Lyrika lásky a života/Mladá láska

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Do jezer stíny lesů padaly	Mladá láska	Kristus krásy

Údaje o textu
Titulek:	Mladá láska
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.118-119.
Licence:	PD old 70

A milenec řek' vše, co mohl říc'
tou otázkou, jež z očí mlčky zřela.
A řekl ještě více, mnohem víc.
Ba víc než chtěla.

Co mohlo vášeň větší lásce dát,
než odvar kvetoucích těch rudých máků?
A napili se. Jak plá horký sad.
Noc zívá v zraku.

U jezera kůň bílý náhle ržál
svou výstrahu, neb čas byl dále jeti.
Však jeden druhému již v loktech spal
v osudném spjetí.

Kůň neklidně se koupal v modru vod
za noci, jež tak šelestila travou,
a hudbou lesů řeky doprovod
táh’ nocí tmavou.

Pak bloudil podél vod. A podkovou
o balvan zvonil, aby vzbudil spící.
Ubledlé ráno dýchlo rosou svou
na milující.

A s vlasem vlajícím a zemdlená
na oře vhoupla se v té řádíc hřívě,
jak on ji sevřel ve svá ramena,
jak výsknul divě.

To byla jízda strašná v hrotech skal,
po špičkách jedlí, po oblacích, věžích
měst zakouřených, slunce lesk kde vzplál,
po lukách svěžích,

co dole zvony burácely, třás'
mrtvými buky vichr, orli pluli
pod mraky, slunce vyzářilo jas
jak prasklé v půli.

Nic, nic tak nemohlo hřmít ve výškách
jak první láska, odvážné jež nítí.
Jak bílá bělost, krvavý jak nach.
Jak živé žití.