Malý čtenář/XL. ročník/Léčivé byliny

Údaje o textu
Titulek:	Léčivé byliny
Autor:	Hanuš Sedláček
Zdroj:	Malý čtenář XL. ročník
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Léčivá rostlina

Mezi nedoceněné plody domácí přírody náleží veliká řada léčivých bylin. Již v starých letopisech o kněžně Kazi čteme, že znala léčivou moc bylin. Naše prababičky a ještě i naše babičky mívaly vždy kdesi na komoře či na půdě několik pytlíčků plátěných se sušenou mátou, routou, melisou, mařinkou a jinými ještě bylinami. Když onemocněl někdo z rodiny, ochotně prohlédly domácí lékárničku, vařily odvary, naparovaly a nakuřovaly. Bylo v jejich domácím lékařství mnoho pověr, jež sluší rozhodně zamítnouti, ale jsou mnohé byliny, jimiž lze dobře nahraditi zámořská drahá léčiva, neboť i tyto naše domácí byliny obsahují tutéž léčivou látku; upravíme-li je vhodně, mohou se jimi stejně nemocní vyléčiti jako drahou „latinskou kuchyní“.

Protože zámořská léčiva nemohou se k nám dovážeti, hledají sami lékaři náhradu v léčivých bylinách domácích. Mnohý lékař i jindy nemocnému dával piti odvar heřmánku při krčních chorobách, vyplakovati ústa odvarem šalvěje či máty peprné — ale zvláště mnoho lékařův uznávalo i uznává dosud léčivou moc medu, který ostatně není jiným nežli podivuhodným výtažkem bylin.

Ve válce došly ocenění i byliny, na něž úplně se v lékařství zapomínalo, a jsou nyní v lékárnách kupovány za ceny značně vysoké. Bylinářství, které až dosud bývalo nevýnosným zaměstnáním chudých horských starcův a stařen, slibuje státi se důležitým hospodářským odvětvím. Vždyť již delší dobu před válkou zahradníci a rolníci v říši německé věnovali s úspěchem veliké pozemky pěstování léčivých bylin! A nyní rozmáhá se bylinářství též u nás utěšeně a při zvýšené poptávce jistě najde hojně pěstitelů.

Léčivé byliny lze výhradně pěstovati v zahradách i na polích, ale též v přírodě lze hojně nalézti léčivých bylin. A tu by zvláště mládež mohla slušný výdělek získati sbíráním léčivých bylin. Jest ovšem třeba počínati si rozumně a sbírati byliny tak, aby nebyly vyhubeny; nesmí tedy býti vodítkem okamžitý zisk, ale rozumné šetření bylin pro další léta.

Chceme stručně poukázati na některé léčivé byliny a poučiti, jak je sbírati, sušiti a šetřiti současně.

Na cestách, polích, mezích i lukách roste hojně jitrocel (Plantago). V našich krajinách roste několik druhův, ale všechny jsou léčivé. Listy jitrocelové sbíráme nejlépe na jaře, třídíme podlouhlé a široké listy každé zvláště, sušíme dobře beze slunce. Odvar jitrocelový a výtažek z jitrocele jest hledaným lékem při nemocech plicních, kašli, chrapotu a pod.

Velmi dobrá léčivá bylina jest yzop lékařský (Hyssopus officinalis). Polokřovitý yzop roste u nás leda zplanělý, jinak nutno jej pěstovati v zahradách. Roste v půdě chudé, množí se snadno semenem, aneb i dělením trsů. Nasazuje množství drobných dvoupyských květů modrých, růžových anebo bílých. Listy má kopinaté až čárkovité, tuhé a lesklé. Celá bylina příjemně voní. Protože květy hojně medují, pěstují jej rádi včelaři na blízku včelínů. Za květu sdrhnou se s lodyh listy a suší se na větrné půdě, kam slunce nemůže. Sušené listí se prodává poměrně draho (1 kg za 2–6 K), neboť jest hledaným lékem. Odvar z listí yzopového pije se při chorobách plicních.

Na pokraji lesů listnatých kvete záhy z jara plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Rostlina dosti rozšířená má květ petrklíči podobný, ale modrý nebo růžový, listy bíle skvrnité. Sbírá se celá rostlina, suší a vaří se z ní odvar při plicních chorobách; odtud i jméno její.

Znamenitá léčivá bylina jest též přeslička (Equisetum). U nás roste několik druhů různě nazývaných; na př. rolní, lesní, bahenní, obrovská. Sbírati mohou se všechny, ale nejhledanější jest přeslička rolní. Přeslička časně z jara kvete, teprve později vyrůstá rostlina větevnatá, zvláštně zelená. K lékařským účelům sbírá se rostlina celá. Odvar se pije při chorobách mečových. Sušenou přesličku též v lékárnách kupují.

Léčivost květu lípy (Tilia) velkolisté i malolisté jest obecně známa, proto také v každé rodině mívají sušený květ lipový, jehož odvar pijí při kašli, chrapotu, rýmě, chřipce a pod. Studený odvar lipový zahání žízeň při horečce v různých nemocech.

Neméně oblíben jest květ heřmánku pravého (Matricaria chamomilla). Složené květy mají bílé okrajní kvítky dolů sehnuté, čímž rozeznati jej lze od jiných druhů heřmánku, které pravé moci léčivé nemají. Sbírá se pouze květ, suší se a v lékárnách prodává. I lékaři dávají mnohdy nemocným piti odvar jeho.

Méně znám jest řebříček (Achillea), jehož několik druhů v našich krajinách roste. List řebříčku dobře omytý a rozmačkaný lze přiložiti na ránu, která se poté rychle hojí. Řízneme-li se, můžeme řebříčkem jako prvním lékem si pomoci. Sušený list i sušený květ poskytují léčivého odvaru při plicních chorobách, a kupují obé ochotně i v lékárnách. Při sbírání nutno listí a květy sušiti odděleně.

Oblíbenou léčivou bylinou jest též pelyněk pravý (Artemisia absinthium). Nápadné jsou jeho šedé plstnaté lodyhy, šedé listy, květy malé, světle žluté v bohaté latě. Roste na návsích, u cest, obyčejně v půdě písčitější. Celá rostlina, se sbírá. Vyniká hořkou chutí, odkudž i lidové úsloví „hořký jak pelyněk“. Užívá se ho při chorobách žaludečních, vyvařuje se i při výrobě různých léčivých vín, ba i kořalek, proto bývá ochotně kupován.

Léčivou moc má též podběl obecný (Tussilago farfara). Kvete záhy na jaře na vlhkých polích, u příkopův i cest světle žlutými složenými květy. Teprve později vyrůstají široké listy, které lid pod jménem „líčko“ dobře zná. Sbíráme na jaře květ, později list podbělu a sušíme obé beze slunce, aby nepozbylo původní barvy. Podběl léčí otevřené rány, otekliny a připraven s jinými léčivy dává velmi dobré masti. Lékárníci jej kupují.

Po jaru na pastvinách, lukách i cestách kvete hojně pampeliška (Leontodon). V některých krajinách bývá pampeliškami luh po jaru vyzlacen. Pampeliškový mladý list dává chutný salát; připravuje se jako salát hlávkový s octem. Ale léčivý jest zvláště kořen. Vyrýváme jej, omyjeme, po délce rozpůlíme a usušíme. Sušený pampeliškový kořen rádi kupují v lékárnách.

V zahradách se pěstuje šalvěj lékařská (Salvia officinalis); odvar z listů slouží k vyplakování úst při nemcoech dásní a bolesti zubů. Jinde rádi pěstují vonný tymián (Thymus), jehož odvar pijí při kašli, sušený pak dávají rády hospodyňky do omáček pro libou vůni. Příbuzná mateřídouška roste hojně na suchých mezích a stráních. Sušenou mateřídoušku přidávají matky slabým dětem do koupele a říkají, že zahání několikerou nemoc. Též máta peprná (Mentha piperita) bývá ochotně trpěna v zahrádkách. Výtažek z máty bývá přidáván přidáván cukrovinkám anebo též různým pastilkám proti kašli a chrapotu. Tak zvané „větrové“ cukrovinky obsahují výtažek máty peprné.

Velmi hledanou součástkou léčivých thé bývá ibišek (Hibiscus). Planě neroste, ale mnohde ve venkovských zahrádkách zplaňuje. Léčivý jest květ, list, ale i kořen. Kořen suší se na drobno nakrájený, list nejlépe rozstříhaný na drobno. Míchává se s jinými léčivými bylinami, a to zvláště se řebříčkem, lipovým květem, ale hlavně s květem chrpy polní (Centaurea cyanus) v léčivé thé, jež bývá poté jen „ibiškové“ zváno.

Nelze v našem stručném článku vyčerpali všech léčivých bylin, neboť roste jich v naší vlasti nesmírné množství, a každá krajina má určité bohatství léčivých bylin, jichž jinde bychom měrně hledali. Otažte se svého pana učitele na některé místní léčivé byliny a též na ty, o nichž v našem článku čtete! Zkuste sbírati, sušiti a můžete ve mnohé nemoci podati úlevy sobě i svým milým v rodině, ale budete-li pilni, můžete též snadno prodejem sušených bylin léčivých získati slušný výdělek. Není hanbou čestně vydělávati ať už tou či jinou prací; hanba jest zaháleti nebo živiti se způsobem nepoctivým.