Knihy veršů/Ve východní záři

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ve východní záři
Autor: Jan Neruda
Zdroj: Google Books (pouze z USA)
Vydáno: Praha, Grégr & Dattel 1873. s. 251 - 254.
Licence: PD old 70

O lidstvo! Stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží —
hoj lidstvo — lidstvo, den tvůj již se blíží!

Obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa, plná panské pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
a odpuštění ždá za vaše hříchy.

Bůh stvořil člověka a člověk splodil Kaina,
Kain splodil bratrovraždu, porobu,
poroba vrhla v lidstvo chorobu,
a vzrostla podlost z ní ta všeprodajná.
Ach vlny lidstva, dříve zrcadlny,
jež kdys jen mír a volnosť, lásku pěly,
se rozzuřily nyní, rozkypěly,
zášť — zášť jen hučely ty strašné vlny,
brat stisknul bratra z panské choutky pouze,
lid proti lidu hnal se v kanibalské touze,
a místo hymnův luzna zapění
o klenby nebes bilo úpění.

Rozsázený jak proutí podél břehu
stál Slovan v udivení ztrnulém;
mír jeho vítán byl v tom boji zlém —
svou vzteklou pěnou jste ho potřísnili,
tak mnohý kmen jste urvali mu v běhu,
i plnou záhubu jste jeho snili —
o nesmírny jsou černé vaše hříchy,
obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa plná hříšné pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
a v obět zápalnou u zbožném chvění
sám klade na oltář své velké odpuštění!

Již samo srdce boží tím se rmoutí,
že svoboda je lidstvu věčný sen,
i vdechl bůh v to hybké slávské proutí
a mžikem srostlo v obrovitý kmen.
Jen dechem božím, čistou myšlénkou,
ne násilím kmen povznes' hlavu svou,
však je tak obrovitý světa pán,
že kdyby v rozlíceném, mocném běhu
stoup' nohou svojí v lidstva oceán,
vy jako pěna vystříknete z břehu.
Než — nebojte se — máte odpuštění!
a třeba u vás lásky k Slávům není
a třeba na nás posud plil váš ret —
ne pomstu — boha lásky rodí Nazaret!

Ten bůh, ten nechce panstva, nechce poroby,
bůh lásky nechce přepychu ni chudoby,
chce volnost, rovnost všech a všude — všude!
A volnost, rovnost v světě širém bude,
neb lásky bůh, by skojil touhy odevěké,
již vdechl žhoucí život slávsktí duši měkké
a milliony slávské lidstvu dal ku stráži.
Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží
již nikdo rušit lidstva volný smír
a strhnout volnost v starý hnusný vír —
o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží —
hoj lidstvo — lidstvo, — den tvůj již se blíží!