Máj (almanach 1859)/Sváté listí

Máj (almanach 1859)
Ukrajinské písně	Sváté listí	Písně

Údaje o textu
Titulek:	Sváté listí
Autor:	Jiljí Vratislav Jahn
Zdroj:	Máj : Jarní almanah na rok 1859. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1859. s. 300–304. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Měsíce zář již v lilii
sen čisté lásky dřímá,
a jenom potok s květinou
o blahých dnech rozjímá.

Les jakby písní zapomněl,
ustává vlnek chvění —
a ty tak tiše, blaze spíš,
jak dítko při zrození.

*

Má píseň jako skřivan
po nebi bloudit chtěla,
leč zbavila ji křídel
osudu ostrá střela.

Teď jak fialka tichá
do ňader tvých se skryla,
aniž v tom věčném máji
kdy nebe pohřešila.

*

Na jemných zvuků perutí
má duše k tobě spěla,
a hlasem písně milené
s tvým srdcem rozprávěla.

Nechť píseň tobě dopoví,
co oko slzou rosí,
co srdce ve svých hlubinách
jak drahou perlu nosí.

Nechť píseň ona milená
okovů našich zdrtí —
a opětně se sejdeme
v náručí blahé smrti.

*

Vidina jedna po druhé
na světě nám umírá,
a má snad proto žije jen,
že dalekosť ji svírá.

Vymřely činy bujaré,
uhasly ducha svíce,
a darmo hledat andělů —
neznáť jich země více!

*

Přírodo svatá! znát tě chci;
tys divukrásná žena,
korunou věčných tajemství
mlhavě ozdobena:

Ó přijmi lásku ohnivou,
kterouž ti v oběť dávám,
a nes mne políbením svým
ku šerých věků návám!

*

Zápasím s řekou zkalenou
v divokém rozčilení,
jakby ji mělo probudit
mé žhoucí políbení.

A tak se beru životem
bez želu, bez úsměvu,
mou hlavu zdobí hrstka pěn —
hrdá koruna zpěvu.

Jen pravdou sílen, duchem hnán
chci do vln ňádra pnouti,
a až ty vlny zkamení?
Pak musím zahynouti.

*

Jediný lásky čas — toť noc,
kde vše, co světlo tísní,
se v blaženosti ponoří,
jak země v rájské písni.

Pak mráček blahem sloněný
smíření v srdce dýchá,
a pěvcův osamělý hrob
zulíbá luna tichá.

Pak vrba k vrbě nad vodou
lne v sladkém šepotání,
a příroda svět zemdlený
zas učí milování.

*

Vítej zas mi, vítej,
tichá kaple lesní,
do níž i ten anděl
boží rád se vesní!

Když do tebe vkročím,
mním se Bohu blíže,
pod květy se ztrácí
všecky světa kříže.

Když se v tobě modlím,
vidím cestu k ráji,
o níž lidské písně
neustále bájí.

Když se s tebou loučím,
smutek mne zastírá,
jakby skonat měla
ve mně svatá víra.

Nedal bych tě, nedal
za vše lidské statky,
tichá kaple lesní —
drahé srdce matky!