Mariánské Lázně, Františkovy Lázně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mariánské Lázně, Františkovy Lázně
Autor: K. Kühn
Zdroj: Přírodní, umělecké a historické památnosti. Sv. XVI. Mariánské Lázně, Františkovy Lázně. Praha : Melantrich, 1930.
Licence: PD anon 70
Index stran
Související na Wikidatech: Mariánské Lázně a Františkovy Lázně
Mariánské Lázně, Františkovy Lázně.djvu

Přednosti obou léčebných míst nespočívají jedině v podivuhodné léčebné síle jejich pramenů, nýbrž také v cenné svěžesti vzduchu, v přírodních krásách a v klidném jejich okolí. Veliká dárkyně požehnaného bohatství, příroda, vysypala v plné míře svůj roh hojnosti nad oběma místy. A člověk dovedl — v minulosti lépe než v přítomnosti — do tohoto přírodního prostředí postaviti s pochopením a citem svá díla, takže se lidský výtvor s přírodou ve vzácné shodě spojují a doplňují, aby připravily trpícímu lidstvu vyléčení, osvěžení a radost.

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ.[1]

Tam, kde při březích úšovického potoka se rozcházejí zalesněná pohoří západních Čech, vyskytují se léčivé prameny, jež jsou již od r. 1197 v držení premonstrátského kláštera Teplá, kterým se však dostalo náležitého hospodářského ocenění teprve koncem století 18. Již v 16. stol. byl znám úšovický slaný pramen, dnešní pramen Ferdinandův; byl dokonce učiněn marný pokus dobývati z něho kuchyňskou sůl, na základě nařízení Ferdinanda I., daného dne 27. dubna 1528 opatovi Antonymu. R. 1603 činí se v Haliografii Jana Tölde-ho zmínka o slaném zřídle u kláštera Teplé, v blízkosti velikého lesa.

První chemické zkoumání těchto pramenů provedl r. 1606 slavkovský fysik Michael Raudenius. R. 1679 je o nich zmínka u Balbína. První monografii o „Tepelském léčivém zřídlu“ (Tepler Gesundbrunnen) uveřejnil r. 1760 prof. Srinci v Augšpurku a r. 1766 pojednal o nich lékař J. B. Zauschner ve své disertaci „Tři tepelské vody“ („Drei Tepler Wässer“). Zmínky, popisy a zkoumání následovaly pak v hojné míře a z nich zvláště za povšimnutí stojí práce dra Reusse, prof. Steinmanna 1821, dra Nehra a dra Heidlera.

Původně, zdá se, používali pramenů jen obyvatelé blízkého sousedství. Za prvního léčícího se hosta možno považovati svob. pána Jáchyma Liebsteina z Kolovratu, který použil r. 1609 pramenů na doporučení Raudeniovo. Jiným, neméně slavným lázeňským hostem byl doktor Prudentius — jeden z rádců Rudolfa II. — který na radu chebského lékaře Horníka přicestoval z Prahy, aby užíval proti dnovým bolestem pramene zv. „Stänker“, dnešního pramene mariánského.

Silnější zájem o léčivou sílu pramenů je patrný od doby, kdy, na radu karlovarského lékaře Ferdinanda Dülera, užíval s úspěchem slaného pramene r. 1663 tepelský opat Raimund. Ještě však významnější pro pozdější rozvoj lázní byla úspěšná léčba opata Raimunda Wilferta, který r. 1700 dal pod dohledem tepelského klášterního lékaře Curtia vyčistiti hlavní, dnešní křížový pramen. V blízké slatině prýštící uhličitý pramen zv. „Stänker“ pojmenoval podle sousedního mariánského obrazu „pramenem mariánským“. Pro pohodlnější používání pramenů upravil nedaleký zámeček Hammerhof tak, že poskytoval přístřeší příslušníkům kláštera.

K dobývání Glauberovy soli, která pode jménem soli tepelské byla daleko posílána, byl po roce 1724 postaven při křížovém prameni krb se dvěma železnými kotly. Oba kotle nalezl ještě r. 1779 při své první návštěvě dr. Nehr, ovšem velice zanedbané. Dnes provozuje se výroba Glauberovy soli z pramene Ferdinandova pomocí nejmoderněji zařízeného solivaru ve velkém.

Ve skutečný rozvoj uvedla vznikající léčebné místo ke konci 18. stol. činorodá práce klášterního lékaře dra Josefa Nehra, jemuž se podařilo získati tepelské opaty pro své plány. Opat Krištof Heřman z Trautmannsdorfu, jenž sám pramenů s velikým úspěchem užíval, vykoupením lesa po půl třetího století již zastaveného, položil základ pro krajinnou krásu dnešních světových lázní. Za jeho nástupce Raimunda Hubela zřízena byla r. 1791 při mariánském pramení první dřevěná lázeň. Opat Chrysostomus Pfrogner dal zříditi v létech 1807-8 novou lázeňskou budovu se 13 koupelnami, která byla r. 1810 rozšířena na 26 lázní. Za něho byla vysvěcena kaple r. 1808 drem Nehrem postavená. On dal také k poctě blahoslavené Panny Marie a podle pramene mariánského mladé osadě jméno „Mariánské lázně“, jehož použil dr. Nehr ve svém, r. 1813 poprvé vydaném pojednání o těchto lázních.

Nejvýznamnější oporu poskytl osadě opat Karel Kašpar Reitenberger (1813—1827). Dal v blízkostí pramenů bahnitou půdu vysušiti, vynikajícími chemiky a lékaři analysovati a výsledky šetření uveřejniti. Zřídil u křížového pramene kolonády a promenádu ku prameni karolínskému, který obsahuje minerální látky a jenž byl r. 1811 objeven mezi pramenem křížovým a mariánským. Zbudoval také léčebný sál, školu, novou kapli a zřídil první obchody.

Stavební vývoj okolí pramenů šel však pomalu a bez určitého plánu ku předu. Prní dva domečky vybudovali r. 1781 u křížového pramene chudí rolníci; r. 1804 pojal dr. Nehr úmysl vybudovati větší přístřeší, které dokončil r. 1807 a jež obsahovalo 14 z části větších, z části menších světniček, se dvěma kuchyněmi. R. 1812 bylo postaveno již 12 domů, mezi nimi hostinec a lázně; r. 1829 bylo již hotovo 29 vhodně zařízených domů a šest nových se stavělo.

Pokračující stavební rozvoj byl důsledkem oživené návštěvy; jestliže při nastoupení opata Reitenbergera se počítalo teprve 200 léčících se hostí, vzrost jejich počet již r. 1820 na 507 a r. 1827 na 999. Dnes převyšuje počet ročních návštěv značně 40.000. Tento vzestup osady vedl také k jejímu veřejnému ocenění. Na podnět opata byla dne 6. listopadu 1818 prohlášena za veřejné léčebné místo jako samostatná obec, obdržela civilní i vojenský dozor a byl jí přidělen i lázeňský lékař. R. 1866 následovalo povýšení obce na město.

Mezi nejvýznačnějšími návštěvníky jest vedle Bedřicha Hebbela povšimnouti si zejména pobytu Goetheova, který, procházeje tudy, poprvé r. 1820 se zde zdržel a v letech 1821, 1822 a 1823 se zde léčil. Jeho zdejší pobyt byl zkrášlen elegickým přátelstvím s mladistvým Ullrikem z Levetzova a dostalo se mu básnického výrazu v „Elegii Mariánských Lázní“ („Marienbader Elegie“).

Léčebnými činiteli Mariánských Lázní jsou léčivé prameny a bahna. Mimo to jest neméně důležité rozesílání z pramenů dobyté soli a ostatních vedlejším produktů, na př. minerálních vod. Již r. 1724 se počalo s posíláním prvních džbánů pramenné vody do klášterů v Kladrubech a v Plasích, z čehož se pak vyvinul stále stoupající odbyt, který dosáhl v r. 1818 75.000 lahví, v r. 1835 550.000 lahví a dnes vyvinul se ve výnosný průmysl, jehož úkolem je zprostředkovati celému světu blahodárný léčivý prostředek.

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ[2]

Léčebnými prostředky Františkových Lázní je do dnešního dne známých 27 kyselých a plynových pramenů, jakož i lázní bahenních, jež obé jsou prastaré. Mají svůj původ v geologické výstavbě františko-lázeňsko-chebské pánve, která, obklopena jsouc prahorami a vyplněna útvary třetihorními, vykazuje stopy někdejšího vulkanismu, jako je nacházíme v nejbližším okolí Kammerbühlu. V prastarých časech zde byla bažina; ze starších i mladších zkoumání půdy, jež je z části považovati za hledání pramenů, dají se pomocí rašelinových vsí zjistiti stopy někdejšího osídlení na obvodu rašeliniště. Teprve s počátkem 15. stol. získáváme určitější poznatky o pramenech. V této době se používalo t. zv. „dolnické kyselky“, nedaleko vsi Tršnice.

Když r. 1502 byl tento pramen zlomyslně znečištěn, uchýlili se chebští nosiči vody k jinému prameni, položenému nedaleko vsi Slatina, zvanému „slatinská kyselka“, dnešnímu Františkovu prameni, čímž počala jeho obliba, která přivodila založení dnešního léčebného místa.

V časových traktátech byly již záhy o tomto pramení činěny zmínky, byl také popsán a zkoumáno i jeho chemické složení. Chebský městský písař Kašpar Brusch podává r. 1542, jako jeden z prvních, bližší zprávy o jeho užívání; před ním zmiňuje se o něm jáchymovský lékař Jiří Agrikola (1529), později Gallus Etschenreutter (Štrasburk) 1571-1616, Leonard Thurneysser z Thurnu (Frankfurt n. O. 1572), Jan Göbel (1576), Martin Ruland (Basilej, 1579), Šebastián Münster (Basilej, 1598), Jan Günther z Adernachu (1665), Ondřej Baccici (Benátky-Padova, 1711) a j.

Původně toliko od okolních obyvatelů používána, byla léčivá voda od r. 1600 rozesílána také v hliněných džbánech a kolem začátku 17. stol. přicházejí do Chebu také cizinci, aby užívali „chebského pramene“, jak tento byl od r. 1651 označován. S počátku bylo dovoleno čerpati komukoliv, brzy však byla poznána jeho cena jakožto činitele hospodářského a počalo se s jeho využitím. Napřed bylo zužitkování ponecháno soukromým podnikatelům; v r. 1670 získalo město Cheb po delším sporu rozesílání pramenné vody jako privilegium a provozovalo je až do r. 1822 ve vlastní správě, potom cestou pronájmu Josefu Augustu Hechtovi, který zavedl do rozesílání některá zlepšení, čímž pokleslý odbyt znovu pozdvihl.

Podle starého zvyku užívalo se kyselky k léčení zprvu jen pitím; od r. 1707 bylo léčivé vody použito také k účelům lázeňským. K tomuto cíli dala chebská rada zříditi ve starém hostinci koupelnu. Se vzrůstající oblibou pramene vzniklo také přání, aby bylo u pramene zřízeno vhodné přístřeší, neboť až dosud přicestovavší hosté byli nuceni bydleti v Chebu. Magistrát zřídil proto r. 1660 u pramene nalévárnu a hostinec a dal zlepšiti jízdné cesty. R. 1709 byl příval tak velký, že četní návštěvníci z nedostatku vhodného přístřeší byli nuceni se ubytovati v sousedních vesnicích Slatině a Horních Lomanech. Okolo 1677 byly již výtěžky tak pozoruhodné, že císař Leopold I. určil příjmy z rozesílání pramenné vody k přestavbě chebského městského opevnění.

O rozšíření a probadání léčivých pramenů získali si ode dávna zásluhy chebští městští fysikové; mezi nimi byl to ke konci 18. stol. zvláště dr. Bernard Adler, jenž poznal plný význam těchto pramenů a pomýšlel také na jeho zhodnocení. Jeho snahy byly s počátku málo podporovány a vedly dokonce r. 1791 pro úzkoprsost místních uživatelů k násilnému zničení jím zavedených úprav. V příští době však poznala chebská rada správnost jeho návrhů a zahájila za podpory zemského úřadu pravidelné zastavění oblasti okolo pramenů, jako chebskou kolonii. Koupí luk a pastvin v okolí kyselého pramene byly získány nové plochy pro osídlení, jež byly postupně a vědomě zastavěny systémem pravoúhlým. Starý hostinec byl uveden v náležitý stav, zřízen nový hostinec s nápojnou a tanečním sálem, pramen chycen a překryt, a provedeno zastavení 19 stavebních míst. V r. 1793 byly tyto budovy z největší části již hotovy a léčebné místo bylo navenek dobudováno. R. 1794 počala se mladá osada příjemněji utvářeti zakládáním parků a dovedla až i do dnešních dnů využívati bohatých darů přírodou jí svěřených ku blahu všech, kdož hledají zdraví.

Původně měla nová osada jméno Franzensdorf, od r. 1807 pak Františkovy Lázně ku poctě císaře Františka I., jemuž v léčebném parku byl r. 1853 postaven pomník (odstraněný r. 1925).

Brzy povznesla se mladá osada k vzácnému rozkvětu; čítalo-li se v r. 1793 jen 58 cizích hostí, stoupl jejich počet v r. 1797 na 252 a v r. 1807 už na 700 osob. Dnes dosáhl počet návštěvníků již skoro 35.000. Prvý tištěný léčebný seznam byl vydán v r. 1800 a od r. 1808 byla zavedena léčebná taxa.

Ve snaze po vzrůstu byly zlepšovány staré léčebné prostředky a jímány nové prameny. Poněvadž v obytných domech zařízené lázeňské prostory nedostačovaly a město Cheb nemohlo poskytnouti prostředků na vybudování lázeňského domu, bylo jeho zřízení ponecháno soukromému podnikání. R. 1827 postavil Krištof Loimann první lázeňský dům s 18 koupelnami, jež byly brzy rozmnoženy na 30; je to dnešní lázeňský dům č. I. Roku 1840 přibyl druhý a r. 1851 otevřelo město Cheb městský lázeňský dům, dnešní lázeňský dům II; pak následovaly další a dnes má toto léčebné místo 5 nejmoderněji zařízených lázeňských domů a 25 jímaných pramenů. Politickými událostmi byly také rozvázány svazky, které dosud poutaly mladou osadu k mateřskému městu; r. 1851 staly se Františkovy Lázně samostatnou obcí a r. 1865 městem. Dnes jsou ve svém omládlém a obnoveném hávu jednou ze tří perel ve věnci západočeských lázní. Léčivou sílu jejich pramenů opěvá již německý nápis kamenného památníku saského, odhaleného r. 1837, krásnými a věčně platnými slovy nadšeného obdivu a hlubokého vděku, jímž je trpící lidstvo zavázáno těmto z lůna přírody tryskajícím léčivým silám.


  1. Poukaz na literaturu hlavně u Sommera, das Königreich Böhmen. Prag 1838, VI. sv., str. 261.
  2. Vincenc Pröckl, Eger und das Egerland, Prag 1845, Sudeta, Zeitschrift f. Vor- u. Frühgeschichte, Brüx, 1927, roč. III. seš. 3-4. Místopisná literatura a průvodce.

VYSVĚTLIVKY: MARIÁNSKÉ LÁZNĚ.

9. CELKOVÝ POHLED na léčebné místo a sousední zalesněné výšiny od severu.

10. KATOLICKÝ FARNÍ KOSTEL, zbudovaný v létech 1844—50 podle plánů architekta Gutensohna v novodobém slohu románském, v půdorysu osmistěnná centrální stavba s vyvýšenou částí střední. Hlavní portál zdobí sochy Josefa Maxe.

Původně stála zde drem Nehrem r. 1808 zbudovaná kaple. V popředí vpravo jest střední dvorana nad karolínským pramenem.

11. KŘÍŽOVÝ PRAMEN (pramen Glauberovy soli), také „slaný“ nebo „studený pramen“, pojmenovaný dle Jacquina a Hufenlanda. Historicky zaručené zprávy o tomto prameni sahají zpět až do 16. stol. R. 1700 byl pramen vyčištěn. Za opata Jeronyma Ambrože (1741—1767) byl r. 1749 prozkoumán, vyzděn kamenem a opatřen krytem. Klášterní lékárník Damián Schulz připravoval z něho t. zv. tepelskou sůl a jeho primitivní várnu nalezl dr. Nehr ještě r. 1779. Za opata Ambrože Schmidta byla stará chata odstraněna a r. 1790 zbudován v bezprostřední blízkosti dřevěný dům, sloužící k výrobě Glauberovy soli, který r. 1779 byl zvýšen o poschodí. R. 1819 byl pramen opatřen ochozem o 72 původně zděných, jonských sloupech, který nesl nad pramenem kupolovitou střechu s mohutným křížem. R. 1913 byl tento ochoz dle starých tvarů, ale v dobrém materiálu znovuproveden a současně rozšířen. Leží daleko posunut směrem k výšinám, ve středu léčebného místa; před ním rozvinuje se lázeňská promenáda. Jméno pramene pochází od kříže ze dřeva řezaného, jenž původně stál u staré studánky a dnes jako pravdivé znamení korunuje kupoli. Na východní straně druží se k prameni podélná, ze železa zbudovaná, krytá kolonáda. Naproti, téměř uprostřed stojí pomník z bronzu, postavený vídeňským prof. Karlem Kundmannem, největšímu podporovateli Mariánských Lázní opatovi Karlu Kašparu Reitenbergerovi, † 1860 v klášteře Wilten.

12. KŘÍŽOVÝ PRAMEN, pohled do novodobého vnitřního nádvoří se sochou tepelského klášterního lékaře a skutečného zvelebitele léčebného místa dra Nehra † 1820), postavený jeho ctiteli r. 1857 a provedený Emanuelem Maxem; při obnově dvorany byl působivě postaven do arkádového dvora.

13. KAROLINSKÝ PRAMEN (minerální zřídlo) s přívodem z pramene Ferdinandova a Rudolfova, monumentální architektura, která na západě uzavírá lázeňskou promenádu. Uprostřed spatřujeme velikou, osmi korintskými sloupy nesenou dvoranu nad novým zřídlem, objeveným r. 1811, které ku cti choti císaře Františka I. bylo nazváno pramenem Karolininým. Na obě strany táhnou se daleko sloupové dvorany s korintským portikem. Pro přívody, jež má tento pramen od pramene Ferdinandova a Rudolfova, bývá jmenován také podle nich.

14. PRAMEN AMBROSIŮV (železité zřídlo), leží jihovýchodně od uvedených pramenů, původně „pramen pitné kyselky“, nebo také „sirný pramen“ zvaný, byl na podnět opata Jeronyma Ambrosia (1761—1767) prozkoumán a později po něm pojmenován. R. 1823 byl nově podchycen a r. 1826 překlenut půvabným chrámečkem ve vzorné biedermayerovské gotice, který byl r. 1925 při nové úpravě odnesen a je připraven, aby byl znovupostaven na jiném místě.

15. PRAMEN FERDINANDŮV (kyselé zřídlo Glauberovy soli); leží se sousedním pramenem Rudolfovým (zemitá kyselka) sotva čtvrt hodiny vzdálen na jih od křížového pramene. Byl zván původně „úšovický“ nebo také „slaný pramen“. Vytvářel zde kdysi veliké bahno. Je nejstarším známým pramenem; r. 1818 byl nově prozkoumán a r. 1819 znovu podchycen, při čemž byly nalezeny v hloubce asi 1 m zbytky starého roubení, jež, jak se zdá, souvisí s pokusy, konanými za Ferdinanda I., za účelem získání kuchyňské soli. Voda z tohoto pramene a stejně i z pramene Rudolfova je odváděna do kolonády pramene karolinského. Podélný pavilon, který pozůstává z dorského středního sálu, krytého plochou kupolí, byl dohotoven s postranními schodišti a přilehlými přístavbami r. 1828 a je dobrým příkladem klasicistického stavitelství. V novější době byla po obou stranách nové budovy upravena zahrada, takže bylo zachováno nádherné staré stromoví, jež zvyšuje její architektonickou působivost.

16. LÉČEBNÝ DŮM, zbudovaný r. 1901 podle plánů arch. Josefa Schaffera v novorenesančním slohu; vedle Nové Lázně od téhož architekta, postavené v l. 1893—96 v novodobé italské renesanci.
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ.

17. CELKOVÝ POHLED od jihu. V pravoúhlém systému uspořádané plochy stavebního plánu z r. 1792 hromadí se k oběma stranám průchodní silnice. Paralelně s ní jdou ulice vedlejší, jsouce příkladem klasicistického plánu místního. Severním závěrem Kostelní ulice je kostel, v jižní její části je to v r. 1929—30 nově postavená budova nad novým, r. 1918—19 navrtaným Glauberovým pramenem III. a IV. Město obklopují vějířovitě plochy zeleně na severu, na východě a západě.

18. KATOLICKÝ FARNÍ KOSTEL, postavený v l. 1815—20 na náklad českého náboženského fondu podle plánů dvorního stavebního rady ve slohu klasicistickém. Monumentální architektura portálu západního je slohově příbuzná s posádkovými kostely bývalých pevnostních měst Josefova a Terezína, jež vznikly mezi léty 1805 a 1810. Prostorná loď je ukončena polokruhovou oltářní kaplí, pro kterou r. 1853 maloval Vilém Kandler obrazy sv. Heleny a sv. Konstantina.

Místní kaple, r. 1748 zbudovaná a sv. Janu Nepomuckému zasvěcená, která stála blízko lázeňského domu II, byla po dohotovení kostela v r. 1821 stržena.

19. FRANTIŠKŮV PRAMEN, dříve „slatinská kyselka“, také „Chebský pramen“ zvaný, je hlavním pramenem místním; byl v r. 1793 obstaven budovou, která byla v r. 1832 obnovena. Na vlysu stál již r. 1792 nápis:

Pro blaho lidstva za císaře Františka Druhého v roce 1793.

Pramen leží v bezprostřední blízkosti staré císařské silnice; před ním šíří se skoro čtvercové náměstí, jako středisko lázeňského života. Na severní straně náměstí jest v r. 1876—77 zbudovaná a r. 1904 po požáru obnovená léčebná dvorana, vedle směrem k západu lázeňský dům I, postavený Krištofem Loimannem v létech 1827—28. Vpravo na obraze se nachází lázeňský dům II., původně městský dům lázeňský, provedený ve slohu novodobé renesance, jako většina městských lázeňských budov.

20. BUDOVA UHLIČITÝCH LÁZNÍ PLYNOVÝCH s přirozeným radiovým vyzařováním, postavená na východní straně lázeňského náměstí r. 1912, podle plánů architekta Gabriela ze Seidelu v Mnichově. Bezprostředně k ní se připíná kolonáda, která uzavírá lázeňské náměstí na východě a severu.

21. KOLONÁDA za plynovými lázněmi byla jako působivé ukončení Kostelní ulice zbudována v novodobě-klasických tvarech od G. ze Seidelu.

22. MĚSTSKÉ DIVADLO postaveno r. 1929 v severozápadním cípu parku Morgenzeile, podle plánů architekta prof. Artura Payra z Prahy.

23. Vřídlo IV v parku slaného pramene; vzadu budova se třemi sály, postavená nad slaným a lučním pramenem od stavitele Františka Füllause z Plzně r. 1843—44 v dobrém, pozdněklasicistickém slohu. Slaný pramen byl objeven v r. 1817 a chycen v r. 1819; v r. 1822 byl obstaven jonským chrámečkem a v r. 1830 byla zřízena vedle dřevěná spojovací chodba. Luční pramen, současně s předešlým koupený, byl analysován a zachycen teprve r. 1837, když byla plně poznána jeho léčivá síla. Jižně jsou lázně IV., dříve lázně císařské, dokončené r. 1880, a severně lázně III., dříve lázně Františka Josefa, postavené r. 1862 drem Cartellierim ve slohu novorenesančním.

24. PRAMEN LOUISIN, minerální pramen, původně r. 1784 zkoumaný jako hejtmanský pramen; r. 1804 byl nový pramen, objevený na témže poli sluhou hraběte Ossolinskiho, po uzavření koupě s městem Chebem v r. 1807 nově upraven a r. 1808 byl přejmenován na pramen Louisin, ku poctě manželky Napoleona I., dcery Františka I. R. 1817 byl pak pod vedením ředitele vodních staveb Františka rytíře z Gerstnerů spolu se sousedním, nově objeveným pramenem znovu zachycen, a po koupi přilehlých luk r. 1826 byl překryt úhledným pavilonem. Na 24 dřevěných, do podlouhlého oválu postavených sloupech spočívá střecha zdobená lucernou; uvnitř je plochý, lištami vějířovitě rozdělený strop. Pavilon je dobrým příkladem měšťanského stavitelství pozdní doby klasicistické. K. Kühn.

 MARIENBAD. Das Gebiet der heilsamen Quellen am Auschowitzer-Bache ist seit 1197 im Besitze des Prämonstratenser-Stiftes Tepl. Die Kenntnis der Heilkraft der Quellen reicht bis in das 16. Jahrh. zurück; ein 1528 unternommener Versuch aus der Ferdinandsquelle Kochsalz zu gewinnen, misslang. Durch die Tatkraft des Stiftsarztes Dr. Nehr und die Förderung der Tepler-Äbte wurde die heilwirkende und wirtschaftliche Auswertung der Quellen erst zu Ende des 18. Jahrh. systematisch eingeleitet; frühere Versuche hatten nur vorübergehenden Wert. Durch die chemische Analyse und Feststellung der Heilwirkung durch hervorragende Fachleute wurden die Voraussetzungen für den Aufschwung des Kurortes geschaffen. Seine Quellen wurden in den ersten Dezennien des 19. jahrh. neuerlich gefasst und mit vorbildlichen, zum Teil noch erhaltenen Überbauten versehen. Die ersten Ansiedelungen erfolgten 1781; das erste grössere Unterkunftshaus erbaute 1805-07 Dr. Nehr und um 1820 befanden sich schon hier eine stattliche Anzahl Häuser. Die Heilfaktoren sind die Ferdinandsquelle, der Kreuzbrunn, die Marienquelle, der Karolinen- und Ambrosiusbrunn u. a., die Moorbäder, sowie die Erzeugung des Tepler-Salzes und die Brunnenversendung, die den Weltruhm unseres Kurortes gemeinsam mit der prachtvollen Umgebung ausmachen.  FRANZENSBAD. Die Franzensbader Quellen und Moore sind uralt; Besiedelungen fanden sich nur an den Moorrändern, wie aus Bodenfunden geschlossen werden kann. Nähere Kenntnis erhalten wir erst zu Beginn des 15. Jahrh. und wurde zu dieser Zeit der sog. „Döllitzer Säuerling“ benützt. Die Heilkraft der Quellen wird frühzeitig in zeitgenös.-Traktaten beschrieben und erwähnt. Seit 1600 beginnt der Versand und mit dem Beginne des 17. Jahrh. kommen sogar schon Fremde nach Eger um den „Schladauer Säuerling“, auch „Egerbrunn“ zu benützen. Ursprünglich wurde er nur zu Trinkkuren, seit 1707 aber auch für Badezwecke verwendet. Um 1660 beginnt die Auswertung und Verbauung um die Franzensquelle. Zuerst wird ein Füllhaus und Gasthaus errichtet; der zielbewusste Ausbau beginnt zu Ende des 18. Jahrh. durch die tatkräftige Förderung der Egerer Stadtphysici und des Egerer Magistrates, der nach Ankauf des Geländes 1793 eine Kolonie hier errichtet, die als ein gutes Beispiel einer klassizistischer Ortsgründung anzusehen ist. Ursprünglich benannt Franzensdorf, erhielt 1807 die sich entwickelnde Niederlassung den Namen Franzensbad.

 MARIÁNSKÉ LÁZNĚ. Le territoire des sources salutaires sur le ruisseau d’Auschowitz est depuis l’an 1197 en possession du couvent des prémontrés de Teplá. La connaissance de la puissance curative des sources date dès le XVe le siècle. En 1528, à la source de Ferdinand, on a essayé de produire du sel de cuisine, mais sans effet. L’exploitation curative et économique des sources a été systématisée par le médecin de couvent le dr. Nehr, aidé par les abbés de Teplá. Les tentatives précédentes n’étaient que peu durables. Sitôt analysée et établie la puissance curative des sources par les spécialistes éminents, les conditions de l’épanouissement des bains furent créées. Les sources ont été nouvellement saisies aux premières dizaines du XIXe siècle et munies de constructions préservatrices, qui ont duré, en partie, jusqu’à présent. Les premiers établissements ont eu lieu en 1781, dr. Nehr bâtit de 1807—07 le plus grand logis et environ 1820 il y avait déjà un nombre considérable de maisons. Les facteurs curatifs sont la source de Ferdinand, la source de la Croix, la source de Marie, de Caroline et d’Ambroise etc., les bains de boue, la production du sel de Teplá, l’expédition d’eau curative, ce qui constitue, en même temps que les environs délicieux, la renommée universelle de nos bains.  FRANTIŠKOVY LÁZNĚ. (Les bains de François.) Les sources et les marais des Bains de François sont très anciens. On n’a habité que sur les bords, comme il est prouvé par les recherches archéologiques. Des connaissances plus précises ne datent que du commencement du XVe siècle. La puissance curative des sources est bientôt décrite et mentionnée dans les traités contemporains. Depuis l’an 1600, on commence d’expédier de l’eau et au commencement du XVIIe siècle, les étrangers déjà viennent à Cheb pour se servir du „Puits de Cheb“. D’abord, on buvait seulement de l’eau curative, mais ensuite ou s’en servait aussi pour les bains. D’environ 1660 date l’exploitation et la préservation de la source de François. On a commencé par bâtir la maison de bains et l’hôtel. Vers la fin du XVIIIe siècle on commença à bâtir systématiquement, avec le support efficace des médécins de Cheb et de la municipalité de Cheb, qui a établi ici une colonie présentant un bon exemple de constructions classistiques. Le lieu a été d’abord appelé le village de François, mais plus tard, il a obtenu le nom de Bains de François. En 1865 le lieu est devenu une ville indépendante.

 MARIÁNSKÉ LÁZNĚ. The district of the healing Springs on the brook of Auschowitz is since 1197 possessed by the abbey of Teplá. The healing power of the Springs has been known since the XVIth century. In the year of 1528 there has been attempted to get the salt from the source of Ferdinand, but without success. The systematical use of the sources, healing and economic, has been established till about the end of the XVIIIth century, by the effort of dr. Nehr and the abbots of Teplá. The previous attempts were only ephemeral. The conditions of the flourish of the place have been created by the chemical analysis of the water by the eminent specialists who declared its healing power. In the first decades of the XIXth century the sources have been couvered by constructions that are partly to see still nowadays. The first establishements date from the year of 1781 and about 1820 there was here already a great many of houses. The healing factors are the spring of Ferdinand, the Well of the Cross, the Spring of Maria, of Caroline etc., the mud-baths, the production of the salt of Teplá and the transmission of the healing water. Moreover, the beauty of the surrounding country adds much to the renown of our watering-place.  FRANTIŠKOVY LÁZNĚ. (The Watering-place of Francis.) These Springs and moors are very ancient. As was ascertained by the discoveries archaeologic, there has been originally lived only on the margins of the moors. The more explicit news about the springs we do receive only about the begin of XVth century. The healing power of the sources is soon described and mentioned in the contemporary treaties. Since the year of 1600 there begins the transmission and about the begin of the XVIIth century there come to Cheb the strangers willing to make use of the sources. Originally the water was used only to drink, but from 1707 also to bath. About the year of 1660 one begins to make use of the source of Francis. First of all there has been built the filling-house and the hotel. About the end of the XVIIth century the town of Cheb has bought here a tract of land and has founded on it in the year of 1793 a colony that is to be regarded as a good example of classistical plan-making. The place has been named originally the Village of Francis, but in the year of 1807 it has been given the name of Františkovy lázně (The Watering-place of Francis). In the year of 1865 the place became a town.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 02.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Celkový pohled. Vue totale.
Gesamtansicht. Total view.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 03.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Katolický farský kostel. L’église catholique paroissiale.
Katholische Pfarrkirche. The Catholic Parish Church.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 04.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Křížový pramen, pohled zvenčí. Source de la Croix, extérieur.
Kreuzbrunn, Aussenansicht. Cross Spring, External View.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 05.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Křížový pramen, pohled dovnitř na pomník
dr. Nehra.
Source de la Croix. Coup d’oeil dans l’intérieur
avec monument du Dr. Nehr.
Kreuzbrunn-Einblick mit Dr. Nehr-Denkmal. Cross Spring. Look into the Interior with
Dr. Nehr Monument.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 06.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Karolinin pramen; Rudolfův pramen. Source Caroline et source Rodolphe.
Karolinenbrunnen, bezw. Rudolfsquelle. Caroline Spring, respectively Rodolph Spring.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 07.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Ambrosiův pramen. Source Ambroise.
Ambrosiusbrunnen. Ambrosius Spring.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 08.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Ferdinandův pramen. Source Ferdinand.
Ferdinandsbrunnen. Ferdinand Spring.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 09.jpg
MARIANSKÉ LÁZNĚ - MARIENBAD
Lázeňský dům a Nové Lázně. Casino et le nouvel etablissement de bains.
Kurhaus und Neubad. Casino and the New Bathing-establishment.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 10.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Celkový pohled z jihu. Vue totale du sud.
Gesamtansicht von Süden. Total Aspect from the South.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 11.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Oltářní výklenek katolického farního kostela. Niche d’autel dans l’église catholique paroisiale.
Altarnische der katholischen Pfarrkirche. Altar-niche of the Catholic Parish Church.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 12.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Lázeňské náměstí s Františkovým pramenem. Esplanade avec la source Francois.
Kurplatz mit dem Franzensbrunnen. Esplanade with Francis Spring.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 13.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Budova lázní kysličníko-uhličitých. L’établissement de bains gazeux.
Gebäude des Kohlensäure-Gasbades. The Building of the Carbonic Baths.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 14.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Kolonáda směrem ke Kostelní ulici. Colonnade vers rue d’église.
Kolonnade gegen die Kirchgasse. Colonnade in the Direction of Church Street.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 15.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Městské divadlo. Théatre municipal.
Stadttheater. Municipal Theatre.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 16.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Zřídlo IV a kolonáda Slaného pramene. L’eau vive IV avec la colonnade de source salée.
Springquelle IV mit Salzquelle-Kolonnade. Spring IV with the Salt-spring Colonnade.
Photo from book Mariánské Lázně a Františkovy Lázně (1930) 17.jpg
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ - FRANZENSBAD
Louisin Pramen. Source Louise.
Louisenquelle. Louise Spring.