Přeskočit na obsah

Kritika slov/III. Cizí vlivy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: III. Cizí vlivy
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 10.
Licence: PD old 70

Setká-li se náš člověk ve své vlasti s něčím novým, je jeho první reakce, že je to cizí import. Slovo „cizí vlivy“ obsahuje dvojí zásadu: 1. že vše, co je starousedlé a vžilé, je samozřejmě „naše“, české, domácí a původní; 2. že u nás nemůže vzniknout samo od sebe nic nového. Co se týče prvního, poukazuji na naši národní švestku, jež pochází z Persie, na slovo „kudla“, které máme z Francie, a na deset tisíc věcí od kouření tabáku až po univerzitní řády, kterými bych mohl doložiti, že náš život je přinejmenším tak světový, pestrý a exotický jako Ethnografické Museum. Při tom švestka nás nezměnila v Peršany, ani tabák v Indiány; naopak, oboje nás učinilo více sebou samými. Pro „původnost“ nezáleží tolik na původu jako na intimitě zažití. Dejte českému člověku čísti Husa nebo pro mne Žižkův traktát o vojenství; odvodí-li si z toho jen povrchní, konvenční a neosobní dojem, pak si odnáší ze sebe češtější věci jen „cizí vliv“. Ale dejte mu čísti Lao-Tse nebo třeba leták Armády Spásy; zvolá-li potom: „Ano, bože, to je slovo, na které jsem čekal po celý život,“ a jde-li pak, ne sice aby si koupil cop Číňana nebo uniformu Armády, nýbrž aby žil šťastněji a volněji než dosud, tu, nepochybujte o tom, tento český člověk nežije cizím způsobem. Vřelost a hloubka zažití není nikdy cizí, nýbrž původní; štěstí, ukojení a cit svobody nejsou ničím cizím; ba řekl bych, že ani kult operetty není cizí import, nýbrž národní neřest. Cizí je jen to, co je nám lhostejné, do čeho se nutíme a na čem nemáme vnitřní účast. S tohoto hlediska je velmi mnoho národních hesel, domácích produktů a českých ideí, které jsou jenom „cizím vlivem“. Vše záleží na tom, jaký kdo je ve svém prožití.