Kytice (almanach)/Vltavinka

Kytice (almanach)
Podzimní listy	Vltavinka	Z listův mého přítele

Údaje o textu
Titulek:	Vltavinka
Autor:	Josef Kolář
Zdroj:	Kytice. Almanach. Praha: Kat. Jeřábková, 1859. s. 147–150. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Řeknete snad, že to báje
Z dávných, zlatých, rajských časů —
Mně však posud srdce hraje,
Zpomenu-li na tu krásu…

Samoten jsem v háji seděl
(Bylo to kdys za dnů máje)
Na ostrově Vltavy;
Do vody jsem s břehu hleděl
Na hru vlnek, naslouchaje
Zvěstům z dálné Šumavy.

A v tom — nevím kde se vzala —
Přede mnou tu z vody vstala
Panna — jako bílá růže
Prvním nachem zapýřená,
Ranní rosou porosená —
Avšak, kdož ji popsat může?
Já jsem zůstal omámený.
Ona však se přiblížila
A tak ke mne promluvila:
„Proč jsi, hochu, zarmoucený?
Proč svou marné trudíš mladost?
Pojď v mou náruč, najdeš radost!“

A tak na mne pohleděla
Toužebně a usmívavě,
Až mne prosbami a hravě
K sobě v vodu strhla smělá.
Tak mne divně omámila
Vltavská ta krásná Víla.

Ach, jaká to byla krása!
Také neuzřím už více —
Byla prosto-stříbrovlasá,
Měla bledorůžné líce,
Očka jak dvě hvězdičky,
Ve vodě se koupající —
Ústa jako růžička,
Ranní rosu líbající —
Rámě jak dvě labutě
Milostně se cukrující —
Prsa jak dvě jablíčka,
Na vodě se houpající.

Objala mne bílou rukou,
Přitiskla mne rozčilená
Na svá prsa roztoužená
A tak divě líbala,
Že jsem mřel až sladkou mukou —
Ana si jen zpívala:
„Můj jsi hochu, můj jsi, můj,
Polib mne a pomiluj!
Vždyť já tě tak ráda mám,
Že tě láskou ulíbám!“

Líbala a zpívala,
Až mi zašel zrak i slech,
Zpívala a líbala,
Až se mi už tajil dech —
Neviděl jsem víc tu krásu,
Jež tak byla svůdná, ladná,
Neslyšel jsem její zpěv —
Cítil jsem jen, jak mi dlouhým
Políbením ssaje krev,
Cítil jsem, ach! tknutím pouhým,
Že je jako vlna chladná. —
Hlava moje mdlobou sklesla
V měkkou vlnu jejích vlasů,
Ona pak snad rozzlobená
Naposled mne přitisknula
Na svá prsa rozvlněná
A tak v objetí mne nesla
Dál a dále v kvapném běhu
K zelenému zase břehu,
Kde mne na zem vyvrhnula.

Dlouho jsem tam ležel v mdlobě —
Slunce zašlo za hory,
Ztichly ptačí hovory,
A když jsem zas přišel k sobě,
Byl jsem velmi unaven,
Jak bych přestál těžký sen.
Těžký sen — ta Vltavinka!
Krásná dcera Vltavy —
Ó, už pouhá upomínka
Na tu dceru Šumavy —

Na tu prosto-stříbrovlasou,
Jež mne zmámila svou krásou,
Už ta upomínka pouhá
Budí slasti, muka dlouhá —
Hrůza na to myslit jen,
Moh’ to být můj věčný sen.