Lehké a těžké kroky (1915)/V mrtvé zátoce

Lehké a těžké kroky (1915)
Improvisace kteréhosi ošklivého večera	V mrtvé zátoce

Údaje o textu
Titulek:	V mrtvé zátoce
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky. Královské Vinohrady: Otto Parma, 1915, s. 85-86 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

To byla tichá, mrtvá zátoka,
ztracená bohu, ztracená i světu.
Stojatá voda. Mělká, hluboká?
 Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.

Zde život v smrti a smrt v životě.
Zde matné šero a tep srdce slabý
V soumraků letních těžké tesknotě
svým skřekem chóry hlásily se žabí.

Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,
hlas svěžích hlasů, žádaje a prose
Syčelo cosi věčně: Darmo jsi.
V zátoce mrtvé nenávidělo se…

II.

Proud teď se valí. A tak dravý proud,
že břehy rve, že kus země trhá.
Proud, jehož cíl je těžko uhádnout:
bere a dává, s břehu na břeh vrhá.

Jaký to život, jaký okamžik!
Jak bahno náhle nuceno se hnouti!
Jak dravý živel do zátoky vnik’!
A jakou kořist vidíš v dálku plouti!

Byl zlobou proudu stržen kdesi most,
loď rozbila se, trochu prken zbývá.
 Klid zátoky je dávná minulost:
vše temné hučí, burácí a zpívá!

U břehu sedím. Mžik? Den? Mnoho dní?
A je to možno, že by tak se žilo?
— Buď tedy zdráva, svátá povodni.
Buď zdráva nám a vykonej své dílo!

III.

Bude to zase tichá zátoka,
zátoka smrti, nehybnosti, tlení?
Puch bahna silnější rok od roka,
a věčný soumrak v každou dobu denní? J

e neměnný to zákon osudu,
zde vegetoval, rozkládat se, hníti?
Nevěřím tomu, věřit nebudu.
Včerejší život nelze znovu žiti!