Kniha lesů, vod a strání/Stesk na konci léta

Kniha lesů, vod a strání
Andante	Stesk na konci léta	Sloky nepojmenované

Údaje o textu
Titulek:	Stesk na konci léta
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Je blankyt hluboký a oblaka jsou nízko
jak lodí pokojné a bílé plachtoví;
vzduch zvolna zhasíná, je večer zcela blízko,
na stráních poslední den zmírá srpnový.

Klid hledá babočka a rozbitá má kfídla
— i cesta za květy a sluncem poraní — ;
předtucha žlutí jest už v zeleni, jež stydla,
se šerem vystoupí mlh smutné dýmání.

Pojď, svatý večere, a obejmi mě rychle,
přitiskni k zeleni těch zchladlých polštářů,
je naše údolí zas opojné a ztichlé,
neb rázem uprchl dav tučných kramářů.

Pojď, svatý večere, a obejmi mé chladem,
mé srdce chvěje se a těká zmučeno
a divně zmateno — zda sytostí či hladem ? —

chce sladkou moudrostí být upokojeno.

Já, zdá se, člověku jsem příliš důvěřoval.
Ted vzpíná za městem své ruce bláhové:
jsem příliš chudý pes, bych život ozlacoval,
jsem příliš lidský rek pro sněni nachové…

Jen země nádhera, jež zákon svůj má v sobě
a žádnou ilusí se nedá poplésti,
mně ňadra nabízí v jich proměnlivé zdobě:
s ní možno smuten být, nemožno nekvésti.