Lehké a těžké kroky (1938)/Status quo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Status quo
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 71-73
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

I.[editovat]

Toť pohádka, jíž naslouchaly děti
za říjnového večera.
Ji diplomati znali vyprávěti,
a čouhala z ní příšera.

Obrazy smutné přicházely z dálky,
obrazy pestré, mihavé;
na obzoru se rýsovaly války,
světové války krvavé.

Status quo název pohádky byl oné,
jež páchla vůní hřbitova.
Svět otřásá se a svět v krvi tone,
však status quo se zachová.

Vlas nezkřiví se na sultána hlavě,
píď půdy vzít mu nedají.
Vichřice bouří v ponuré své slávě.
Než status quo se uhájí.

Toť pohádka, již znali vyprávěti
rty diplomatů zkušené.
Toť pohádka, jíž naslouchaly děti
bázlivě vzrušené.

II.[editovat]

Kde pohádka? Kde vypravovač její?
Kam odešel v ten listopadu chlad?
Kde smáli se, tam dnes se uklánějí
při prostém slově Lozengrad.

Kde pohádka? Kde řinčející zbraně?
Kde výhružný a příkrý tón?
Kde články, v nichž se malí drtí maně?
A status quo —? Je marný shon.

Rozvanul vítr pošetilou báji,
jež všem je směšná po krátku.
A diplomati teď se namáhají
vymyslit novou pohádku.

III.[editovat]

A zem’ je krásná. Status quo je pro ni.
Nezmizí, jako všechno tu.
A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní.
Ni k smrti, ani k životu.

A zem’ je krásná. Vše by mohla míti.
Výše i tůně bezedné.
Jas neustálý. Hrdé slavné žití.
Než ona ruky nezvedne.

Národy rostou. Říše, ty se tvoří,
a říše, ty se rozpadnou.
A zem’ je krásná, třeba v cizím moři
a s letargií záhadnou.

Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší,
jež všude jinde odbyli.
Status quo, heslo malé malých duší,
a politika z idyly…

A ve dnech, kdy vše víří a se mění,
a rozvraty zřít dokola,
volají všichni po sebeurčení,
_jen dobrá zem’ ta nevolá — —

Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu,
kde status quo se nezviklá.
Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu,
jíž země, běda, přivykla.