Královna trpaslíků

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Královna trpaslíků
Autor: Josef Šváb-Malostranský
Zdroj: ŠVÁB-MALOSTRANSKÝ, Josef. Královna trpaslíků: nová pohádka pro hodné dítky. V Praze: Jos. Šváb
Dostupné online.
Licence: PD old 70
Královna trpaslíků.
Nová pohádka pro hodné dítky vymyslil a napsal JOSEF ŠVÁB.


Starý karlštejnský lesník Zikán, jemuž dobrá žena před léty zemřela, měl jedinou dcerušku Boženku, která byla 9 let stará, hodná, a dobře se učila, že z ní tatíček měl velkou radost. Když nebyla ve škole, tak byla pilná v myslivně, kde bylo její jedinou starostí, aby nevelká ta jejich světnička byla stále čistá jako ta kaplička v lese, kde její otec znal každý strom, a kde Boženka prolezla mnohý kout, aby tam hledala hříbky, jichž částečně používala pro tatíčkovu domácnost a částečně aby je prodala v blízké vesničce, kam jezdívali páni z města na letní byt a rádi kupovali chutné hříbky, neboť znali už Boženku a viděli, že zná pravé hříbky, a že se nemusí báti, že by jim přinesla někdy houbu jedovatou. A Boženka peníze za houby stržené si uschovávala do hlíněného prasátka, které jí jednou přinesla dobrá nebožka matička z berounské pouti a když bylo prasátko nosti plné, vytřepala Boženka z něho peníze a koupila si za ně školní knihu, nebo sešity, aby tatínek neměl s ní tak velké vydání.

Bylo to jednou v měsíci srpnu, kdy byla doba školních prázdnin, a Boženka touhou, aby tím niklíčkem nakrmila zase hlíněné prasátko, vydala se do lesa, aby tam nasbírala pár chutných hříbků. Ale dnes neměla štěstí. Ač prolezla každé mlází, nenašla ani jedné jedlé houby, všude byla samá prašivka, a o ty ovšem nestála. Snad už před ní zde bylo pár jiných dětí, a ty jí všechny pobraly, a proto sesmutněla. A že byla stálým hledáním unavena, usedla si podél jedné úzké cestičky na velký pařez a smutně hleděla kolem. Ale co to? Náhle slyšela zcela zřetelně hlas jasného zvonku, jako když v kostele vyzvání. Podívá se rychle před sebe, a co vidí? Roztomilého pidimužíka v pestrém kroji, v jedné ruce držel zlatý zvonek a vesele jím vyzváněl. Před Boženkou se zastavil, udělal hlubokou poklonu a tázal se zdvořile: „Děvenko, neviděla jste nikde zde podobného mi mužíčka? Byli jsme zde spolu na houbách a ztratil se mi, a proto jej tímto zvonečkem volám zpět.“ Udivená Boženka div oči na něm nenechala a rychle zvolala : „Můj zlatý panáčku, neviděla jsem zde nikoho!“ A puzena zvědavostí, tázala se hned dále: „A našel jste nějakých jedlých hub?“ „Ovšem," odpověděl hned zdvořilý pidimužík, „jen podívejte se do té nůšky, kterou mám na zádech,“ a honem obrátil se zády k vyzvídající dívence. A jak se podivila, když v nůšce té spatřila ty nejkrásnější hřiby, jakých málokdy viděla. V tom však již přiblížil se druhý trpaslíček, který byl přilákán hláskem líbezného zvonku, a i ten nesl v ručce velký košík, plný nejkrásnějších hřibů. Potom ovšem nemohla ničeho dnes nalézti, když měla v lese takových vážných konkurentů. Oba trpaslíci navzájem se obejmuli a pak jeden druhému šeptal něco do ucha, a zdálo se, jako by se chvíli o něčem vážném radili. Pak oba slavnostně předstoupili před Boženku a jeden z nich mluvil slabounkým hláskem: „Nechtěla by panenka s námi na návštěvu do našeho čarovného zámku? My vám pak darujeme všecky tyto hříbky, které jsme vám tu v lese uloupili, a ještě vám přidáme peněžitou náhradu.“ Boženka nevěřila sluchu, ona, prosťounké děvčátko karlštejnského lesníka, a býti pozvána do čarovného zámku a ještě býti obdarována? Jak často v pohádkách čítala o takovém zámku, a dnes se jí naskytá příležitost sama takový báječný zámek navštíviti. Ani minutku se nerozmýšlela a pravila „Působí-li vám to radost a zaručíte-li se, že mne zase do večera sem zpět přivedete, ráda půjdu s vámi.“ Sotva to vyřkla, ten druhý trpaslík vytáhl z kapsy stříbrnou píšťaličku a třikráte na ni táhle zapískal. V tom okamžiku kde se vzal tu se vzal celý zlatý kočár, do něhož bylo zapraženo deset párů čiperných veverek. Na kozlíku seděl malý, premovaný kočí, a v zadu stál rovněž malý, v samý atlas oděný panoš, který rychle seskočil a otevřl dveře zlatého kočáru. Na to první trpaslík podal udivené Božence ručku a vyzdvihl ji do kočáru, sám pak si sedl do kočáru proti ní, a druhý trpaslík vyhoupl se na kozlík k premovanému kočímu. Stříbrná píšťalka opět zavzněla, a kočár nejel, ale přímo se vznášel jako v oblacích, takže Boženka nevycházela z údivu. As po čtvrthodině jízdě zůstal kočár státi před čarokrásným zámkem, plným křišťálových a zlatých okras, že nikdy nic takového Boženka ještě neviděla. Před zámkem stála celá kapela malých pidimužíků, která zahrála jí nádherný hudební kousek, který zněl jako koncert velkého množství Aeolových harf. Boženka poslouchala s největším napjetím tuto andělskou hudbu, takže musel jí trpaslík, v kočáře s ní sedící, upozorniti, že má vystoupiti z vozu. Mezitím již maličký panoš otevřel dveře a milá Boženka, provázena oběma trpaslíky, vstoupila na schody čarovného zámku. Po nádherných kobercích dlouhým schodištěm ladně okrášleným nejkrásnější květenou a palmami kráčela do velkého sálu, kde ji očekávalo množství trpaslíčků v malebných krojích; provolávalo jí slávu. Pak ji uvedli na zlatem, drahokamy a brokátem vyzdobený královský trůn. Jeden z trpaslíků měl k ní vzletnou řeč, vítal ji jako jedinou dívku ve velké zemí trpaslíků a oznámil jí, že obyvatelé této země se usnesli zvoliti ji svou královnou. Pak předstoupil řad sloužících, kteří přinášeli odznaky královské; démantovou korunu, žezlo z ryzího zlata a nádherný šat a plášť, vše protkáno třpytícími se démanty. Do šatů a pláště ihned Boženka oděna, koruna jí slavnostně posazena na hlavu a žezlo jí dáno do ruky, a pak byla za velkého jásotu, hřmění děl a za zvuků líbezné hudby posazena na trůn. Boženka nechtěla věřiti zraku, že ta bohatá královna jest ona. Pak povstala z trůnu, požádala o ticho a promluvila vzletnou řeč, kde děkovala za to neobyčejné vyznamenání a slíbila, že chce býti národu trpaslíků dobrou královnou. Po té řeči spustila hudba hlučně a jednotliví trpaslíci chodili se představiti nové královně a ona každému se něžně uklonila a podala mu ručku. Potom se seřadili všichni v malebnou skupinu a vedli svou královnu do jiného obrovského sálu, kde bylo plno stolů s jídelními příbory, nádhernými kyticemi okrášlených. Jakmile usedla královna Boženka s celou družinou ke stolu, hudba na galerii znovu začala hráti a hostina zahájena. Co vše malí kuchtíci sem přinášeli, to se nedá ani vyprávěti; ta nejdražší jídla, lahůdky a pamlsky, vše na stříbrných mísách а k tomu to nejdražší ovoce a víno. A Boženka, která byla již dosti vyhladovělá, jedla vše s velkou chutí a trpaslíci následovali jejího příkladu. A teď když se tak výborně měla, vzpomněla si na dobrého tatíčka z těch karlštejnských lesů, jak by byla mnohem šťastnější, kdyby zde seděl jí po boku a mohl se súčastniti té královské hostiny. Jak by mu vše také chutnalo! Ale co to, neklame jí sluch? Slyší zcela jasně od dveří sálu tatíčkův hlas: „Boženko, Boženko!“ Skutečně, jest to jeho hlas, ten přece pozná mezi tisící jiných hlasů. Aby poznala, je-li to skutečnost nebo zdání, silně mne si svá očka a znova je otvírá. A co vidí? Skutečně stojí před ní udivený otec, ale nikoliv v zámku trpaslíků, ale v zákoutí lesa karlštejnského kde na pařezu usnula a teď teprve poznala, že se jí to vše zdálo. „To jsem se tě dítě nahledal,“ pravil polekaný otec, „a ty zatím zde bezstarostně spíš. A to jsi tolik toho dnes našla?“ Boženka pohlédne před sebe a co vidí: na jemném hedvábném šátku leží ty krásné hříbky, které viděla u obou trpaslíků a mezi nimi několik korun, dvoukorun, as tři pětikoruny a dvě zlaté desítikoruny. Otec udiven se táže: „Od koho jsi dostala ty peníze?“ „Tatíčku, to jest vše od trpaslíků, jichž jsem byla královnou“, zvolala s jásotem Boženka. „Dítě, ty blouzníš, patrně jsi se tu v chladu nastydla a máš horečku.“ „I nemám, nemám, zlatý tatíčku, seberme všechny ty poklady a doma vám to vše dopovím.“ Otec, starý lesník, pomohl to vše Božence sebrati a kroutě hlavou, ubíral se s dceruškou k domovu, kde mu vše od počátku vyprávěla a do dneška věří, že jí to dali ti trpaslíci; a za ty darované peníze si koupila nové zimní šatičky, pláštík a botičky a do dneška blahořečí dobrým těm trpaslíkům. Ale starý Zikán přece se dozvěděl, kdo Boženku obdaroval. Ten den zavítala do karlštejnských lesů veselá společnost bohatých šlechticů a ti koupili od nějakých chudých dětí pro žert ty hřiby. Při potulce lesem našli spící Boženku, a tu opět pro žert rozložili před ní na hedvábný šátek ty hřiby, udělali malou sbírku a přidali spící děvušce všecky mezi sebou vybrané peníze. Celou tu příhodu pozoroval náhodou kolemjdoucí bodrý řeznický mistr Ráž a ten to starému myslivci v hostinci u Janů pověděl. Teď bylo vše jasno, ale dobrý tatíček Božence pravdu neřekl, a tak hodná děvuška do dneška věří, že vše dostala od trpaslíků. Milé dítky, kdyby náhodou jste ji na Karlštejně potkali, neříkejte jí to, ať má stále radost, že to dostala od trpaslíků, jichž byla královnou!