Lyrika lásky a života/Píseň o dobrodružném srdci

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Melancolia	Píseň o dobrodružném srdci	Podzim

Údaje o textu
Titulek:	Píseň o dobrodružném srdci
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	výbor básní „A co básník“, antologie české poezie 20. století Mladá fronta, Smena, Naše vojsko, 1963, str. 49
Licence:	PD old 70

To srdce odvážné bylo kdys.
A smálo se metelicím.
A smáti se všemu byl jeho rys.
Tak smáti se živým i tlícím.

To srdce se brodilo v závějích,
kde mizel čas v bezhlasém tichu.
Jak ptáci se krčili na větvích. —
To bylo až k smíchu, k smíchu.

Tak zpočátku laškovně, v svévoli
krev kouřící ždála si chladu.
To ve chladu tuze tak nebolí.
A pod sněhem není hladu.

Sníh svítivě, slavně se chumelí.
A v dálkách to vesele zvoní.
Venkovských statků průčelí.
Cval divých koní.

Kopule, věže starých měst.
Stále se chumelí… Ano…
Celý svět zasypán už jest.
Až k nebi zarovnáno.

Převěje hudba. — A zas nic. —
Zlozvuk na ztrhané struně.
Luna naslouchá do dálky, sníc.
— Něco se stalo luně? —

Kraj mlčí, les mlčí bělejší,
bez křiku, bez lidského hlesu, -
A nikde podušky teplejší.
— Něco se stalo lesu? —

A závěje vrství se, fičí sníh:
Kam srdce jen odvahu dalo?
A krvavé stopy, hle, v závějích.
— Něco se srdci stalo? —