Přeskočit na obsah

Máj (almanach 1858)/Všední život/Konec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Všední život
Autor: Josef Václav Frič (jako M. Brodský)
Zdroj: Máj. Jarní almanah na rok 1858. Praha: H. Dominikus, 1858. s. 194–195.
Licence: PD old 70

Vpravil se do svého osudu! — Povíte mi, že to bylo moudré od něho, a já vám přisvědčím se vzdychnutím: Ach ano! — Romantických smrtí marně hledati v tom všedním životě a kde těch nelze vypravovat, tam se obecenstvo ztrácí velmi uspokojené, pro trpčí duševní smrť smyslu nemajíc. Divte se mi ale jak chcete, přece mi povždy vstoupí slzy do očí, když na Jindřicha pomním! —

A on jest přece tak spokojený, tak tučný, tak bohatý! Z počátku vrhl se zcela apathicky do studium ekonomie, až v ní zvolna zalíbení našel, ano — jak se sluší — jedinou spásu člověčenstva v ní nalézal. Pak prakticiroval u svého kupce — stal se správcem, inspektorem, ano direktorem, konečně kompaňonem a zetěm! —

V boudoiru své paní potkal se zase s obrazem Virginie — upřel na ni své dosud pronikavé oči — zachvěl se — pak si urovnal zlaté brejle — ale neměl již slzu v oku, kterou by při té příležitosti byl smáčknul — pak políbil své paní pokorně ruku…

A sestřenička? — Soužila se srdečně a nenamlouvala si celý rok, a neprovdala se ani za tři léta — ale čtvrtý máj ji provázel k oltáři s auditorem Zet… —

Byla šťastná, veselá, ano psala jednou Jindřichovi, kde si z něho šašky tropila. Jindřich byl potěšen; líný však odpovědít, tloustl dále, nemaje více v obyčeji, brát zbytečně péro do ruky. —

Rok na to ležela veselá sestřenička na márách. Hrála si jednou se svým roztomilým synáčkem a pohazovala jím, chytajíc ho zase do náruče, což se mu tuze líbilo a matce též. Náhodou se hoch přehoupne, sletí a zůstane bez sebe na zemi ležet. Matka zkřikne a vrhne se na něho. Lidé přiběhnou, křísí matku, křísí dítě, synáček přišel k sobě, matka ne.

Je-li ten konec příliš romantický, dopovím, jak se sluší, že ten chlapec teď prakticiruje u Jindřicha a že se stane dozorcem fabriky — na cokoliv! —