Máj (almanach 1858)/Ubohá cikánka

Máj (almanach 1858)
Rybičky	Ubohá cikánka	Věčnosť

Údaje o textu
Titulek:	Ubohá cikánka
Autor:	Bohumil Janda Cidlinský (jako V. Lánský)
Zdroj:	Máj. Jarní almanah na rok 1858. Praha: H. Dominikus, 1858. s. 24–26.
Licence:	PD old 70

K pahorku se žene lidu dav,
až se prach v kotoučích zdvíhá;
nad tím vlnícím se mořem hlav
sloup se v ranní mixe míhá.
Odsouzenci umíráčkem zvoní,
jejž zde ku popravě vedou —
      brzy on svou bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Jako vzteklý počíná si lid,
hroze pěstí odsouzenci —
na jeho však čele trůní klid,
ač se vidí v divném věnci;
smutně časem ohlédne se po ní,
jižto v patách za ním vedou —
      brzy on svou bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Ona kráčí strastí sklíčená
pevně za svým povoláním,
v žití, v smrti s chotěm spojená,
nevzrušená lůzy láním:
onť svým životem se zastal o ni,
s ním kráčela slastí, bědou —
      brzy on svou bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Vždyť to srdce věrné seznala
na bludné po vlastech pouti,
smělá páž ji smrti vyrvala,
když jí bylo utonouti.
Mnohou hladu trýzeň snášel pro ni
s usměvavou tváří snědou —
      brzy on svou bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Že prý zalknul čárem skot i brav,
bouří lid se pověrčivý;
že se dotknul lupem cizích práv,
žádá krev lid pomsty chtivý;
trest je vyřknut, hrozný proň i pro ni:
aby zřela, ji sem vedou,
      jak choť její bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Když svatební hody slavila
při zpěvu a při cimbálu,
když s ním v kole rodném tančila
za lonského slunce palu,
věstila jí baba pod jabloní:
„Pro tvou radosť rakev předou!“
      Brzy on svou bujnou hlavu skloní:
      potěš bůh tu ženu bledou!

Zasmála se tehdy cikánka
věštbě baby závistivé,
a na prsou svého kochánka
snila po čas ráje lživé.
Ráje lživé odkvetly již pro ni,
a teď manžela jí na smrť vedou —
      manžel klidně bujnou hlavu kloní…
      potěš bůh tu ženu bledou.