Kradená literatura

Údaje o textu
Titulek:	Kradená literatura
Podtitulek:	(Před porotou.)
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 25, č. 326. s. 5 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	27. 11. 1885
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Franz Pauly (otec pachatele)

Máme tedy také kousek literární historie ze soudní síně, ovšem, velmi smutné literární historie. Snad si čtenář pomyslí, že měl přijít do kriminálu někdo pro přílišné „podporování“ literatury české — nikoli, pánové, ráčíte býti na omylu. Ještě nikdo nebyl prohlášen za marnotratníka, že by vydával mnoho peněz za české knihy, tím méně mohl by přijít kdos do nebezpečí, že by ho proto zavřeli. Mimo to nutno podotknouti, že běží tu o knihy hlavně německé a to o knihy kradené.

Před porotu postaven včera Franc Pauly, mladík 27letý, obchodnický pomocník bez zaměstnání, syn zemřelého řiditele gymnasia v Panské ulici v Praze.

Podivné plete osud na lidi biče! Otec jeho, muž pevných zásad a pilné práce, vytrvalý dělník na poli, jež pro život si obral, vychoval na sta, ba snad na tisíce řádných lidí a určil jim další směr života, aby zdárně a platně vyplňovali místo své — ale vlastního syna nevychoval! Přísnost jeho, jakou opanovával sebe sám a jakou jevil i k jiným, tříštila se na nezdárném synu. Ovládal na sta žáků — vlastní dítě vymykalo se jeho rukoum — mladý doubek neohnul se.

Franc Pauly zanechal studií a věnoval se stavu kupeckému, ale nikoli na velkou čest a slávu stavu toho. Žil také nějaký čas ve Štýrském Hradci, ale tam odtud nedostalo se mu vysvědčení velice chvalného. „Er führte ein höchst lüderliches leben“ (vedl velmi ludrácký život), oznamuje o něm městská rada hradecká. Vrátil se pak ze Štýrského Hradce, jsa bez místa a přišel otci na krk. Sklíčený otec uchýlil se ku příteli svému, nakladateli Bedř. Tempskému a žádal ho, aby přijal syna do svého závodu. Majitel závodu, jenž náleží nyní vlastně už zeti jeho, Jiřímu Freytagovi, vyhověl příteli a umístil France Paulyho ve svém skladě s měsíčním platem 45 zlatých. Netrvalo to však dlouho a mladý Pauly byl propuštěn, jelikož chef jeho seznal, že není osobou spolehlivou. Skutečně pak vyšlo nyní na jevo, že už v té době kradl nezdárný pomocník rozličné knihy a prodával je antikvářům.

Než ještě jedenkráte obměkčil otec jeho prosbami svými přítele nakladatele a Franc Pauly přijat podruhé do závodu Tempského. Nebylo mu výstrahou, že byl již jednou propuštěn; nedostačoval mu plat, jejž za nedostatečnou práci svou dostával — Pauly počal krásti knihy, zcela soustavně a pravidelně. A za čas od září r. 1884 až asi do konce července 1885 ukradl mladík pánu svému knih za cenu 770 zl. 88 kr. Kradené tyto knihy prodával pak antikváři Alexandru Storchovi v Husově třídě, ale z největší části antikváři Schalkovi. Když se krádež prozradila, přiznal se Pauly bez mučení a bez nucení, jaké knihy ukradl a kolik výtisků které. A tento jeho zločin, dříve než za něj byl potrestán pachatel sám, sklátil do hrobu muže šlechetného, nevinného — otce Paulyho. Nemohl přežíti hanbu tu a nedočkal se dne, kdy byl Franc pohnán před soud.

I před soudem porotním, jemuž předsedal rada z. s. p. Kirschbaum, přiznával se Pauly ke krádeži, snažil se však zmenšiti cenu kradených knih tvrdě, že nelze je počítati v ceně krámské.

Když slyšen byl svědek Alexandr Storch, otázal se ho jeden z porotců, zdali má také nakladatel Tempsky některá díla, jež ztratila snad během času na ceně krámské?

Svědek: Ovšem že má! Má ku přikladu knihu „Märchenbuch“ od Wiechovského na skladě, 1500 výtisků po 1 zl. 50 kr., tedy v krámské ceně 2250 zl., ale nabízí všechny tyto výtisky antikvářům za 200 zlatých.

Po skončeném líčení průvodním předložena porotcům jediná otázka, načež počal mluviti veřejný žalobce, sub. st. z. dr. Marterer: „Smutnou dnes konám povinnost, velectění páni porotci. Před dvaceti lety studoval jsem pod učitelem ryzí povahy, bystrého ducha a přísným nejen k jiným, ale také k sobě samému. Vážil jsem si tohoto muže a zpomínal naň i po letech. A tento výborný učitel, ten neúnavný vychovatel svých svěřenců byl otcem člověka, na nějž jsem dnes vznesl žalobu pro zločin krádeže…“

Po veřejném žalobníku ujal se slova zástupce poškozeného, dr. Budil, po něm mluvil obhájce.

Po výroku poroty, jež nalezla obžalovaného vinným, odsoudil soud France Paulyho na čtyři měsíce.