valí vlny své,
že roste, kypá, hory přerývá
zákeřně, tajně plní údolí.
Leč těm, kdož řídí všeho otěže,
kdo ilusemi pouze živí národ
a jednotlivcům nepodají ruky
plníce kapsy své, se smějte přec:
že dost je světla všude, pevných slov
a mužné oddanosti, pravé lásky
i upřímnosti, že je mozků dost
k řízení svojich vlastních osudů,
že drobných národů cíl pochopen:
velkými slovy ubohost svou zakrýt,
o národu v modlitbách blouznit povšechných,
vztýčené hlavy ale při tom škrtit…

 (Pomlčka) 

Mladý muž
(pobouřen)

Ne, jiné generace já jsem syn,
vy otráven a zbojník, — netknut, já.
Jste žlučovitý protest těchto dnů,
jež milovat chci a jež právě chci
tak nechat odejít, jak přicházejí
i s darebáky, luzou vznešenou,
s bídnými lazary i s pláčem zoufalých.
Já o sebe se více starat chci,
žít, žít chci život svůj, ne životem
těch kolem zatrpklých a zoufalých
a chytřeji nežvy a smát se chci.
Nač zhořknouti dát dnům svým míjejícím,
to vše je nelítostná, krutá hra;
chci život měřit křídlem radostným
a smavě, se vším kolem usmířen,
chci opíti jej slunce paprsky.

Průvodce
(ironicky)

Oh, škoda… Kdysi orli bývali,
s roztříštěnými křídly padali,
teď před okny, kde drobty špinavé,
pár vrabců vyhřívá se na slunci.
Nuž pozor… Mecenáš tu právě jde,
nuž hleďte drahý… Celý český národ
obšťastnit může několik těch stařečků,
pár advokátů chytrým mozkem myslících,
vlastence politikou pythickou jíž daří,
vlastence, kteří stále nerozhodnuti
na které straně měsíce plnější.
Těm, brachu, zdá se, že jste předurčen
způsobné verše skládat, tlusté romány.
A nesmíte být lavinou, jež řítí se.
Jen se způsobným králíčkem si pohraje
pár dívek a pár nyvě snivých hochů.