Malý Robinson/V. Návštěva na lodi

Malý Robinson Pavel J. Šulc
IV. Nemoc	V. Návštěva na lodi	VI. Pevnost

Údaje o textu
Titulek:	V. Návštěva na lodi
Autor:	Pavel J. Šulc podle Daniela Defoea
Zdroj:	ŠULC, Pavel J. Malý Robinson. Praha : Alois Hynek, asi 1882. s. 16–20. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Robinson Crusoe

Pracně doplul Robinson na svém voru k váznoucí lodi a vylezl ne bez strachu na palubu. Myslil, že nalezne tu lidi, avšak marně. Ticho úplné všude a nikde ani člověka.

V kajutě kapitánově visely na stěně ručnice a pistole i kordy, z čehož měl Robinson velikou radost.

„Budu s to, brániti se proti divochům, kdyby mne na mém ostrově přepadli,“ myslil sobě.

Také rozličné potraviny a mnohé užitečné a potřebné věci nalezl na lodi. Bez odkladu počal převážeti, co mělo cenu jakou, na ostrov; nejprve zbraň, střelivo a soudek sucharů s kouskem plátna.

Poněvadž na vor byl naložil břímě přílišné, mohl jen zvolna jeti k ostrovu, kam se šťastně dostal.

Z plátna udělal stan a složil pod ním věci ukořistěné, aby nevzaly škodu vedrem slunečním aneb deštěm.

Posilniv se jídlem a pitím, chopil pušku, aby zkusil, jak to půjde se střílením. Bál se toho sice z prvku, ale hnedle poznal, že to jde výborně. Potom jel zase k lodi a přivezl rozličná semena, též nářadí rozmanité k různé potřebě a práci.

Všecko to prozatím uložil pod stan, obávaje se, aby loď se nepotopila. Proto věci ty všecky zatím nechal na břehu, hodlaje později teprv dopraviti je do své jeskyně.

Při tom měly mu také lámy jeho pomáhati.

Druhého dne převezl část oděvu a šatstva na ostrov. V jednom kabátě nalezl křesadlo, jež mu spůsobilo velikou radost.

Hned učinil pokus; rozdělal oheň pomocí suché trávy a poněvadž měl několik kotlíků z lodi, vařil si polévku želví. Za hodinu asi byl pokrm hotov a Robinson si na něm pochutnal, jak náleží.

Pustil se opět na loď a tenkráte nalezl tam měšec dukátů, jejž vzal také s sebou s rozličným nářadím.

V noci na to vznikla velká bouře, Robinson vzpomněl si s hrůzou na loď.

Čeho se obával stalo se. Když ráno běžel na břeh a hledal loď, byla ta tam.

Množství prken a rozličných věcí plavalo po vodě nebo bylo přihnáno ku břehu.

Robinson pokusil se také z těch, co jen mohl vytáhnouti na suchou zemi a zachrániti, jmenovitě prkna, z nichž mohl si zbudovati obydlí.

Potom pokoušel se za pomoci svých zvířat věci dopraviti do své jeskyně.

Z plátna udělal pytle a do těch nastrkal věci, jež naložil na lámy, které snadno to odnesly, pouze zdvíhání mu spůsobovalo obtíže.

Za několik dní byly věci na místě a složeny dílem v jeskyni nebo kolem ní.

Robinson po velkém namáhání tom umínil si odpočinouti a potom na lov se vydati. Chtěl chytit lámy zase a jmenovitě si vzpomněl opět na holuby.

Věděl, že pečený holub chutná výborně; vzal tedy pušku a šel.

Měl také nyní lepšího šatstva dosti a vyhlížel jako plavec. Po boku visel mu kord a v ruce držel pušku.

Přišel dále než měl v úmyslu a pojednou se zastavil. Oko jeho utkvělo na jednom bodu; zbledl zároveň.

Což pak jej tak poděsilo?

Uzřel v písku stopu bosé nohy lidské. „Tedy jsou přece divochové na mém ostrově,“ mručel si ohlížeje se plaše.

Když pak nikoho neuzřel, domníval se, že to byl omyl i počal stopu znova prohlížeti a shledal, že se nemýlil, že pochází od nohy lidské a mimo to nalezl více podobných stop a konečně i rozlámaný luk.

Nebylo více pochybnosti a Robinsona napadl hrozný strach, neboť tušil, že v každou chvíli vyrazí z houští divoch nějaký a skolí ho.

S největší rychlostí nastoupil cestu zpáteční a neupokojil se dříve, pokud nezašel za skalní stěnu, za kterou se domníval býti bezpečným, aspoň ukrytým.

Pociťoval nyní veliké starosti; bál se divochů a možného přepadnutí. Celý den ani se neodvážil z jeskyně své a večer ulehl teprv, když byl všecky pušky své nabil a vedle sebe postavil.