Kronika obce Čeložnic

Údaje o textu
Titulek:	Kronika obce Čeložnic
Autor:	Jan Něnička
Zdroj:	Státní okresní archiv Hodonín
Licence:	PD CZ

Úvodní strana

Strana 3

Strana 4

Strana 5

Založena roku 1926.
Tato pamětní kniha čítá 378, tj. tři sta sedmdesát osm stran.

František Forman, starosta
Zbořil František
Lupač Václav
Kratochvíl Jakub

Obec Čeložnice leží na jižním úpatí Chřibů, asi 5 km severovýchodně od Kyjova. Mají 118 domů a 561 obyvatel. Z toho je 172 mužů, 212 žen a 177 dětí.

K návsi se připojuje 7 ulic, paprskovitě se rozbíhajících. K obci náleží 462 ha půdy. Z toho jsou 404 ha lesů, 179 ha pole, 44 ha pastvina, 8,25 ha zahrad. Plodné půdy je tedy asi 635 ha. Velkostatek zabírá 400 ha lesů. Půda není příliš úrodná, ale plodí obilí všeho druhu, cukrovku, brambory, kukuřici a rodí ovoce všech druhů.

Na úpatí kopce, na němž se prostírá obecní pastvisko, vyvěrá sirkový pramen a v půvabné kotlince „U kolomaznice“ pramení potůček, jenž poblíž Hýsel se vlévá do Moštěnky. V obvodu obce byla cihelna a je lom na pískovcový kámen. V lese za bývalou cihelnou jsou zbytky panského domku.

V osadě je právně trojtřídní, ale prakticky jen dvojtřídní obecná škola, zvonice, kaple, panská myslivna, hostinec a pomník padlým za světové války. Kostel s farou a hřbitovem je v Kostelci, pošta, obvodní lékař, nemocenská pojišťovna a kontribučenský fond milotský v Kyjově. Nejbližší nádraží v Bohuslavicích a Kyjově. Obec Čeložnice přísluší k okresní politické správě, bernímu úřadu a berní správě v Kyjově. Tam je také okresní školní výbor, okresní silniční výbor, poštovní, telegrafní, telefonní úřad a okresní soud. Krajský soud je v Uherském Hradišti a zemský soud v Brně.

Obyvatelstvo

Čeložnice mají dle sčítání ze dne 15. února 1921 561 obyvatel. Náboženství jsou 534 římští katolíci, 24 československých a 3 bez vyznání. Mluví podřečím slovácko podhoráckým, odívají se v kroj severokyjovský, který patří k nejpěknějším krojům slováckým (fotografie č. 2). Živí se většinou zemědělstvím, z části jsou řemeslníky, něco je zaměstnáni v kyjovské sklárně a uhelných dolech v Kyjově a Kelčanech. V zimě se pracuje hojně v lesích.

Hospodaření

Důležité je pěstění ovocného stromoví, daleko je známa slovácká slivovice a dříve se pěstovala vinná réva. Z dobytka chovají 16 koní, 130 hovězího dobytka, 170 vepřového dobytka a 55 koz. Hojně se chová hus, drůbeže, králíků, včely a holubů. Podnebí je celkem mírné, na jaře velmi příjemné zvláště v lesích. Léto bývá mírné, podzim obyčejně vlhký, zima jen někdy krutější, kolem -25 °C.

Zvyky a slavnosti

Obyvatelé Čeložnic patří ke kmeni Slováckému. Dosud si zachovávají řadu zvyků. V neděli před popeleční středou bývají slaveny ostatky na zakončení masopustu. V neděli na večer začne taneční zábava. V pondělí chodí mužská mládež po vesnici různě zastrojená a sbírá slaninu a koblihy za zpěvu a doprovodu harmoniky. Večer je zase zábava. Každý večer v postě se modlí v katolických domácnostech růženec.

Na smrtnou neděli chodí malá děvčata s májky a zpívají u domu a dostávají obyčejně vejce. V pondělí velikonoční je šlahačka. Hoši dostávají od děvčat rýsovaná vajíčka „kraslice“, za která jim našlahají žilou. Od 16. května konají se každou neděli a svátek odpoledne u zvonice modlení až do 8. září.

Hlučné bývají „hody“. V neděli odpoledne chodí procesí s hudbou na mši svatou do Kostelce a odpoledne začíná taneční zábava. V pondělí dělá se u starší stárky věnec, který donesou s hudbou kolem 9. hodiny do hostince a u něho se tančí. V úterý je u mladší stárky „káčer“, kolem kterého se tančí. Do roku 1895 bývaly „malé muziky“ pro mládež od 10 do 16 let. Na štědrý den večer chodí děti po koledě. Asi o 8. hodině troubí pastýř po vesnici koledu a dostává výslužku. Na svatého Štěpána nosí pastýř březové pruty „pastýře“ a dostává vánočku.

Od května do října pase pastýř na pastvisku hovězí dobytek a kozy, které se napájejí v korytě, do kterého teče sirková voda. Asi roku 1886 se prodala obecní sýpka.

Volba kronikáře

Usnesením obecního zastupitelstva dne 13. června 1926 byl jsem já, Jan Něnička, rolník č. 47 v Čeložnicích, zvolen řádným kronikářem zdejší obce.

Narodil jsem se 8. února 1905 v Čeložnicích. Prvního vzdělání se mi dostalo na místní dvojtřídní škole. Ve čtrnáctém roku svého věku jsem odešel na zemědělskou zimní hospodářskou školu v Kyjově. Presenční vojenskou službu jsem si odbyl u II. teleg. praporu v Brně.

Jsem ještě mlád, ale k práci, jež mi byla svěřena, přistoupil jsem zcela vážně a mou snahou je vylíčit vše tak, jak je tomu ve skutečnosti.

Nemůže milovati vlasti a rodné obce své, kdo nezná jejich dějin. Nemlže láskou vzplanouti k víře rodné, k jazyku mateřskému a k hroudě vlastní, kdo neví ničeho o lásce předků k těmto drahým a svatým odkazům našim, kdo nezná bojů, jež podstoupili otcové naši pro ně.

Dějiny jsou učitelka života, leč jedno je důležito – slyšeti a čísti historickou pravdu. Mým vůdcem je heslo Františka Palackého: „Pravda padni, komu padni!“ Zajisté každá věc má své světlo a stín. Záleží tudíž na tom, abychom dovedli ukázati co je dobré – co je zlé, co se stalo právem – co bylo bezprávím.

Funkce své jsem se ujal v září 1926. Prameny mi byly:

1. Protokolní kniha obecní I. a II.
2. Výpisy z kroniky školní
3. Kronika farního úřadu v Kostelci
4. Archiv Dra Ladislava Seilerna v Miloticích
5. Topografie Morava, Řehoř Volný
6. Dějiny Československé, Dr. Josef Pekař
7. Popis okresního hejtmanství kyjovského, díl II. (Josef Klvaňa, c.k. ředitel gymnasia v Kyjově a František Fintajsl, c.k. gymnasijní učitel v Kyjově

Nejstarší zprávy o Čeložnicích

Kraj, kde jsou nyní Čeložnice, pokládají někteří historikové za praslovanské sídliště. Mínění jejich podporuje nejen zeměpisná poloha naší obce, ale i popelnice nalezené v okolí. Nejstarší zprávy máme ze začátku dvanáctého století. Vesnice byla osazena obyvatelstvem domácím a byla majetkem vrchnostenským. V Topografii Moravy od Řehoře Volného, svazek IV., strana 297 čteme:

„Vesnice Čeložnice patřila okolo roku 1131 celá k olomouckému biskupskému majetku v Šitbořicích (okres Hustopeč), podle listiny olomůckého biskupa Jindřicha Zdíka, který biskupoval od roku 1126 do 1150. V pozdějších dobách neví se o Čeložnici nic, až zase 1496, v kterémž roku po smrti majitele Jiřího z Ojnic připadla zase králi Vladislavovi, jenž ji daroval Jakubovi ze Šárova. Tento pak dal v roce 1499 Čeložnici zároveň s pustatinou Hostašovem zapsati do desek zemských pro Filipa ze Zástřizlů.

Zemské desky svazek XVI, strana 7 a 14. V roce 1550 byla majetkem pánů v Miloticích a s nimi má společné osudy.

Asi od polovice 16. století měli ji páni ze Žerotína, od konce téhož století páni z Lípy a v letech 1648 až 1810 hrabata Serenyiové.

Roku 1888 Karel hrabě ze Seilernů koupil milocký statek od dědiců hraběnky z Hardeka.

Ve jmenované Topografii, strana 303, čteme: „Čeložnice, kdysi psáno Čeluznice, leží na úpatí lesnatého vrchu a čítala na začátku 19. století (asi 1838) … 72 domy a 302 obyvatele, z toho 146 mužského a 156 ženského pohlaví. Přifařena a přiškolena byla do Kostelce. Po blízku jsou panské lesy a vydatný kamenný lom, v němž se prý láme i dobrý mramor. Nedaleko tohoto místa byla v dávných dobách vesnice Hostašov, která se však už roku 1499 uvádí jako pustatina. Čeložnice má i jednu palírnu na kořalku … totiž roku 1838.“

V jiných památkách jsou zachována jen ojedinělá vročení:

Roku 1421 vůdce husitů na jižní Moravě Bedřich ze Strážnice, jemuž Kyjovští zavřeli brány, zpustošil široko celý zdejší kraj. 1499 uvádí se v lese nedaleko Čeložnic vesnice Hostašov, která dle pozdější tradice měla asi 17 domů. Tu se vyráběla pálením smrků a břímů kolomaz, odtud název „Kolomaznice“. 1586 byly Čeložnice úplně pusté. Farář kostelecký dostával desátek z jednoho domu místo z dvaceti. 1663 kraj náš zničen části vojska tureckého. Na 40.000 obyvatel odvlečeno do otroctví. 1678–1680 na celé Moravě mor. Na Slovácku vymřely celé vesnice, ani úroda nebyla sklizena. 1681 mor ustal.

1704–1705 zase v kraji mor. 1709 krutá zima a hlad. 1799–1815 za válek Napoleonských nastal smutný život. Lid byl stísněn novými daněmi. 1815 daň klasní, osobní atd. 1819 – Aby se mohlo čeliti zhoubné neštovici, nařízeno dne 25. června zemským guberniem zvýšiti poplatek při oddavkách z 1 zlatky 20 krejcarů na 4 zlatky. 1829 předepsána byla všeobecná daň potravní (z masa atd.). Drahota byla velká. Míra pšenice stála v Kyjově 80 zlatých. Hojné byly nemoce. 1831 zkosila cholera ve farnosti kostelecké přes 90 životů. 1834 – 22. srpna arcibiskup Ferdinand Maria hrabě Chotek přijel do Kostelce prohlédnout školu, kterou jako „patrón“ vybudoval pro mládež z Kostelce, Čeložnic, Moravan a Hýsel. 1836 a 1849 zase cholera.

1854 postavena na návsi zvonice z cihel na místě staré dřevěné, která zde stála již od nepaměti. Zvon do ní byl dán ze staré dřevěné. 1866 táhli naší obcí Prušáci. 1870 koupen do zvonice druhý zvon z kosteleckého kostela od dp. J. Votavy, děkana v Kostelci. 1873 vystavěna kaple od manželů Křemečkových. Protektorát nad ní má farní úřad v Kostelci. V ní je uschována socha Panny Marie, která se nosí 8. září na pouť do Koryčan.

1880 jednalo se v obecním výboře o vystavění školy, aby nemusely choditi děti do školy až do Kostelce. 1883 vystavěna panská myslivna na místě staré. 1886 starostou obce uvolen Kůřil František č. 6. 1889 Kůřil František č. 6 opět zvolen starostou obce.

1870 postavil p. Procházka na Močidlách pece na pálení cihel. Dříve se tu dělávaly jen kotovice. Pro dodávání hlíny vystavěna i úzkokolejná dráha. V držení jejím se vystřídala celá řada majitelů. 1891 – 15. března koupena od Jana Bystřického a jeho tety za 900 zlatých zahrada a stavební místo pro školu. 1892 starostou obce zvolen Šimeček Jan č. 80. 1895 starostou obce zvolen Kůřil Tomáš č. 61.

Škola

1897 zednický mistr pan Eusebius Cibulka z Kyjova vystavěl jednotřídní školu. Materiál, jak cihly tak i břidlice, se odebírala od tehdejšího majitele cihelny pana Matěje Tománka, obchodníka č. 46 z Čeložnic. Náklad na stavbu školy činil 12.000 K (dle udání kroniky školní). Dostavěna byla počátkem října a 17. října vysvěcena. Kříž před školou postaven z milodarů občanů a posvěcen 21. listopadu. Prvním učitelem a zároveň správcem školy byl pan Josef Pudil. Předsedou místní školní rady zvolen Kůřil František č. 6. Členové: Forman Josef č. 86, Kůřil Tomáš č. 61. Starostou obce byl Kůřil Tomáš č. 61. Radní: Forman Josef, Trapl Jakub.

1898 – 27. února starostou obce zvolen Šimeček Jan čís. 80. 1898–1899 postavena byla silnice z Čeložnic do Kostelce jako stavba z nouze. Čeložnice přispěly na stavbu částkou 750 zlatých, stát subvencí 10.000 zlatých. 1899 – 8. března zřízen obecní chudinský fond. Obecní pokladna položila základ 15 zlatých. 1900 – od 1. ledna začalo se vyučovati i ručním pracím v jedné skupině se čtyřmi hodinami týdně. 1901 starostou obce zvolen Šimeček Jan 80. 1902 obecní chudinský fond předán farnímu úřadu v Kostelci.

1903 škola rozšířena o prvé patro a upravena pro trojtřídku, poněvadž počet žáků převýšil zákonem dovolený počet. Jedna učírna však slouží za byt pp. učitelům, tak dlouho, pokud nebude potřebí třídu třetí. 20. prosince v sezení obecního výboru projednána výpůjčka 19.000 K od Zemědělské banky v Brně na dobu 21 let.

1904 – 7. srpna starostou obce zvolen Kůřil František č. 6. 1906 – 18. října zemřel nadučitel Josef Pudil. 1907 – 1. března jmenován nadučitelem Šamánek František. V říjnu zvolen starostou obce Něnička Štěpán č. 47. 22. prosince založen Odbor Národní jednoty.

1908 byla velmi rozšířena mšice révová, takže dosud zbývající vinohrady byly kučeny. Nezvyklou měrou vyskytl se i bělásek ovocný. 1910 – 11. prosince zvolen starostou obce Něnička Štěpán č. 47. 26. října jmenován Leopold Jandásek definitivním učitelem. 1911 – 12. března obnoven samostatný chudinský fond. Základem byla část farního fondu 63,37 K a 100 K z obecní pokladny.

1912 vystavěna vesnicí silnice. Provedení stavby bylo odevzdáno okresnímu silničnímu výboru v Kyjově. Náklad na stavbu činil 2.800 K.

1913 – 29. listopadu provedeny obecní volby: III. sbor od 8. hodiny do 10. hodiny, II. sbor od 10. do 11. hodiny, I. sbor od 11. hodiny do 12. hodin. Starostou uvolen Něnička Štěpán č. 47.

1914 – Proti volbě byl podán rekurs. Volba byla provedena podruhé 18. června 1914. Starostou obce opět zvolen Něnička Štěpán č. 47. Ceny obilí a zvířat: kůň 300-500 K, kráva 300-400 K, 100 kg obilí 20 K. V únoru si koupil Odbor Národní jednoty divadelní jeviště.

Světová válka

1914 – 31. července vyhlášena všeobecná mobilisace. Zprávu a vyhlášky o mobilisaci doručili úředníci c.k. okresního hejtmanství z Kyjova v kočáře o 9. hodině večer. Mobilisace všeobecně byla vyhlášena bubnem 1. srpna ráno. Nastal všeobecný rozruch. Všichni branci do 36 let museli do 24 hodin narukovat. Během několika měsíců byla vyhlášena druhá výzva do 42 let a třetí výzva do 50 let. Všeobecně se očekával brzký konec, ale prováděny byly odvody nových ročníků. Brzy došly zprávy, že někteří padli a jiní odvezeni do nemocnic.

14. září se vzdal starostenského úřadu Něnička Štěpán č. 47, protože byl již stár a chtěl pomoci prvnímu radnímu Matěji Černému z vojny. Ten se brzy vrátil a převzal starostenský úřad.

1915 začaly rekvisice na obilí, mák, luštěniny a hovězí dobytek. Zpočátku byly dosti mírné, ale přísnost se každého roku stupňovala. Rekvisiční komise mívala až 5 členů. Dva místní odhadci, starosta, komisař a jeden úředník, kteří vyčítali spotřebu obilí a brambor pro rodinu a přebytek dle odhadu musel odevzdat. Pro osobu necháno nedostatečné množství.

1916 – Od roku 1916 lid přímo nucen upisovati válečné půjčky. 30. dubna na IV. válečnou půjčku upsáno kmenové jmění obecní a 200 zlatých.

1917 – 7. června upsána VI. válečná půjčka v ceně 6.000 K. Od konce roku 1917 zdržovalo se v okolních lesích mnoho vojáků uprchlých z vojny pode jménem „Zelený kádr“. Ti, kteří spávali doma, byli několikráte v noci chytáni od četníků a vojáků a odváděni na vojnu.

Pole, které obdělávaly ženy a děti nedávalo žádoucí úrody. Všude jevil se nedostatek: cukr, petrolej, tabák, mouka bylo prodáváno na lístky (cukřenky, chlebenky). Obec Čeložnice byla odkázána odebírati tabák z Jestřabic. 1 litr petroleje v obchodě stál 20 K. Koloniálního zboží vůbec nebylo, bída byla velká. Nedostatek jevil se v šatstvu, které bylo nahrazováno kopřivovým a papírovým. U nás bylo obnoveno pěstění konopí. Obuv byla velmi drahá, podrážky kožené byly nahražovány dřevěnými.

Za všeobecného sbírání mosazných a měděných předmětů (klučky, kotly, svícny), zrekvírován byl jeden zvon ze zvonice. Peněžitá náhrada byla nepatrná.

1918 – 11. srpna upsána VIII. válečná půjčka v ceně 3.000 K. Na všechny váleční půjčky byly peníze vypůjčeny v městské spořitelni v Kyjově. Hrůzy běd válečných stoupaly. Již osmnáctiletí chlapci odcházeli na vojnu. Rekvisice byly prováděny přísněji a trvaly až šest dní třemi až sedmi vojáky, kteří prohledávali nejen komory, ale i ostatní hospodářské budovy. Vedle obilí rekvírován i hovězí dobytek. Pro hospodářství ponechány pouze dva kusy. Rekvisice byly až do roku 1920.

Za světové války bylo školní vyučování úplně zanedbáno. Oba učitelé odešli na vojnu. Asi měsíc je zastupoval učitel František Horák a po něm slečna Marie Budíková z Bohuslavic. Vyučování bylo jen polodenní, dopoledne druhá, odpoledne první třída. Mládež druhé třídy druhého oddělení měla na podzimní práce úplnou úlevu od školní docházky.

Všeobecně byla pociťována únava. Každý toužil po míru. Obrat přinesl 28. říjen, kdy prohlášena československá státní samostatnost. Zpráva rozšířila se po vesnici velmi rychle a přijata byla s jásotem. Nastal veselejší život. Vojíni se vraceli domů.

14. listopadu v národním shromáždění slavnostně prohlášena Česko-slovenská republika. Presidentem zvolen prof. Dr. T.G. Masaryk.

1919

Poměry hmotné se sice málo zlepšovaly, ale všude nastal jiný život. Nová doba nové myšlénky přináší. Nastaly kruté boje třídní, náboženské a politické, rozněcované na manifestačních táborech. V naší obci byly také pořádány veřejné politické schůze. Blížily se obecní volby vypsané na den 25. června. U nás kandidovaly tři stran: Československá sociálně demokratická (8 mandátů) a Československá lidová spojená s agrární (7 mandátů). Za stranu sociálně demokratickou zvoleni: Šimeček Jakub č. 118, Něnička Václav č. 43, Němý Štěpán č. 53, Šimeček Isidor č. 63, Rolenc František č. 101, Varmuža František č. 82, Kůřil Tomáš č. 72, Forman František č. 18. Za stranu lidovou a agrární zvoleni: Černý Matěj č. 61, Šimeček Štěpán č. 71, Kůřil František č. 6, Kůřil Jakub č. 12, Něnička Štěpán č. 47, Pimek Matěj č. 11, Něnička Václav č. 66. Proti volbám podal rekursstarosta Černý Matěj č. 61.

V devatenáctém roku je patrný značný pokrok v návštěvě měšťanské školy a reálného gymnasia v Kyjově. V neděli před 28. říjnem byly poprvé slaveny Republikánské hody. 28. října oslaveno výročí prohlášení samostatnosti československé. Průvod i s hudbou odešel do Kyjova, kde byly slavnostní řeči. V říjnu Machálek Jan, hostinský v Moravanech, rozprodal šopy a pece cihelny.

1920

17. ledna zvolen starostou obce Šimeček Jakub č. 118 ze strany sociálně demokratické náměstek Černý Matěj č. 61 ze strany agrární, radní Něnička Václav č. 43, Němý Štěpán č. 53 ze strany sociálně demokratické, Kůřil František č. 6 ze strany agrární.

V lednu byly poslední rekvisice. Za odvedené obilí eráru platila se tzv. maximální cena: za 100 kg ječmene 75 K, za 100 kg rži 80 K. Tajně se prodávalo obilí za 700-900 K za 100 kg. Po žních byly již povoleny trhy na obilí: za 100 kg obilí platilo se 180-200 Kč.

Pomník

Na památku padlým za světové války postaven uprostřed vesnice pomník na náklad Odboru Národní jednoty a milodarů občanů. Na přední straně napsáno Padlým hrdinům za svobodu vlasti a jména padlých, na zadní straně Odbor Národní jednoty, po bokách 1914, 1920. Pomníku vévodí jednoocasý lev – vítěz nad orlicí.

Život ve válce ztratili tito občané:

1. Dubský Antonín č. 40
2. Frolec Josef č. 82
3. Horák Jan č. 104
4. Kožušník Jan č. 115
5. Moudrý Josef č. 22
6. Moudrý Tomáš č. 22
7. Něnička Matěj č. 47
8. Petříka Josef č. 21
9. Polášek Havel č. 110
10. Rajskub Stanislav č. 1
11. Robek Jan č. 76
12. Šalša Jakub č. 18
13. Šimeček Blažej č. 71
14. Švach František č. 85
15. Vašíček Josef č. 66

Kůřil František č. 6 uvedený na pomníku zemřel 1921. Chorobu přinesl si z vojny.

Legionáři

Legionáři za světové války byli:

1. Zbořil František č. 114 zajat na ruské frontě 10. června 1916, vstoupil do legie 5. června 1918 a vrátil se 27. prosince 1919. Projel Asií od západu k východu.
2. Šimeček Josef, řídící učitel, zajat na ruské frontě 22. října 1914. Do legie vstoupil 1916 a domů se vrátil v říjnu 1920, rovněž přes Asii k východu.
3. Sedlář František č. 96, hajný, zajat 10. srpna 1916. Do legie vstoupil 1. května 1917, rovněž na ruské frontě. Vrátil se 1920, též jel Asií k východu.
4. Šrůtka Petr, rovněž ruský legionář
5. Šrůtka František, italský legionář
6. Horák Bohumil č. 113, zajat ve Francii 23. srpna 1918. Do legie vstoupil 8. října 1918 a domů se vrátil 17. července 1919.

Zajatci

Zajatci ze světové války:

1. Dobrozemský Josef č. 95 zajat v Itálii roku 1916 a vrátil se roku 1919.
2. Herink Kristián č. 49, 31. července 1914 zajat v ruské Asii, vrátil se 31. července 1920
3. Pimek Matěj č. 11, zajat v Rusku 13. září 1915 a vrátil se po zvláštním míru uzavřeném mezi Ruskem, Němci a spojenci 3. března 1918 v Brestu Litevském.
4. Tím mírem propuštěn byl i Něnička Jan, tesař č. 43
5. Dubský Ignác č. 40 zůstal v Rusku

Váleční poškozenci, kteří berou podporu:

1. Bůžek Jan č. 108
2. Dufek Štěpán č. 27
3. Kůřil Jiří č. 80
4. Půček Václav č. 107
5. Šimeček Pavel č. 36

28. března v sezení obecního zastupitelstva usneseno zaplatiti dluh, který vázl na škole částkou 17.700 Kč. Obecní přirážky byly 1028%. V dubnu provedeny volby do poslanecké sněmovny. 28. října usneseno v sezení obecního zastupitelstva připůjčiti na IV. váleční půjčku 75% v městské spořitelni v Kyjově. 28. listopadu usneseno na VIII. váleční půjčku připůjčiti 75% v Zemědělské bance v Brně obnoviti kmenové jmění.

Cena dobytka značně stoupla. Selata 1 kg živé váhy 40 Kč, kráva 10.000-11.000 Kč, kůň 15.000-20.000 Kč.

1921

Postavena byla ve vývozi silnice dlouhá 80 m od domu Františka Zbořila č. 114 až po dům Cyrila Plachého. Dozor svěřen Václavu Něničkovi, radnímu. Náklad činil 3.836 Kč. Cena obilí po žních na trhu: 100 kg ječmene 320 Kč, 100 kg pšenice 400 Kč. Nedodaný kontingent z minulého roku byl letoším rokem po žních odevzdán za maximální cenu 100 kg ječmene 190 Kč.

Sirkový pramen, který vyvěrá pod pastviskem, byl od jara letošího roku hojně navštěvován a pro vodu chodilo mnoho lidí z dalekého okolí. Okresní nemocenská pokladna v Kyjově měla projekci stavby lázní hotovu, prohloubila studánku ve studnu a uzavřela, ale ke stavbě nedošlo. Budovy měly býti vystavěny na místě bývalé cihelny. 1 m2 prodán za 1 Kč.

Svěcení korouhví

4. září v neděli byly slavnostně posvěceny korouhve zřízené z milodarů občanů. Uschovány jsou u Štěpána Něničky č. 47. O půl desáté hodině ráno v průvodu, který vyšel od školy, neseny korouhve družičkami na márkách ke zvonici. Tam měl kázání Dr. Antonín Dosedla, farář v Kostelci. Po kázání byla mše svatá při níž byly korouhve posvěceny a vztyčeny. O půl třetí hodině odpoledne vyšel průvod s korouhvemi od zvonice ke kapli, kde bylo požehnání. Na několika domech vlály i prapory.

28. září jmenován učitelem na zdejší škole Josef Janoušek. 26. října vyhlášena částečná mobilisace do 36 let za nepokojů v Maďarsku. Asi 40% branců neuposlechlo a proto byli trestáni vězením 1 týden až 3 měsíce. 20. listopadu veřejnou dražbou bylo prodáno obecní březí na pastvisku a bory nad cihelnou.

1922

Opravena obecní pastůška. Nyní slouží za chudobinec. Náklad na opravu činil 4.496,76 Kč. Přede žněmi velké krupobití. Pětina obilí zůstala na poli. 30. července jednalo se v sezení obecního zastupitelstva o úlevu daně. Cena obilí v září: 100 kg ječmene 100 kč, 100 kg rži 120 Kč, 100 kg pšenice 155 Kč, řepa 1 q 21 Kč.

V polním hospodářství jevily se pokroky zvláště v užívání umělých hnojiv. Zasloužil se o to ředitel Hospodářské školy v Kyjově, který spolu se zahradníkem panem Pospíšilem konali několik praktických přednášek o zahradnictví a hospodářství.

1923

11. února v sezení obecního zastupitelstva za přítomnosti zástupců nemocenské pokladny v Kyjově uzavřena vzájemná smlouva o vystavění lázní. 8. dubna večer vypukl požár ve stavení Dufka Štěpána č. 27, který zničil i střechu domu Půčka Marcelína č. 25.

V létě vystavěna silnice od mostu u školy až po dům Václava Varmuže (směr k Moravanům). Náklad činil 13.951 Kč. Dohled při stavbě svěřen starostovi Jakubovi Šimečkovi. Silnice bude přijata okresním silničním výborem po opravě příkop, která vyčítána na 4.000 Kč.

Za starostování Šimečka Jakuba utvořena v Čeložnicích Československá církev. Cena obilí v září: za 100 kg ječmene 90 Kč, za 100 kg rži 100 Kč, za 1 q řepy 20 Kč. Cena řepy je poměrně dle obilí vysoká, proto i malorolníci začínají sázet více řepy. Rolník i dělník stísněn celou řadou nových daní:

1. daň kůrní (Stát objednal z Ameriky mouku a lacino ji prodával. Na uhrazení schodku předepsal stát rolníkům majícím zahrady uvedenou daň.)
2. daň přepychová
3. daň z umělých hnojiv (Stát doplatil na umělá hnojiva několik procent a na uhrazení schodku předepsal onu daň majitelům zahrad.)
4. daň z porážek (Z vepře zabitého pro domácnost do 80 kg živé váhy se platí 12 Kč, do 150 kg 24 Kč.)
5. daň z obratu a paušální
6. daň ze zemědělství
7. mlecí dávka
8. dávka z majetku, která byla ze všech nejtíživější