Krátká příručka hornolužické srbštiny/Přivlastňovací zájmeno mój, moja, moje

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Osobní zájmeno ja, ty, se	Přivlastňovací zájmeno mój, moja, moje	Ukazovací zájmeno tón, ta, to

Údaje o textu
Titulek:	Přivlastňovací zájmeno mój, moja, moje
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Jednotné číslo:
1. 5.	mój	moj-a	moj-e
2.	moj-eho	moj-eje	moj-eho
3.	moj-emu	moj-ej	moj-emu
4.	moj-eho, mój	moj-u	moj-e
6.	w moj-im	w moj-ej	w moj-im
7.	z moj-im	z moj-ej	z moj-im
česky:
1. 5.	můj	moje, má	moje, mé
2.	mého	mé	mého
3.	mému	mé	mému
4.	mého (živ.) můj (než.)	moji, mou	moje, mé
6.	o mém	mé	mém
7.	mým	mou	mým
Dvojné číslo:
1. 5.	moj-ej	moj-ej	moj-ej
2.	moj-eju
3. 6. 7.	moj-imaj
4.	moj-eju, moj-ej		moj-ej

Množné číslo:
	muž.	žen. stř.	muž.	žen.	stř.
1. 5.	moj-i, -e;	moj-e	moji (živ.), moje, mé (než.),	moje, mé	moje, má
2.	moj-ich		mých
3.	moj-im		mým
4.	moj-ich, -e	moj-e	moje (mé),	moje, mé	moje, má
6.	w moj-ich		mých
7.	z moj-imi		mými

Zrovna tak se skloňují twój, twoja, twoje, swój, swoja, swoje, naš, a, e, waš, waša, waše.

Poznámky.

1. O užívání zájmena swój platí totéž pravidlo jako v češtině; klademe je vždy, přivlastňujeme-li podmětu téže věty: mam swoju knihu, maš swoju knihu, ma swoju knihu atd.
2. Pro mne, k vůli mně, k vůli tobě, k vůli němu atd. se řekne lužicky: mojedla, twojedla, swojedla (jehodla), našedla, wašedla, jichdla.
3. Za české její je v luž. srbštině též nesklonné jeje: znaju jeje mać (znám její matku).