Malý Robinson/XV. Závěrek

Malý Robinson Pavel J. Šulc
XIV. Vítězství	XV. Závěrek

Údaje o textu
Titulek:	XV. Závěrek
Autor:	Pavel J. Šulc podle Daniela Defoea
Zdroj:	ŠULC, Pavel J. Malý Robinson. Praha : Alois Hynek, asi 1882. s. 63–64. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Robinson Crusoe

Robinson měl v úmyslu v Americe si trochu odpočinouti, avšak mimo nadání roznemohl se těžce, tak že nucen byl v zemi té meškati déle, nežli si přál. V této nemoci jeho těžké ošetřoval jej s největší pozorností věrný jeho Pátek, jenž tak získal si veliké zásluhy o jeho opětné uzdravení a zároveň se mu odsloužil za dobrodiní jeho.

Když byl Robinson dokonale zdráv, vydal se opět na další cestu maje úmyslu přímo domů se ubírati. Ale ani na této cestě nedařilo se mu dle jeho přání, neboť po nějakém čase, když domníval se, že nejsou daleko pevniny evropské, přepadla je krutá bouře, jež trvala dva dny a zahnala loď v kraje jižnější a když přirazili ku břehu, poznali, že se nalezají v zemi španělské.

Robinson umínil si odtud dále cestovati po pevné zemi, aby ušel bouřím námořským a po delším čase dostal se šťastně do Hamburku. Hned po svém příchodu zaslal zprávu otci svému, že domů přichází, by náhlou a prudkou radostí nespůsobil otci třeba škodu na zdraví.

Nebudeme líčiti radostné toto shledání, při němž otec i syn prolévali slzy radosti, ba i Pátek, jenž na to hleděl, nemohl se zdržeti pláče.

Otec Robinsonův byl obchodníkem a přál si, by jeho syn byl mu při tom pomocníkem. Tak žili spokojeně po kolik roků, až stařičký kmet rozloučil se s tímto světem, kdežto Robinson zdědil veškeré jmění jeho i živnost a vedl pak dále život spokojený.