Lehké a těžké kroky (1915)/Veselý chodec

Lehké a těžké kroky (1915)
Píseň	Veselý chodec	Píseň podzimní

Údaje o textu
Titulek:	Veselý chodec
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky. Královské Vinohrady: Otto Parma, 1915, s. 58 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Den chmurný byl a pod mrakem.
A tvoje bytost celá
s touhami, nadějemi
až k poblácené zemi
se těžce nakláněla
pod všeho útlakem.
Noc přešla dávno a nepřišel den,
neslyšels’ ničeho, leda že sten,
neviděls’ ničeho, ledaže rmut,
neviděls’ ničeho, ledaže trud.
Tu náhle zjevil se na bílé silnici
 neznámý poutník, vesele pějící
s tlumokem na zádech ku předu kráčeje,
tak jako úsměv a tak jako naděje.

Tvé srdce plno, že tak si pěješ
přes bídu, smutek, tragiku?
Tvůj krok je lehký, v dál že spěješ
neznámý poutníku?
Tvé čelo hladké, tvé čelo bez vrásky,
jakoby nebylo než sladké otázky,
tvé oko jasné je, hledíc v před
jakoby zahradou v květu byl svět?
A hlas tvůj jásavé hovoří s ozvěnou
zápasí s ní,
jakoby cestou, vavříny zdobenou
šly tvoje dni;
nepříznivě nesklonily se nikdy vážky,
zápasy byly bez porážky?

Poutníku neznámý po bílé silnici,
z neznáma přišedší, v ně zase spějící,
poutníku veselý, radostně žijící:
čím je to, že se nebe náhle jasní?
Odkud verš radostný v pochmurné básni?
odkud hlas jásavý v souzvuku smutku?
Což bolest není vskutku?
Mizíš mi v záhybu
doznívá tvoje nota
bez slibů.
Ale zlých reflexí černá rota
tušení bezejmenná
prchají zaplašena.
Myslím, že jiskra zakmitne,
myslím, že slunce zasvitne,
myslím, že dozní sten
myslím, že zkrásní sen.

Nevím, kdo jsi, kam jdeš,
tvou pravdu neznám, tvou lež,
nic z toho, co z tebe tryská
pěje si, výská.
Ale ať kdokoli, zahnal jsi chmuru,
zvolal jsi »Vzhůru!«
v zlý okamžik.
Poutníku neznámý
skrytý už mlhami,
dík!

„Samostatnost“ 6. září 1914