Přeskočit na obsah

Kritika slov/VII. Horečný

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: VII. Horečný
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 14.
Licence: PD old 70

Rádo se mluví o horečném chvatu a zmatku velkoměsta; jsou illusionisté, kteří horečný kvap a zmatek nalézají dokonce v Praze — stačí jim k tomu patrně tramway, obchodní sluha s vozíkem, drožka a hrst lidí. Ale kdyby to byl sám Londýn, Brooklyn nebo Paříž: nikde na světě nejezdí tramway horečnou rychlostí a její řidič netočí klikou v horečném zmatku. Kdyby to dělal, přišel by hned toho dne o místo. Naopak, jede tak klidně a solidně, jako by vyorával brázdu na polabském lánu. Ani chauffeur nejede horečně a netočí volantem v šílené panice, na štěstí pro svět. Ani chodci neběží horečně; jdou zdravýma nohama a bez divého zmatku. A kdyby bankovní ředitel, politik, prodavač ve velkoobchodu nebo chef novinové plantáže pracoval horečně, ukázalo by se záhy, že vlastní životní nerv velkoměsta je klid, co nejvíce jistoty, rozvahy, pohodlí a hladkosti. Jediný horečný, chvátající a zmatený živel velkoměsta jsou ženy a venkované.