Lásky hra osudná/Výstup 14.

Lásky hra osudná Karel Čapek
Výstup 13.	Výstup 14.	Výstup 15.

Údaje o textu
Titulek:	Lásky hra osudná
Autor:	Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj:	https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno:	1911
Licence:	PD old 70

Gilles, Trivalin, Brighella.

TRIVALIN (trpí): Jak dlouho, Gillese, mne bude strašiti tvá bílá maska? Jdi mi z očí, šašku! Mé srdce mne ponouká, abych tě zabil!

GILLES: Zabiješ mne, protože se mne bojíš; protože víš, že Isabellu lze přemoci jen duchem. Neboť Isabella prahne po loutně, Trivaline, po inspirovaném milenci, po veliké lýře citů. Nevíš, že žena prahne po básníkovi?

TRIVALIN: Žena je vratká a šilhá ušima po mluvkovi; ale věz, Gillese, že Isabella miluje hrdinu. Isabella miluje čin, odvahu, násilí a krev na rukou muže; neboť věz, Gillese, že žena chce býti kořistí.

GILLES: Ty však ji kupuješ! Ó, což je nějaká hanba ještě větší – fuj, Trivaline. (Plije mu k nohám.) Tak jedná hrdina?

TRIVALIN (plije Gillesovi k nohám): Jsou snad lyrikové zloději? A co je podlejší než uchvátit ženu podvodem, tak jako krade zloděj? Jdi mi z očí, zbabělce! Jdi, je noc, tvůj měsíc svítí, jdi krást kuřata, kuno, tichošlápku! Jdi, utíkej honem; což nejsem už Trivalin?

GILLES: Ty nejsi Trivalin, ty sluješ Capitan a Stantoretto, ty se jmenuješ Bascogliese nebo Giangurgolo; všude ti říkají jinak, a všude tě znají jako opilce, falešného hráče a chvastouna, který křičí o svých činech a je zbabělým padouchem, trestancem a hulvátem vyhozeným z každé hospody. Tvé ruce jsou z tukové kaše, jsi napuchlý pitím, jsi celý naduřelý uvnitř sebe a docela bez síly.

TRIVALIN: A ty jsi Marco Pepe, šašek, máš padoucí nemoc a jsi pomaten pod svým čelem; ty kradeš verše a kuřata a lžeš každým slovem; a kdyby se smyl pudr z tvé tváře, bylo by vidět, jak jsi od kvetlý, ty nevěstko! Zerbine, kde je Isabella? Jsi docela odkvetlý, máš rybí oči. Přiveďte Isabellu, Zerbine!

GILLES: Isabello!

TRIVALIN: Isabella bude má!

GILLES: Trivaline, za cenu mého talentu, mé lyry, mého srdce (křičí) ona bude má!

BRIGHELLA: Pánové, dejte si radit. Z vás ovšem nikdo neustoupí, tedy (opatrně) rozdělte se o Isabellu napolovic.

TRIVALIN: Lotře! (Hodí po něm rukavici; ale Brighella uhne a rukavice zasáhne Gillesa.)

GILLES (statečně): Přijímám, Trivaline!

BRIGHELLA (klouže stranou): Cože, souboj?

TRIVALIN: Tedy souboj! Zbraně sem, pistole, cokoliv! (Frontou k obecenstvu, slavnostně.) Před vámi všemi se vyrovnám s Gillesem zbraněmi.

GILLES: Budu se bíti s Trivalinem před vašima očima.

DOTTORE: Ale pro smilování boží, Gillese, nedělejte to, vždyť vy jste sláb; ostatně jakožto lyrik nejste vázán ctí, vy můžete duel odmítnout.

GILLES (zraněně): Proč všichni říkáte, že nejsem schopen činu? Dejte mi zbraně, já zvítězím!

DOTTORE: Trivaline, proboha tedy ustupte vy; Gillesovi se nesmí zde nic státi. (Vede jej stranou.) Vždyť se na vás nesluší, abyste se bil s Gillesem. Gilles přece nebyl vojákem.

TRIVALIN (obrací se k němu zády): Isabella bude má.

SCARAMOUCHE: Gillese, nebij se, vždyť ty neumíš střílet.

GILLES: Scaramouchi, Isabella a láska povedou mou ruku.

DOTTORE: Nechte toho, Gillese; vždyť na vás se souboj ani nehodí; vy jste lyrický charakter, vy máte básnit, být smutný a trpět, ale abyste tady umíral, to není vůbec ve vaší roli.

GILLES: Dottore, já bych chtěl umřít pro Isabellu. Nikdy bych nezemřel krásněji než takto, oplakáván svou milenkou. Nikdy, Dottore.

DOTTORE (lomí rukama): Běda, běda, jak osudná je láska!

BRIGHELLA: – a silná jako smrt.

TRIVALIN (zvedá ruku): Scaramouchi, pistole!

SCARAMOUCHE (jde váhavě pro pistole).