Máj (almanach 1860)/Mlhový hrad

Máj (almanach 1860)
Žádná moc	Mlhový hrad

Údaje o textu
Titulek:	Mlhový hrad
Podtitulek:	Severská baláda
Autor:	Josef Wenzig
Zdroj:	Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 440–442. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pan Hákon chce kralovat nádherně,
on krále zaklál v boji nevěrně.

Teď klopotně v mraku mhlovitém
oř pustinu tepe kopytem,

i manové za ním v zápětí:
chceť v koruně dnes se zaskvěti.

„Hoj v cvál, mí mani, hoj žeňte v skok!
tam lůžko nám kyne i vína tok.“

Jak vichřice letí úprkem v před,
že nemožný jezdcům za ním sled.

Však v před i v zad moře mhlovité
je kol něho děsně rozlité;

v něm duchů mstných harcuje mrak,
jich nezří nižádný lidský zrak.

Ti ze mhly řídké i lehké hrad
jmou králi se mžikem zbudovat;

aj klenby už rostou a brány též,
nad hradby se vypne lesklá věž,

i budují jizby i schody k nim,
síň valnou ku kvasům královým,

v ní trůn se zdvihá od zlata
i koruny zdoba bohatá,

a by se hrad skvěl v zpoustu mhly,
bludičky světlo rozžehly;

ty třpytem podivným se mihají,
a Hákona u hrad lákají.

A Hákon v bránu žene se v cvál:
„Hoj! chci, by kůň můj v konici stál!“

I po schodech vzhůru jizbami jde:
„Proč nikdo nevítá? nikoho zde?“

Aj v síni si na trůn sedá již,
a koruny na skráň staví tíž:

„Hoj vzhůru, vy spáči, už dennici zřím,
váš král je zde, proč nejste vy s ním!?“

Tak dí, tu vichřice burácí,
a světlo po světle se vytrácí;

pak věže se řítí s hradbami
a schody ty mizí s jizbami;

jen v výši na vzdušném trůně dlí
pan Hákon a chvěje se ubledlý;

jeť pod ním propasť bezedná,
naň šklebí se hloubka šeredná,

a vichr jak v posled zavyje,
i trůn se v základech rozbije,

on rozletí různo se ve mhlu zas,
i korunu, žezlo rozvěje ďas,

a Hákon v hlubinu v neshlednou
se řítí, v propasť bezednou.

Tu přikluše manstva valný řad
sem k místu, kde ze mhly pnul se hrad;

aj zříti jim oře bez reka,
i pátrají blíž i z daleka;

ač pátrali na sto mil, kde znám,
král Hákon zmizel, a ten tam.