Krátká příručka hornolužické srbštiny/Přivlastňovací zájmeno mój, moja, moje

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Přivlastňovací zájmeno mój, moja, moje
Autor: Josef Páta
Zdroj: PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1920
Licence: PD old 70
Jednotné číslo:
1. 5. mój moj-a moj-e
2. moj-eho moj-eje moj-eho
3. moj-emu moj-ej moj-emu
4. moj-eho, mój moj-u moj-e
6. w moj-im w moj-ej w moj-im
7. z moj-im z moj-ej z moj-im
česky:
1. 5. můj moje, má moje, mé
2. mého mého
3. mému mému
4. mého (živ.) můj (než.) moji, mou moje, mé
6. o mém mém
7. mým mou mým
Dvojné číslo:
1. 5. moj-ej moj-ej moj-ej
2. moj-eju
3. 6. 7. moj-imaj
4. moj-eju, moj-ej moj-ej
Množné číslo:
muž. žen. stř. muž. žen. stř.
1. 5. moj-i, -e; moj-e moji (živ.), moje, mé (než.), moje, mé moje, má
2. moj-ich mých
3. moj-im mým
4. moj-ich, -e moj-e moje (mé), moje, mé moje, má
6. w moj-ich mých
7. z moj-imi mými

Zrovna tak se skloňují twój, twoja, twoje, swój, swoja, swoje, naš, a, e, waš, waša, waše.

Poznámky.

  1. O užívání zájmena swój platí totéž pravidlo jako v češtině; klademe je vždy, přivlastňujeme-li podmětu téže věty: mam swoju knihu, maš swoju knihu, ma swoju knihu atd.
  2. Pro mne, k vůli mně, k vůli tobě, k vůli němu atd. se řekne lužicky: mojedla, twojedla, swojedla (jehodla), našedla, wašedla, jichdla.
  3. Za české její je v luž. srbštině též nesklonné jeje: znaju jeje mać (znám její matku).