Přeskočit na obsah

Lásky hra osudná/Výstup 12.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Lásky hra osudná
Autor: Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj: https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno: 1911
Licence: PD old 70

Gilles, Trivalin, Brighella; vzadu Dottore, později se vrátí Scaramouche.

GILLES:

Jak, Trivaline, vy? Tu dívku pusťte mi a jděte skrýti se!

TRIVALIN (tiskne Isabellu k sobě):

Aj, Gillese, opravdu?

Já nemám příčiny se stydně ukrýti,

já prosím nekradu, neb zvu to krádeží

lstně ženu unésti a zneužíti tak

v ní slabost bezradnou a podle uchvátit,

co čestně získati je cílem mužovým;

fuj, Gillese, styďte se!

BRIGHELLA:

Můj Peppe, řekněte, je kočár uchystán?

GILLES:

Tu dívku pusťte již,

či koupil jste si ji? A není stydno vám

a hanbou nepláte, že kupujete to,

co muž si dobývá? Když tedy kramář jste,

co chcete nahoře? Tam dolů táhněte

a buďte divákem, neb tady nahoře

je místo pro herce; zde stojí estráda

pro city tragické a velká jednání,

a na té estrádě vy rcete veřejně,

co stál vás tento kup, co dal jste hotově

a co jste usmlouval?

TRIVALIN (pouští Isabellu a hází Gillesovi k nohám váček s penězi; ale při dopadu každý pozná, že je prázdný):

Zde moje peníze!

Vy za ně kupte si své jemné punčochy,

své pudry růžové a sladké voňavky,

své krémy, mýdlíčka a speciality

a mušky španělské, vše, co je potřebí

pro okouzlení žen, jež nevěstkami jsou,

jak vy jste nevěstka. Ne, Gillese, Trivalin,

ten nekupuje to, čím lásku získává,

neb získává ji tím, kdo čím a jaký je;

vy ale děvkař jste!

GILLES: Jak, děvkař?

TRIVALIN:

Jděte jen,

jdi, hledej v parteru, kde sedí zástup žen,

jdi, tři se nebo nyj a toč se opile

kol sukní hedvábných, mluv, čichej, okouzluj,

jdi dolů zbožňovat! Neb všechny ženy zde

i ty, jež potkáváš, jež uzříš jedinkrát

či vůbec neuzříš, ty všechny miluješ

a všem se poddáváš: všem ženám na světě,

byť byly nevinné, že couvá mužů zrak,

za vlastní zkušenost se stydě před nimi,

ty všem se poddáváš. Jdi, hlade, dolů jen,

pro krásné oči své snad budeš vyslyšen,

a rci tam, nahoře že stojí Trivalin,

a ten že silný je!

GILLES:

Tož jděte do cirku,

svou sílu odneste, už na vás čekají,

tož jděte do cirku a koule zdvihejte:

však ženu, slyšte mne, tu nepozvednete!

TRIVALIN:

Já ležet nechám ji! To patří mluvkovi,

by ženu pozvedal a kamsi povznášel

na lživé oltáře. Oh, bídní mluvkové,

lži z úst jim klouzají a pestře zbarveny

pak skáčou po zemi jak živé insekty

a lezou do uší a sladce bzikají,

a ženy, myslíce, že jsou to řeči jen

a žádné insekty, jim naslouchají pak

a v nitru kazí se. To jiným ponechám

lhát, básnit, zbožňovat a páchnout parfémem,

já sám však čestný jsem.

BRIGHELLA:

Mé panstvo, Trivalin, typ muže klasický.

GILLES:

Lhát, básnit, zbožňovat:

toť vše, co nechápeš. Tvůj mozek točí se

jak blbý kola běh kol cepu jednoho,

kol toho slova „mít“. Mít, býti vlastníkem,

ne chápat a ne ctít, ne zbožně vzývati,

co vyšší je než já, ne, pouze mít, jen mít,

mít, býti vlastníkem a hmatat rukama

a říkat „to je mé“, a všechno strhnouti

v níž svého vlastnictví a míti ženu tak,

jak já mám toto sklo, ten zrcadlový střep,

toť strašné!

(Mrští svým zrcátkem o zem.)

Ta blbost úžasná: mít ženu; říkati

„toť mé“ a sčítati vše její půvaby

a nazvat je „toť mé“. Co tvým je, hlupáku?

Nic, ani obraz ne, stín ženy v zrcadle,

nic, ani vůně ne, jíž dýše její vlas,

ni její pohyby, ni nejkrásnější sny,

ni její tajnosti. Mít ženu! Kup si ji,

a přece není tvá; a kup ji stokráte,

a není více tvou než krásná neznámá,

již potkáš poprvé.

Hleď, Trivaline, hleď,

tam dole, to je svět; zde

(ukazuje nohou)

tvoje peníze;

jdi znova kupovat, však kupuj rozumně.

Jdi, kup si kravatu, já pravím: plastrony

se letos nenosí. Jdi, kup si kravatu.

TRIVALIN: Ty hade!

GILLES: Jdi, kup si kravatu.

TRIVALIN: Gillese!

GILLES: Jsem jaksi unaven. Isabello! Kup si kravatu, říkám. Isabello!

TRIVALIN: Oho! (Vrhá se na Gillesa pěstmi; avšak Dottore a Scaramouche uchopí Trivalina každý za jednu ruku a drží ho takto po celou následující scénu.)

DOTTORE:

Ach slyšte, pánové, vy ztřeštěni jste mládím,

já zkušenější jsem a otcovsky vám radím:

bez vášně mluvte jen; neb vášeň je jak clona,

jež oslepuje rozum, podle Cicerona.

SCARAMOUCHE: Gillese, pojď na chvilku podržet Trivalina, já zatím sehraju nějaký výstup.

ZERBINE: Budou se prát! Myslíte, že se budou prát?