Kouřil na hřbitově

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kouřil na hřbitově
Podtitulek: (Přečin rušení náboženství.)
Autor: neuveden
Zdroj: Národní listy, roč. 29, č. 333, s. 3
Vydáno: 02.12.1889
Licence: PD anon 70

Před čtyřčlenný soud, skládající se z pp. radů Wildnera (předsedy), Vokouna, dra. Konr. Prušáka a okres. soudce Hněvkovského, pohnán byl 17letý čeledín Václav Frič z Obříství, obviněný z přečinu rušení náboženství.

Do soudní síně vstupuje mladík zanedbaného vychování, jak na první pohled patrno, a pohlíží zaraženě i bojácně na sbor soudců. Netušil asi, že se v tato místa dostane.

Čte se mu obžaloba, jejíž obsah stručně jest pověděn.

Dne 8. září — o svátku Mariánském — byla ve Vrbně u Mělníka, v kostele na hřbitově, veliká mše. Do kostela přišel též Václav Frič, vyšel však za nedlouho a zapáliv si nedaleko kostela doutník pokuřoval si. Tu k němu přišel malý chlapec se vzkazem řídícího učitele Fr. Opa, aby se Frič ze hřbitova vzdálil. Frič se zarazil a odcházel ze hřbitova.

Tím asi jest vylíčen děj na hřbitově dne 8. září. Čeledín Frič nenadál se, že tato příhoda bude míti pro něj ještě následků tak nemilých.

Po přečtení žaloby táže se předseda obžalovaného: Je tomu tak, jak je v žalobě? Kouřil jste na hřbitově?

Obžal.: Prosím, kouřil, ale to už bylo skoro u vrat kostela, jak se jde ven do vsi, kde jsem si zapálil doutník. Já nevěděl, že se na hřbitově nemá kouřit.

Z otázek předsedových k obžalovanému ohledně jeho školního vzdělání vychází na jevo, že obviněný umí nedokonale číst a psát, že umí málo počítati.

Předs.: Je však dosvědčeno, že jste kouřil na blízku kostela, viděl vás z kůru pan učitel a poslal k vám, abyste toho nechal.

Obžal: Nebylo to blízko kostela. Bylo to asi třicet kroků.

Předs.: Uslyšíme to.

Vstupuje hlavní svědek Fr. Opa, 40letý řídící učitel ve Vrbně, kterýž na otázku předsedovu vypravuje takto:

»Bylo 8. září o Marianském svátku, v kostele vrbenském byla slavná mše. Počínal introit. Z kůru je okno na obě strany hřbitova. Když jsem počal hrát na varhany vstup, viděl jsem oknem mladíka na hřbitově u jednoho pomníku, kterak si pokuřuje. To urazilo můj náboženský cit, i poslal jsem k němu, aby se vzdálil, a na to on volným krokem odešel ze hřbitova.

Předs.: Je prý to třicet kroků?

Svědek: Prosím, to není ani šest.

Předs.: Vzkázal jste mu, aby přestal kouřit, anebo aby opustil hřbitov?

Svědek: Já mu vzkázal, aby opustil hřbitov a on pak šel.

Předs.: Myslil jste, že věděl, že nemá na hřbitově kouřit?

Svědek: To nevím.

Přísedící soudu, okr. soudce Hněvkovský: Pane svědku, myslíte, že to spůsobilo nějaké pohoršení?

Svědek: No, někteří občané byli ve svém náboženském citu uraženi. Pan farář to pak oznámil úřadu.

Veřejný žalobník táže se obžalovaného: Viděl jste na hřbitově ještě někoho kouřit?

Obžal.: Jiného jsem neviděl — jenom hrobníka

Předstupuje druhý svědek, rolník J. Syrový.

Předs.: Víte také o tom případu, kdy tuto Václav Frič na hřbitově kouřil?

Svědek: Prosím, já to vlastně hned neviděl. Náhodou jsem byl upozorněn panem učitelem, že si tam ten mladík kouří, a tím byl můj náboženský cit uražen. Bylo to asi deset kroků od kostela. To vím, když mu pan řídící vzkázal, že to jím trhlo a hned šel pryč.

Předs.: Byly dvéře chrámu otevřeny?

Svědek: To nevím.

Předs.: Mohli ho lidé vidět?

Svědek: Lidé z chrámu ho nemohli vidět, neboť on stál stranou.

Že by to byl udělal schválně, nemohu říci. To byl první případ, který se u nás přihodil.

Čte se protokol faráře P. Matouše Reichenaura, který to sám neviděl, ale jemuž to oznámil řídící učitel a rolník Syrový. Teprv na dvojí naléhání občana S., aby byl čeledín potrestán, oznámil to pan farář úřadu.

Potom čte se protokol Aloisa Nováka, kterýž doznává, že u něho to nespůsobilo žádné pohoršení; dále protokol rolníka Václava Bartoše, který vypověděl, že má za to, že to Frič učinil z nerozumu, a že tím byl nejvíce rozčilen řídící pan učitel.

Po skončeném průvodním řízeni ujímá se slova veřejný žalobník, náměstek státního zástupce pan Koupil, a praví: Skutek obžalovaného zajisté a právem vzbudil pohoršení. Myslím, že kdyby vstoupil někdo do chrámu s hlavou pokrytou, vzbudilo by to u všech nás dobrých křesťanů pohoršení, ale kdyby to někdo učinil, myslím, že by to vzbudilo méně pohoršení, než kdy Frič kouřil na hřbitově. Já mohu přiznati, že jsem starší, ale musím říci, že jsem to neviděl nikdy. Kouřil-li hrobník, nemůže mu to býti pokládáno za zlé při jeho perné práci.

Ke konci žádá veřejný žalobník rozhodně, aby byl Frič odsouzen, byť i k trestu mírnějšímu.

Obžalovaný Frič neměl obhájce a sám ovšem hájiti se neuměl. Dodal jen, že to schválně neučinil.

Po delší poradě soudu vynáší předseda rada pan Wildner rozsudek, jímž se obžalovaný mladík obžaloby na něj vznesené sprošťuje dle § 259. odst. 3. trestního řádu. Z důvodů sluší uvésti větu nejdůležitější, že by musilo býti dokázáno, že měl obžalovaný vědomí, že činí něco nepravého, což v tomto případě dokázati nelze.

Mladý čeledín, který při celém líčení vystál strachu dosti, opouštěl radostně soudní síň, venku pak sliboval upřímně, že nikdy více nebude kouřiti na hřbitově.