Lehké a těžké kroky (1938)/Zpovědník duší

Lehké a těžké kroky (1938)
In memoriam Jaroslava Vrchlického	Zpovědník duší	Jsou stromy, na nichž visí do března

Údaje o textu
Titulek:	Zpovědník duší
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 29-30 Národní knihovna České republiky, Česká poezie
Licence:	PD old 70

I.

To bylo venkovské místečko výletní,
tak trochu opředené kouzlem romantiky.
Šli lvové městečka, šly krásky koketní
a hovor bezvýznamný klouzal přes jich rtíky.

A smích zněl vesele. Jen jedna jediná
v záplavě radosti se poraněnou zdála.
A věže ruina a pod ní dolina
jakoby bolela, když ona též se smála.

Mé oči mladistvé se na ni upřely
v té plané denní hře, jež hrála se tu kolem.
A co ti ostatní radosti drobněli,
neznámá jediná vzrůstala svojím bolem.

II.

Z neznáma přišedši, v neznámo zbloudilá,
jste ještě v světě tom či dávno v jiných světech?
A jaká bolest Vás to ranila,
že ve mně žije po dvacíti letech?

Čím že to srdce bylo bolavé,
a proč ta rána byla tolik krutá?
A proč ten dojem tragické je hry,
když hra je jistě pozapomenutá?

Co bolelo vás, dávno nebolí.
Rána, jež zela, ta se uzavřela.
Po jednom dnu tom přišlo cokoli:
buď umřela jste nebo zbanálněla.

Výčitky blednou, tichne vášně vzlyk,
pryč, co kdy srdce rozpálené kochá.
Zda tušila jste, že váš zpovědník
byl ukryt v rysech mladičkého hocha?

Z neznáma přišedši, v neznámo zbloudilá,
prach dvacíti let přešlé hoře kryje.
Čím že ta rána, jež vás ranila,
po přešlé době jenom ve mně žije?

A proč ten dojem ožil v srdci mém,
neznámých bolů proč mi taje říká:
tak jako zvěst o činu zapřeném
nežije v hříšném, jen v snu zpovědníka?