Lyrika lásky a života/Hlučné štěstí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hlučné štěstí
Autor: Antonín Sova
Zdroj: SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.51.
Licence: PD old 70

Den sotva umřel, sotva večer věšel
žlutavých perel světla v náměstí,
stín její křepký trottoirem přešel,
by sníval příliš hlučném o štěstí.

Pod jejím štěstím hrob si vykopalo
manželství mnohé nedůvěřivé.
Pod jejím hlučným štěstím umíralo
tak mnohé srdce, pomstou neživé.

Bývalo její hlučné, velké štěstí:
lesk drahých toilett, souboje šílených,
žen rozvody, jež neuměly snésti
nevěrných mužů příliš vlažný smích.

Krok její drobný zdál se vinen z vraždy,
i vůní smyslů nasycený vzduch.
Za předchůdce své pomstít chtěl se každý.
Leč zůstal, v kouzelný jak vstoupil kruh.