Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888/Slovanská allegorie

Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888
V jasné záři	Slovanská allegorie	O plastičnosti v básnictví

Údaje o textu
Titulek:	Slovanská allegorie
Autor:	František Xaver Svoboda
Zdroj:	Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888. Praha : nákladem Umělecké Besedy, 1888. S. 53–55. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ve kraji širokém na omlazené trávě
      při svitu bledých hvězd
kýs povoz tajemný z dalekých cest
      zastavil právě.

A z vozu mužové vystoupli, v kruh si sedli,
      neb dlouhý byl to čas,
co jeli úvozem, před sebou hráz
      neb prasklou jedli.

Tak těžce znaveni si sedli v trávy vlídné,
      kůň vedle nich se pás’
a měsíc bíle plál, rozestřev vlas
      přes nebe klidné.

Z bohaté torby své pokrmy, nápoj vzali
      a každý jed’ i pil,
až bylo cítit žár naběhlých žil,
      jak hodovali.

Pak posilněni zas na další cestu chtěli,
      neb dál je nutil čas,
leč jaří po hodech nestejný hlas
      o cestě měli.

Děl první hřmotivě: „Jen přímo jeďme dále,
      tam veselejší svět,
já znám ty krajiny od dětských let
      i jejich krále!“

A druhý: :Přátelé, to návrh plný zrady,
      my v levo jeďme jen
za noci hvězdnaté, než blýskne den
      za mými zády!“

„Jen v pravo půjdeme,“ tak třetí hlučně volá,
      na čele smělý vzdor.
„Kdo uzřel jedenkrát klín temných hor,
      ten neodolá!“

A jiný zavolal: „Ty kraje jsou nám cizí,
      my nevěříme jim,
toť samá naděje, jež jako dým
      pojednou mizí.

Zpět raděj vraťme se, vše přelud jenom pouhý,
      za námi kvete máj,
leč leží před námi vyprahlý kraj
      a suché strouhy!“ —

A jiný bouřlivě se mezi druhy řítil
      a zase jiný vstal,
až vášní svárlivou jim všem pohled plál
      a k boji svítil.

Vzdor čela polil jim a každý hrdě kráčel
      k té straně, kam sám chtěl,
sám a sám v cizinu do skalních čel
      se chladně stáčel.

Kůň s vozem opuštěn tesklivě dlouho zíral,
      jak zanikali v dál,
stesk těžký v pohledu mračně mu hrál
      a prsa svíral.

A čeká sám a sám pátraje smutně v šeru,
      až muži přijdou zpět;
čas zatím ubíhá, chmurný je svět
      a k podvečeru…

Kůň věří v hlubinách a návrat čeká stále,
      vůz stoji připraven…
O muži, vraťte se již v tento den
      a jeďte dále!