Máj (Mácha)/Intermezzo II

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Máj (Mácha)/Intermezzo II
Autor: Karel Hynek Mácha
Zdroj: lupomesky.cz,
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Stojí hory proti sobě,
z jedné k druhé mrak přepnutý
je, co temný strop klenutý,
jednu k druhé pevně víže.
Ouvalem tím v pozdní době
ticho, temno jako v hrobě.
Za horami, kde pod mrakem
ve vzdálí se rozestupují —
v temné dálce, něco blíže
než hory se sestupují,
takže siným pod oblakem
skály ouzkou bránu tvoří.
Za tou v dálce pode mrakem
temnorudý požár hoří,
dlouhý pruh v plamenné záři
západní rozvinut stranou,
po jehožto rudé tváři
noční ptactvo kola vedší,
jako by plamennou branou
nyní v dálku zalétalo.
Hasnul požár — bledší — bledší,
až se šírošíré nebe
noční rosou rozplakalo,
rozesmutnivši zem i sebe.

V hlubokém ouvalu klínu,
ve stověkých dubů stínu,
sbor u velkém kole sedí.
Zahalení v pláště bílé
jsou to druzi noční chvíle.
Každý před se v zemi hledí
beze slova, bez pohnutí,
jak by kvapnou hrůzou jmutí
v sochy byli proměnění.
Večerních co krajin pění.
tichý šepot — tiché lkání —
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
„Vůdce zhynul! — vůdce zhynul!“ —

V kotouči jak vítr skučí,
nepohnutým kolem zvučí:
„Vůdce zhynul! — vůdce zhynul!“ —

Jako listů šepotání
pode skálou při ozvěně,
znělo kolem bez přestání,
jednozvučně, neproměnně:
„Vůdce zhynul! — vůdce zhynul!“ —

Zachvěly se lesy dalné,
ozvaly se nářky valné:
„Pán náš zhynul! — zhynul!! — zhynul!!!“