Kniha lesů, vod a strání/Villegiatura

Kniha lesů, vod a strání
Dub	Villegiatura	Maková kytice

Údaje o textu
Titulek:	Villegiatura
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Žár vedra zlatého po stráních stéká k řece
jak olej vařící starými trychtýři;
ve žhavém poprašku skal snědé leží plece
a lesy ztrnulé v svém němém krunýři

se časem zachvějí, jak smrt by na ně sáhla…
A zdá se, že jižjiž kdes jiskra zablyskne,
a plamen vyletí, a ohnívá a náhlá
veselost požáru své heslo zavýskne…

To léta parného a zastavené vláhy
den nemilosrdný vše stápí v suchý var.
A v těsném údolí žhnou kolejnice dráhy
u řeky vychrtlé, a mlčelivý zmar

se zdá, že se stráně do pustých ulic kráčí,
do mrtvé dědiny, jež sluncem zalkla se.
fen bílý husí mrak se potácí a máčí
v blýskavé zátoce jak v ryčné oase

a drsné fanfáry své s marnou zuřivostí
vysílá k nebesům, jichž rozpálený chvost
vše smetl do stínů, kde líně bez bolesti
se rodí ospalá a vlažná smyslnost…

Na místě zmaru teď jde Eros po dědině;
je příliš otylý a s křídly bez peří,
má kocovinu zlou po těžkém včera víně,
jen nerad zaťuká tu a tam u dveří.

jde Eros dědinou, jež sluncem zaplavena,
své šepce poselství u dusících se chat.
Neb každou pod střechou nejedna leží žena
sytá a ospalá jak odpolední had,

kvas těla horkého po loži rozložila
ve vlnách umdlených a z prádla kypících,
stud kamsi na židli se šatem odložila,
snů jemná lascivnost v ní drobný budí smích…

Toť chvíle smyslná je pro manželky vratké,
jež z nudy vymýšlí si radost aventur,
toť chvíle smyslná i pro dívenky sladké,
předčasnou zralost vnad a příliš dobrý žír,

pro všechny semitské ty nakynuté ženy,
tu chloubu kramářů ze starých uliček…
A v bílé sednicí, než zdřímnou zmalátněny,
ohnivě fiktivní je znásilňuje rek.