Lyrika lásky a života/Balada o jeseni vášně

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Drama	Balada o jeseni vášně	Balada (2)

Údaje o textu
Titulek:	Balada o jeseni vášně
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.23.
Licence:	PD old 70

Park zapadlý je, poraněný
západu krví, steskem ženy,
jež pod lentiškem hřešívala.

Milenci odešli už s létem
i s opadalým, bujným květem,
ti, divoce jež milovala.

Teď, zrak-li vábí, spíše studí.
A hoří-li, jen soucit budí.
Jak vášni možno jeseň žíti?

Na prosincových stromech bělí
se luny paprsk chladně smělý,
na žlutých trávách, zvadlé síti.

Milenců stopy dosud vedou
tou travou vyprahlou a hnědou
až pod lentišek starým sadem.

Mrouc vášní zamyšlena stojí.
Vzpomínkou žal se nevyhojí.
Čpí louky vlhce zimním chladem.