Lehké a těžké kroky (1938)/Evropské panoptikum

Lehké a těžké kroky (1938)
Ukolébavka	Evropské panoptikum	Písnička o dispozičním fondu

Údaje o textu
Titulek:	Evropské panoptikum
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 84-86 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Svěř dobrému se průvodci!
Zde koncertují velmoci.
Ač koncertují noc a den,
přec nikdo není spokojen.
Ba, řadu máme výtek zlých:
pln koncert tónů falešných.
Též souhra kulhá znatelně,
ledakdo hraje fortelně.
V poslední době na všecky
působil buben turecký —
Pod jeho vlivem nástroje
jsou naladěny do boje.
Zní fortissimo, vzruch a vír — —

Zde evropských viz zmírat mír!
Žije a zase nežije,
umírá a zase zdravý je.
Když umíráček zvoní mu,
zdraví se těší lepšímu.
Než běda, až se uzdraví!
Zde za sklem vidíš: churaví.
Co chvíli doktor přijde sem;
ohledá puls a mizí něm
a právě že nic neříká,
bursovní z toho panika!

Zde chlapík vypasených líček,
toť moderní náš bumbrlíček.
Parádní číslo! Žádný klam!
Od dětství dělá: ham, ham, ham!
Parádní číslo! Levný vstup!
Žaludek vzácný jako chrup!
Funguje všecko výborně.
Přistupte, ale pozorně!
I odvážlivce z publika
rád bumbrlíček polyká!

Zde hloupý Honza z pohádky.
Zná pěkně chodit pozpátky,
zná hlasy zvěře, ptáky zná,
jen v lidech, v těch se nevyzná.
Bije se, kde se nechce bít,
klidný je, kde ho pálí klid,
pracuje, ale za dření
Honzovi zle se odmění.
A ač je velký šibal král,
Honza je Honza, dře se dál.

Za hloupým Honzou se tu stkví
to nejnovější knížectví.
Diváků budí strach a děs
za houštím statný hrdlořez,
jenž v zájmu vědy páře břich.
Ten zájem šlechtí v dobách zlých.
Evropa má tak měkký cit:
hrdlořez musí volný být!

Ve vitríně té budí strach
Schwartz, který vynalezl prach.
Ne že by sám tak strašný byl,
než našel špatnou kratochvíl.
Zjev závažný je přes to on,
do koncertu vnes’ nový tón.
Ten v panoptiku chybí, žel,
kdo by byl prachy vynašel!

Je v tomto koutě k smrti klid.
Zde umřel v Pánu blahobyt.
Zlá prázdná kapsa, to ví Bůh,
než hůře, když je ještě dluh.
Na dluhy s hezkou řádkou nul
nebohý mrtvý zahynul.
Z vitríny civí tich a něm
v tom panoptiku evropském,
ač mrtev zdá se, dumy tká,
jak věčná lidí výčitka.
A divák nad mrtvým, jenž kles’,
maně si sahá do kapes,
ač všichni znají pravdu zlou:
V těch kapsách nic už nenajdou!