Máj (almanach 1859)/Pověsť šumavská

Máj (almanach 1859)
Večerník	Pověsť šumavská	Ukrajinské písně

Údaje o textu
Titulek:	Pověsť šumavská
Autor:	Jiljí Vratislav Jahn
Zdroj:	Máj : Jarní almanah na rok 1859. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1859. s. 294–296. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Nad Pleketštejnem chmůrným se kalich míru skví
a s ním německé orly divoce zápasí.
Zemdlených Táboritů vždy více tísní hluk,
vždy hlasněj meče kájí hrdinných srdcí tluk.

Ustaňte předce v boji! již dávno zhasnul den,
neb zplašil jej hluk války a poraněných sten. —
A zase zbraně řinčí — a začne šumět les
a zevšad mračna tíhnou — to bude hlučný ples!

Nesmírná kolmá stěna, ta touží k jezeru
a s jedlemi se ztrácí truchlivě ve šeru,
po ní se dolů řítí i mrtvoly i krev
a něco temně hučí — budí se duchů hněv?

A bojoviště prázdné, poslední sletěl Čech,
Bavoři sestupují až na jezera břeh
a jásajíce zhoubu chtí meci v českou zem —
tu proti ním se hrne sbor děsný přívalem.

Mrtvoly obživené se tlačí v strašný šik
a sosnou ozbrojený je vede večerník,
a z jezera se zdvíhá sbor vil a poludnic,
kosatec v rukou, v očích střel smrtných na tisíc.

Nad nimi jak bůh války se vodník vypíná
a v rukou místo zbroje jen vodní růži má;
a kam tou růží kyne, se kouzlem ztrácí zrak,
a kam tou růží máchne, se maně kácí znak.

Strašlivá zhouba vládne — kdo duchům odolá,
kdo zažehná ty strachy smrtící dokola?
Zmařena síla vrahů, jen málo prchlo zas,
duchové v hrob se vrací — a dále dřímá čas. —

Když den se s druhým loučí a jenom bouře bdí,
bojů se strašné ryky v jezeře probudí,
zas duchy vod a lesů nad vlastí vznáší štít,
zas cizincům se všechněm před jejich hněvem chvít.

Zas volá hrdý vodník: „Neboj se, vlasti má!“
a jako hlahol hromů se hlas ten rozléhá —
a když se jitro blíží, v červánky změní krev,
nad vlastí slunce vzplane jak slávy korouhev.