Krátký žiwotopis G. Cuviera

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Krátký žiwotopis G. Cuviera
Autor: Jan Svatopluk Presl
Zdroj: CUVIER, Georges. Barona Gjřjho Cuviera Rozprawa o přewratech kůry zemnj, a o proměnách w žiwočistwu gimi způsobených, w ohledu přjrodopisném a děgopisném. Praha : nákladem Wáclawa Špinky, 1834. s. 315–318. Dostupné online.
Vydáno: 1834
Licence: PD old 70
Související: Autor:Georges Cuvier

Nebude drahým wlastencům snad newhod, když gim krátký žiwotopis Cuvierůw podám.

Tento slawný přjrody zpytatel narodil se r. 1769 w Montbelliardu w Alsácii, které hrabstwj l. 1789 před francauzskau rewolucj k Wyrtenbergu náleželo.[1] W Stutğardu na akademii karoljnské studowal, a německému gazyku a geho slowesnosti se učil. Tady w 14tém roku byl předsedjcjm studentského spolku. Zwláště se tady oddal kameralistickému učenj, ačkoli giž we dwanáctém roce welikau lásku k přjrodopisu obgewowal mage spisy Buffonowy za neyobljbeněgšj čtenj. Wždycky okazowal mnoho zwědawosti a welikau náklonnost k zanášenj se s uměnjm konným.

Gsa chud a nemage tehdáž wyhljdek k něgakému auřadu znamenitému we Wyrtenbergu, odebral se dřjwe dokončenj swých studij akademických do Normandie we Francauzjch, kdežto u gakési hraběcj rodiny byl pěstaunem. Tady přebýwage od r. 1788 až k 1794 měl přjležilost ku zpytowánj mořských zwjřat. Pracnge ustawičně, počjnage si rozmyslně, wšude pátral přjčinu, neminul nižádného ukazu, aby se nebyl tázal, odkud asi pochodj, čemu i slaužj.

R. 1794 gsa 25 let stár byl geště pěstaunem w Normandii; náhodau ale seznámil se s Tessierem, tehdáž slawným znatelem rolnictwa. Tento muž seznámil geg s mnohými učenými w Parjži, takže se Cuvier r. 1795 stal professorem na centrálnj škole pařjžské, a r. 1796 kolegau neyslawněgšjch tehdáž mužůw na institutu národnjm. Geoffroy – Saint – Hillaire, pozděgi geho protiwnjk w přjrodopisu, neywjce přispjwal k geho rozslawenj. „Gá,“ pravrj tento slawný učený při gedné slawnosti, „gá měl to štěstj, učiniti swět pozorna na wtip, kterýž samého sebe neznal.“ „Přigďte,“ psal gsem gemu, „přigďte k nám, a buďte mezi námi druhým Linnéem, druhým zákonodárcem přjrodopisu.“

Proroctwj to se wyplnilo. Třjda čerwůw Linnéem ustanowená byla prawau směsicj; zwjřata neyrozdjlněgšj austrognosti byla tady pomjchaná. Cuvier neyprwněgšj tady nowoty započal. Těmi pracemi položil základ docela nowého rozdělenj zwjřat těchto, které nynj wůbec gest přigato. Neupokogil se ale pátránjm toliko těchto zwjřat; pytewské pátránj rozšjřil i po ostatnjch třjdách žiwočichůw. Pytwa porownacj tady geho wynasnaženjm takořka byla založena, a gj w žiwočichopisu auplná proměna způsobena byla. Dumeril a Duvernoy čtenj Cuvierowo o pytwě porownacj tiskem wydali, kterýžto spis potom do neymnožšjch ewropeyských gazykůw přeložen byl. Tato wěda wniká do tagnostj přjrody, ona ustanowuge rozličných djlůw, tělo žiwočišné skládagjcjch, twar položenj a srownánj. Ona poskytuge základy, dle kterých po gedné kosti ustanowiti možno, zdali zwjře, od kterého ta kost, žiwilo se masem anebo rostlinami. Ona i umožňuge dle neymenšjho drobku kosti ustanowiti třjdu, řád, pokolenj a rod zwjřete, a určiti welikost geho. Tato nauka obzwláště náramný swůg prospěch okazowala, když Cuvier zkamenělými kostmi se objral, kterých náramná hognost w lomech sádrowých bljzko Pařjže a ginde we Francii se nacházj. Co gindá za kosti zkamenělé člowěčj se mělo, ustanowil Cuvier dle základůw pytwy porownacj za ginozwjřecj. Takowým způsobem mohl swětu podati swůg klassičný spis o zkamenělých kostech zwjřat čtweronožných.

Cuvier máge náramnau pamět pamatowal si neysuchopárněgšj wěci; co si gednau do paměti wštjpil, to nezapomněl nikdá. Ustawičně pracowal; anobrž i w kočáře čjtáwal a psáwal; protož nenj diwu, že we státnj radě sám někdy za rok 10,000 spisů wyhotowil.

L. 1828 počal wydáwati spis obšjrný o rybách, o třjdě, která nad giné žiwočišné dosawad zanedbána a přemnohými zmatky přeplněna byla. Valencienne, mladý přjrodopisec byl geho pomocnjkem. Pod očima Cuviera toliko osm djlů (w 8mině) na swětlo wyšlo.

Cuvier nebyl toliko přjrody skaumatelem, anobrž 30 let po sobě neydůležitěgšj auřady státnj zastáwal. L.1807 připočten byl mezi generálnj dozorce weřegného wyučowánj, a dohljžel lycea w Burdywalu a Marsilii založená. W tom čase byl od swých kolegůw w národnjm institutu za stálého tagemnjka w oddělenj přjrodopisném wywolen. L. 1808 podal cjsaři Napoleonowi onu znamenitau zpráwu o pokrocjch přjrodopisu od l. 1789, načež od něho za radu universitatnjho na celý žiwot powýšen byl. L. 1808 a 1811 bylo mu nařjzeno, akademie w Itálii a Holandu zakládati. Zakládage l. 1813 w Řjmě universitu, dostal zpráwu, že wywolen gest w státnj radě za auřednjka maitre des requettes, genž o wšech prosbách zadaných zpráwu dáwá. Brzo byl gakožto mimořádný komisař do Mohuče poslán a l. 1814 byl učiněn státnjm radau při komité wnitřnjch důležitostj a obchodu, kdežto l. 1819 stal se präsidentem; l. 1824 powyšen byl na welomistra university pro fakultáty protestantského bohoslowj; 1827 swěrena gemu zpráwa služeb božjch nekatolických, a l. 1831 stal se Pairem francauzským.

Při schůzkách auřednjch zdál se wždycky něčjm giným se zanášeti a byl poněkud roztržitý. Gsa wposezenjch předsedatel čjtáwal někdy w knize, kteráž na předmět sezenj se newztahowala; wždycky neyposledněgšj mluwil; anobrž wposezenj sepsal celé nařjzenj, kteréž mělo býti wygednáno. We společnostech domácjch swau prostolibostj dodáwal wždycky nowé půwaby zábawce rozmanité a zanjmawé, při které ducha skutečně wšeobsáhlého obgewowal.

Když dne 10. kwětna 1832 neyprwněgšj znamenj nemoci geg napadla, hned znamenal swůg bljzký konec. Litowal, že nemůže práce rozpočaté dokonati; brzo ale sebraw se učinil pořádek z ohledu wydánj swých spisůw, a dne 23ho kwětna téhož roku w Parjži ducha wypustil. Wědy přjrodné náramně mnoho na něm ztratily; byltě znatel gegich neywětšj a podporowatel neyhorliwěgšj.


  1. Protože Alsacia tehdáž Wyrtenbergu náležela, musj Cuvier Němcem býti. Taktě nynj v Němcjch gest způsob každého za Němce mjti, který w zcmjch, v něgakém potáženj s německými krajinami byvšjch nebo gsaucjch, byl narozen anebo se zdržoval. Taktě i Hus, Kopernjk giž Němci gsau. Kolik ale mužův mohli bychom my Slované právem nazpátek požádati od Němcůw? Wědomoť, ze skoro celé nyněgsj obyvatelstvo Saska a Pruska gest puwodu slovanského, že ani tak tuze dlauho, že v těchto kraginách Slowenčina panovalo.