Klíč/XIX

Klíč Viktor Dyk
XVIII	XIX	XX

Údaje o textu
Titulek:	XIX
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.
Licence:	PD old 70

Přicházely společnosti; hovořilo se, konaly se návštěvy. Zima se trávila ve městě. Jinak bylo vše stejné. Neděle byla jako všední dny. Svátků v tom životě nebylo. Někdy se násilně a bezdůvodně říkalo: Nový rok. Byla to pouhá formalita bez významu; nebylo v něm nikdy nic nového.

A děti rostly. — — Chodily do škol, přinášely vysvědčeni. Lidka si už nehrála s panenkami a Otík se tvářil nesmírně vážně. Ale v jejich poměru k matce zbyla stará něžnost; nahrazovaly si u ní vše, co nenacházely u otce.

Děti přestávaly už být dětmi a cítily matčin smutek.

Lidka se mnohdy pátravě zahleděla do očí paní vily Dobré naděje. Ale neodvážila se už ptát.

Také Otík se mnohdy ve svém živém hovoru odmlčel. Vycítil, že matčiny myšlenky někde bloudí. Ale pak mluvil klidně dál, čekal, až se matka k němu vrátí. Věděl, že pak bývá smutná a velmi něžná, snad aby vyvážila krátký okamžik vzdálení se.

Děti na matce visely s nezvyklou něhou. Byla jim ne pouze matkou, ale také druhem. A matka nade vše milovala děti. Snad právě pro oběť, kterou jim přinesla? Bylo marné něco před ní skrývat; poznala všechna jejich tajemství. Byly pro ni jako průzračná studánka.

Tak míjela leta. Tak minulo dvanáct let.