Loutna česká/Andělské přátelství

Loutna česká Adam Václav Michna z Otradovic
Duši věno	Andělské přátelství	Svádební věneček

Údaje o textu
Titulek:	Andělské přátelství
Autor:	Adam Václav Michna z Otradovic
Zdroj:	http://alarmo.nostalghia.cz/index_lc.htm
Vydáno:	Adam Michna z Otradovic. Loutna česká. Staré Město pražské : [s.n.], 1953.   Adam Michna z Otradovic. Loutna česká. České Budějovice : Státní vědecká knihovna ve spolupráci s Jihočeským nakladatelstvím, 1984. Faksimile, průvodní slovo, transkripce a úprava.  ČEJKA, Mirek. Adam Michna z Otradovic. Básnické dílo, texty písní 1647–1661. Praha : Lidové noviny, 1999. 718 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-329-0. Pouze text.
Licence:	PD old 70

Nebeští kavalérové,
vinšujte štěstí.
Vy jste mé svadby družbové:
veďte z neštěstí
Nevěstu mou, vám se věří.
Mně a vám se ona svěří.
Veďte ji, andělé,
ke mně, archandělé.

Hrnou se do nebeského
paláce hosti,
jest z pokolení lidského
milenek dosti.
Musí pozadu zůstati
svět, a proto i zoufati.
Již mu [s pytlem] dali:
místo jej mně vzali.

Ó Michale, můj rytíři,
meč již vytáhni.
Ó věrný duších vartýři,
tě nevyhání
žádná z tvé moci zchytralost,
v tobě jest obrova stálost,
veď milou mou ke mně,
přej hostinu ve mně.

Před tebou ať peklo běží,
jeho lámej brány.
Ať Luciper sražen leží
od Božské rány.
Ať se tělo nevypíná,
podej mu žluč místo vína,
zkroť jeho šíbalství,
pokutuj nedbalství.

A tak se ke mně dostane
Choti má milá.
Nic proti ni nepovstane
hříšného díla.
Ty ji stále buď při boku,
popřej ji tvého poskoku.
Ten ať jest tvůj tanec:
zhyne pekla kanec.

Tak za mně se teď přimlouval
můj Ženich milý.
K mé pomocí vás namlouval,
pážata bílý.
Tak vás jmenuji, andělé:
k vám volám, ó archandělé!
Slyšte mé žádosti,
činte mně zadosti.

Když můj milý měl vyjiti
od Otce svého:
a na tento svět přijiti
dlé těla mého:
tu převeselou novinu
(aby lidskou zetřel vinnu)
Gabriel zvěstoval,
člověk se zradoval.

Když já budu umírati:
tu poštu přines.
Když budu oči svírati:
mně k Bohu vynes.
Ujisť mne, že mne miluje
ten, jenž na nebi kraluje.
Ó postmístře Páně,
nezapomeň na mně.

Tobiáš zraku drahého
pozbyl v starostí,
lékaře dostal zběhlého
s velkou radostí.
Oči mé jsou zaslepené,
marnosti lepem zlep[e]né:
Budiž, Rafaéli,
k mému zdraví smělý.

Častějí mně omáměly
těla krmičky,
mně poddanou stále měly
tvé, světe, hřičky.
Ach, strážce můj, žluč podávej,
mne metlám, bičům oddávej.
Tak bůjnost mou splatím,
dlůh všecek zaplatím.

Anjelé, mojí vudcové,
ruce podejte.
Nebeské svadby družbové,
mne Kristu dejte.
S kterým bych se radovala
a na věky hodovala.
V nebeském paláce
k té pomozte lásce.