Klíč/III

Klíč Viktor Dyk
II	III	IV

Údaje o textu
Titulek:	III
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.
Licence:	PD old 70

Mezi návštěvníky byl zvláště jeden, který byl horlivější než druzí. Hrával si s dětmi jako jejich kamarád; mluvil s manželem o spekulacích a s paní o květech… či také o mnohých jiných věcech. Emil Šop byl statný muž, pětatřicetiletý, zdravý a svalnatý; bavíval děti ukázkami své síly. Nebyl krasavec v běžném slova smyslu; jeho rysy byly nepravidelné a snad i nehezké. Ale jeho oči dovedly vzplanouti zvláštním a imponujícím žárem a jejich moc dovedla změniti výraz celého obličeje.

Šopova robustnost neměla nic hrubého. V chování byl jemný a pozorný; nikdy však nepřecházel v malichernost. Zkusil téměř všecko a znal téměř všecko; prošel snad všemi díly světa a podnikl snad nejdobrodružnější spekulace. Nic ho nedovedlo zdolat; nezdar mu byl vzpruhou. Tak vedl život nejistý a podivuhodný, který muži imponoval.

Jedna věc byla u něho tabula rasa: nebylo o něm slyšet pikantní klepy, galantní příhody, zlomyslné narážky. To budilo pozornost. Výklady byly různé: nebylo ničeho, nebo to byla Šopova upjatost, shoda okolností?

Znal to vše manžel? Kdož ví. Znala to manželka? Snad.

Emil Šop se těšil její přízni. Byl prvním ministrem, jak říkala s úsměvem. Vykonavatelem jejích okamžitých rozmarů, ukracovatelem dlouhé chvíle, dobrým společníkem. A něčím Více? Nic v jejím chování tomu nenasvědčovalo. Chovala se k němu vlídně a přátelsky, s touže nenuceností, jako k tolika jiným. Ani Šop nemohl vzbuzovat podezření. Kontroloval každé slovo, každý pohyb. Zdálo se, že až úzkostlivě se vyhýbá všemu, co by mohlo budit domněnku intimnějšího zájmu. Ani nejnebezpečnější detektivové, děti, nepozorovali ničeho. A co by mohlo ujít naivně pátravým pohledům jejich nezkalených očí?