Lyrika lásky a života/Meditace v parném dni

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Po lásce	Meditace v parném dni	Bolest oklamání

Údaje o textu
Titulek:	Meditace v parném dni
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.70-71.
Licence:	PD old 70

Šly rovinou horoucí bolesti
a nechaly stopy na obilí.
A nějaké nečestné pověsti
nám, zdá se, navždy ublížily.

Jsme vyssáti horkem zprahlých trav
a žloutnoucích hájů agonií.
Kam nemáme položit smutek hlav
úzkostí před uštknutím zmijí.

Na chatrčích mech se žlutě směje
a děravé střechy k oblakům
zdvihají protest beznaděje
ze shnilých trámů proti zlům.

Na pastvinách střípky hluchou hrou,
skla míle cesty v kopcích hoří.
Sosny se ani nepohnou
v průhledném, modrém nebes moři.

A parný je, bez vanu jasný den,
je bez stínu les, jsou bez chladu studny.
Jsou úsměvy milenek přešlý sen.
Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný.