Marnosti/XIV

Marnosti Viktor Dyk
XIII	XIV (Ballada renaissanční)	XV

Údaje o textu
Titulek:	Marnosti
Podtitulek:	XIV (Ballada renaissanční)
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Marnosti. Praha: Moderní revue, 1900. s. 23–24. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ó jenom poslyš vichřice jek!
To jistě někdo zavražděný kvílí!
— Nějaký šeredný problémek
nespokojenci oběsili.

Oh! Oběsili tyrana,
mořil je dny a dráždil noci.
Jich radost byla spoutána
a povadlá a po nemoci.

Jich plný pohár vypíjel,
jich účastnil se her a kvasů.
Z ulic i dílny na ně zřel:
Problémku! Poslyš! Šel jsi k ďasu!

Však teď… o teď… té radosti!
Dnes přihnul sobě občan mnohý:
„Klid starý zas se rozhostí.
Problémku! Lež má krátké nohy!“

A plní vášně milenci
své hříšné paní objímají.
Pod šibenicí milenci
problémům všem se posmívají.

Však nyní poslyš vichřice jek:
to jistě někdo zavražděný kvílí.
Poťouchlý, šeredný problémek
chce míti zase svoji chvíli.

Je půlnoc a s ní jde též msta,
a tajný strach je v milých líci.
— Čertovské kvítí vyrůstá
pod zamračenou šibenicí!

A milenci, hle, s hrůzou zří
metamorfósu všeho prostou:
za jeden problémek hned tři
— o šťastné plody lásky! — rostou.

Za jednu bídu moře běd.
Jsou bledi muži, chví se ženy.
I rozchechtal se problémek
nadarmo jimi odsouzený —