Klid nedělní

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Klid nedělní
Autor: -xx.- (anonymní čtenář)
Zdroj: Národní listy, roč. 25, č. 219, s. 2
Vydáno: 11.08.1885
Licence: PD old 100

Pane redaktore!

„Mordio sakrament… hia hot … prazatracená!…“

Co to? Je přec neděle; s věže svatovítské oznamuje se právě hodina, kdy počínají velké služby boží!

„Hia hot, padni, potvoro pra-mordio-sakramentská!“ zní to nepřetržitě v různých variacích, do nichž se mísí praskot biče a švihot do ztýraných, na kost a kůži sedřených koní. Je neděle a zákonem nařízený klid pro člověka i zvíře!

Byl Jste silně na omylu, p. redaktore, když Jste se domníval, že nedávnou káravou zprávou Svou z Dejvic o porušování nedělního klidu rázem v den sváteční umlkne v celé dědině praskot biče a klení vozkův, dovážejících vzdor zákonem nařízenému nedělnímu klidu do cihelen a na místa stavební písek a jiné stavební potřeby. „Mordio sakra … hia hot … setzatracená!“ a při tom švihot biče do těžce oddychujících vychrtlých koní ozývá se dnes v neděli zrovna tak jako dříve.

A abyste viděl, jak veliký je rozpor mezi Vaší theorii a naší venkovskou praxí, mezi zákonem daným a skutečným jeho plněním, chci Vám důvěrně sděliti, že ono rabiátní „mordio sakra, hia hot, pra set-zatracené“ láteření, smíšené s praskotem biče, dopadajícího na zubožená zvířata děje se na pozemcích samého nejdůstojnějšího probošta veždy věrné kapitoly svatovítské! — V tétéž chvíli, co nejdůstojnější p. probošt zdvihá v chrámu svatovítském nejsvětější sakrament co symbol nejsvrchovanějšího milosrdenství — ozývá so v pískových ložiskách za statkem Beránkou, tomutéž proboštovi náležejících, pusté klení prací zmořených vozků a těžké oddychování až k úpadu ztýraných potahů.

Jak se můžete domýšleti, že pouhým Svým článkem přimějete k zachování nedělního klidu prostého občana, jenž k uhájení těžké své výživy nasazuje i dobu sváteční, když sám nejdůstojnější probošt, jehož roční důchod na 40.000 zl. se páčí, k vůli několika zlatým za písek ze zbytku pískové skály, v geologickém ohledu velice zajímavé, nechává neděli co neděli rušit klid sváteční?

Co chcete Svými články na obranu zákonem předepsaného nedělního klidu, když vysoký církevní hodnostář z nesvěcení neděle béře poplatek na svém statku? Co chcete se svou humánní ochranou člověka a zvířete, aby neklesli pod tíží nepřetržité práce, když vysoce postavený kněz nejšlechetnějšího vykupitele lidstva i v neděli, když před oltářem pěje své „Misericordia“, nechává na svých pozemcích týrat člověka i zvíře? Vaše obrana nedělního klidu bez úspěchu zaniká v pustém láteření na půdě proboštské. — —

Zde v neděli jak v neděli i v době služeb božích neuslyšíte než praskot bičů a švihot ran, dopadajících na zemdlené hovado.

Vezměte z toho páni redaktoři naučení, že vzdor zákonu a jeho strážcův, vzdor c. k. okresnímu hejtmanství a stráže bezpečnosti, a vzdor vašim článkům, psaným za zeleným stolkem, bude se i na dále ozývati za doby nedělního „klidu“ praskot bičů, dopadajících na utýrané zvíře a z úst bez oddechu do práce honěných vozků uslyšíte i příště pusté láteření: „prazatracené … hot hia hot … mordio sakra …“

V Dejvicích v neděli dne 9. srpna 1885.

—xx.—