Martin Pokorný

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Martin Pokorný
Autor: Augustin Pánek
Zdroj: Světozor, roč. XVII. (1883), čís. 35. s. 414–415.
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno: 24. 8. 1883
Licence: PD old 70
Související: Autor:Martin Pokorný

Zasloužilý náš učenec a paedagog, Martin Pokorný, narodil se dne 30. listopadu 1836 v Hradci Králové z rodičů měšťanských, nezámožných. Prvního vychování školního dostalo se mu v opatrovně svého rodiště, řízené proslulým paedagogem Tom. A. Vorbesem, a zde položen základ budoucí jeho píli a chutí k pracím duševním. Na hlavní škole měl za učitele rovněž chvalné pověsti požívajícího Karla Šádka. Již tu objevovalo se při něm nadání počtářské, jímž nad své spolužáky vynikal.

R. 1846 přijat do gymnasia svého rodiště, kterýžto ústav, jako všecky podobné, byl tehdáž ovšem německý. Avšak duch českého žactva této školy byl dávno vysoce vlastenecký; bylo to dědictví professory Klicperou, Chmelou a jinými nadšenými vlastenci mladé generaci odkázané. Co nemohla podávati škola, nahrazováno čtením českých knih, jež sobě žáci navzájem půjčovali a tak připravovali se samoukové ve své mateřštině téměř bezděky k důstojnému počátku studií českých, které r. 1850 zavedeny tu byly místo německých, byť jen částečně a také jenom na čas dosti krátký.

Za takových tedy okolností započal Pokorný svá studia.

Na gymnasiích byl tehdy ještě v platnosti starý plán, dle něhož tedy v prvních třech třídách ještě byl vyučován, a že tu bylo hlavním cílem vycvičení ve formách latinských a poněkud řeckých, jest s důstatek známo. Teprve ve vyšších třídách dostalo se mu vyučování podle osnovy nové. Tu pak byl to tehdejší ředitel ústavu Paděra, jenž dřímající v něm vlohy mathematické zase vzkřísil, jimž však pravého posvěcení dostalo se nynějším c. k. školním radou V. Jandečkou, jehož měl poslední tři léta za učitele mathematiky a fysiky a jenž ve studiích těch utvrdil jej zvláště přesností svých přednášek a upravováním zvláštním úloh i pobádáním ke studiu domácímu.

Když Pokorný po zkoušce maturitní, při níž obstál s vyznamenáním, opouštěl gymnasium, znal se již v počtu differencialním a integralním dosti podrobně.

Vstoupiv jakožto mladík osmnáctiletý na universitu pražskou, oddal se zde oblíbeným svým studiím, připravuje se na gymnasialní professuru mathematiky a fysiky.

V prvním roce měl ještě za učitele mathematiky známého professora Janderu, pak Kulíka a Macku; fysiku pak studoval z části také ještě pod Petřinou, později pod Pierrem.

Skončiv triennium universitní přijal vychovatelství synů svobodného pána Podstatského na Moravě a podrobil se v té době státní zkoušce. Na to pak r. 1861 vstoupil v letním semestru na Novoměstské gymnasium, tehdy ještě piaristské, jakožto kandidát zkušební a stal se zde v příštím roce školním supplujícím učitelem. R. 1865 jmenován byl městskou radou pražskou professorem na realním gymnasii malostranském, toho roku právě zřízeném. Když pak r. 1875 ředitel toho ústavu, slovutný Václav Zelený, zemřel, stal se jeho nástupcem, ve kterémž postavení posud trvá.

Pokorný byl na poli literárním záhy činný. První pokus podnikl po prof. Baldovi, jenž byl započal a v prvých 6 arších spracoval spisek: Základy technologie, když jej překvapila smrť. Vyzván nakladatelem I. L. Kobrem na doporučení přítele Hálka, uvázal se Pokorný v nesnadnou práci, napsati totiž pokračování a dokončení spisku tohoto. Počínal pak si při tom tak šťastně, že s ním Kober smluvil spracování 2. a 3. dílu Kroniky Práce, totiž Sil přírody (1868) a Dobývání surovin (1874). Mezi tím vyšly od něho mnohé články vědecké a úvahy literární o spisech mathematických v „Kroku“, v „Literárních listech“ a j., mathematická pojednání v programech gymnasialních; od r. 1863 byl také stálým spolupracovníkem Slovníka Naučného, do něhož napsal velmi četné články technologické a fysikalní, znamenané šifrou Pý. R. 1865 sepsal spis: Determinanty a vyšší rovnice, kterýmž determinanty ponejprv uvedeny jsou do české literatury mathematické; spis tento uznán byl znalci zcela zdařilým. Později napsal několik pojednání fysikalních a jiných do „Osvěty“ (1873—74) i do jiných časopisů, přeložil r. 1874 první díl Baltzerových Základů mathematiky atd.

Sloh Pokorného uznáván vždy uhlazeným, ano elegantním; žel, že od té doby, kdy převzal řízení ústavu tak složitého, jakým jest městská střední škola pražská (čítáť již po několik let 15 tříd a neměl od r. 1875 nikdy méně než 13 tříd) pohlcena jest činnost jeho tou měrou, že mu ku pracím literárním jen málo času zbývá; toliko několik úvah v „Osvětě“ a posledně (1882) Krátký nástin historie mathematické a fysikalní literatury české objevily se ještě od něho.

I v jiném směru osvědčil se Pokorný jako horlivý šiřitel vzdělanosti v oboru přírodních věd. Za rozličnými účely měl populární přednášky z fysiky pro širší obecenstvo, které vždy bývaly velmi četně navštíveny a sledovány se vzácnou pozorností i odměňovány hojnou pochvalou. Přednášek takových měl od r. 1867 až do r. 1882 nejméně 30. Předností jeho při tom všeobecně uznanou jest nenucená, plynná řeč, jádrnost a jasný projev myšlének, i ohebný a hlasitý orgán.

Tímto veřejným jeho vystupováním znenáhla obracela se k němu pozornost, tak že postupem času zvolen jest do ředitelstva Svatoboru (jako účetní), do Jednoty mathematiků českých jakožto místopředseda, nyní pak předseda, do výboru Besedy Malostranské, nyní jakožto předseda. R. 1882 při sjezdu lékařů a přírodozpytců českých v Praze zvolen v odboru paedagogickém za předsedu schůzí, i vložen zde naň úkol, starati se o založení ústředního spolku učitelstva středních škol českých. Podařilo se mu to pak skutečně přes to, že snahy o zařízení spolku podobného, avšak pouze pro východní Čechy, kteréž hned po prvních krocích jeho v tom směru se objevily, hrozily dávno vytouženému spojení učitelstva středních škol opět záhubou hned v zárodku. V červnu 1883 skonstituoval se spolek a zvolil za předsedu Pokorného.

Při letošních volbách do sněmu českého byl k naléhavému přání občanstva malostranského kandidován a zvolen za poslance.

Zmíniti sluší se konečně o tom, čeho zde jsme se ještě nedotkli, totiž o působení jeho učitelském. Humánní jeho zacházení se žáky, klidné sice, ale pevné dbaní pořádku, kázně a mravnosti, i poutavá přednáška jeho činily jej vždy učitelem velmi oblíbeným, tak že tato činnost jeho došla uznání netoliko v kruzích dozorčích, ale i v srdcích žactva, které při každé příležitosti dává tomuto pocitu nelíčený, nadšený výraz. Též u sboru professorského požívá jakožto ředitel nelíčené úcty a vážnosti pro vzácný takt, kterýž veškeré jeho jednání se sborem vyznačuje.

Při veškerých zásluhách svých a svém všestranném, neobyčejném vzdělání jest Pokorný povahy skromné a mírné, ač mírnost tato nalézá se u něho ve šťastném souladu s potřebnou dosí energie. Další známkou povahy Pokorného jest jemnocitnost a šlechetnost, chování jeho vyznamenává se zvláštní uhlazeností.

Veškeré snažení Pokorného bylo by jej učinilo nevšedně spůsobilým pro vysoké školy, avšak nepodařilo se mu v dobách minulých domoci se postavení takového, tak že, stav se ředitelem střední školy, vzdal se všeho dalšího zápasení v tomto směru, čehož zajisté pro literaturu českou jenom lze litovati.