Klášter praemonstrátský v Nové Říši 1211–1911/III. Popis kostela a kláštera.

Klášter praemonstrátský v Nové Říši 1211–1911 neuveden
II. Nová říše stává se kanonií kanovníků řádu sv. Norberta.	III. Popis kostela a kláštera.

Údaje o textu
Titulek:	Klášter praemonstrátský v Nové Říši 1211–1911
Autor:	neuveden
Zdroj:	Klášter praemonstrátský v Nové Říši 1211–1911 Nová Říše: Nákladem vlastním, 1911. s. 27–31.
Licence:	PD anon 70

III.

Popis kostela a kláštera.

Klášter novoříšský jest rozsáhlá jednopatrová budova obklopující dva stromovím a keři vysázené dvory.

Na prvním dvoře uprostřed je starobylá kašna, do níž ústil vodovod pořízený již ve 17. století.

Roku 1910 byl postaven vodovod nový, jenž rozvádí vodu do všech částí kláštera.

Na levé straně jest praelatura, pohostinské pokoje, naproti hlavnímu vchodu jest rozsáhlý sál ozdobený velkými obrazy opatů: Josefa Pelikána, Jana Nep. Pelikána a Ferdinanda Seky. Obrazy ostatních opatů a proboštů jakož i obrazy zakladatelů kláštera visí na chodbách praelatury a konventu. Sál jest vymalován od malíře Červinky. V praelatuře je umístěna sbírka obrazů, již roku 1804 zakoupil opat Jan Nep. Pelikán od dvorního sekretáře Mayersfelda. Naproti obrazárně mezi prvním a druhým dvorem jest knihovna ozdobená freskami ze života sv. Norberta, které zhotovil roku 1752 malíř Mayer z Brna. Knihovna má přes 17000 svazků a vzácné rukopisy. Mezi rukopisy zasluhuje obzvláště zmínky překrásné antiphonarium Cisterciense s mistrně provedenými iniciálkami. Bohužel shořelo při požáru roku 1813. 6000 vzácných svazků, mezi nimi drahocenné prvotisky.

Na jižní straně kláštera vypíná se kostel vystavený ve slohu renaissančním. Kromě obrazu nad hlavním oltářem je kostel a všecko v něm dílem tuzemských umělců.

Kostel je 45 m dlouhý, v lodi 12 a v presbytáři 9 m široký. Jak již bylo podotknuto, byl roku 1682 vystaven, ale roku 1683 zase ohněm zničen. Při ohni probořilo se i klenutí. Pro válečné nepokoje a finanční tíseň, do níž klášter válkami, neúrodou a drahotou zabředl, mohl býti kostel jen znenáhla zase zbudován.

Až roku 1767 byly postaveny nové varhany od novoříšského občana Bedřicha Semrada zhotovené. Na svátek svatého Petra a Pavla doprovázely poprvé chorální zpěvy 24 kanovníků novoříšských.

Malba kostela svěřena byla malíři Krackerovi ze Znojma, jenž úkol svůj velmi zdařile provedl. Na klenbě presbytáře je zobrazen výjev odevzdávání klíčů království nebeského sv. apoštolu Petrovi. ― Doplněk této fresky tvoří čtyři postavy vymalované nad čtyřmi pilíři presbytáře, představující Evropana, Asiata, Afričana a Američana, na znamení, že se církev do všech dílů světa rozšířila.

Na stropě lodi uprostřed je znázorněno obrácení sv. Pavla. Na pravé straně lodi je vkusně vymalovaná kaple bolestné Panny Marie; na stropě jest vyobrazen hořící keř, z něhož vyzařuje jméno Maria. Nad kaplí jest nápis: »Vadam et videbo, quare non comburatur rubus ― Půjdu a spatřím, proč neshoří keř«.

Slova ta vztahují se na obraz bolestné Panny Marie v této kapli. Obraz je na dřevě malovaný a visel již v 17. století v jedné světnici v konventě. Když r. 1683 shořel kostel a celý klášter, zůstal tento obraz neporušen viseti na šňůře z konopí, ačkoli kolem vše shořelo. Proto byl od té doby od členů kláštera i lidu velmi uctíván. Asi již zbožný probošt Sebastanský jej dal do této kaple. Skvostný rám, do něhož jest obraz zasazen, pořízen byl od opata Nepomuka Výminka.

Od Krackera pochází ještě 19 obrazů v kostele: čtyři obrazy na pobočních oltářích: Zvěstování Panny Marie, Úmrtí sv. Josefa, sv. Norberta a sv. Jana z Nepomuku. Pak u oltáře hlavního: Křest Páně a kromě toho 13 světců z řádu sv. Norberta, kteréžto obrazy za zasazeny jsou do oválních, řezbami ozdobených rámců a visí mezi vrchními okny. V presbytáři na straně evangelní jsou obrazy sv. Adriana, Bedřicha, Gilberta a Ludolfa, na straně epištolní sv. Jakuba, Evermoda, Bohumíra a Jindřicha. V lodi na straně evangelní sv. Gerlaka, Adalberta a Hermanna, na straně epištolní sv. Gerarda a Isfrida. ― Spokojeně dívá se malíř s chóru na své dílo. Na choře na straně evangelní viděti na stěně vymalovanou postavu umělce v kroji z předešlého století. Ústní podání praví, ze je to portrait Krackerů, malovaný od jeho dcery.

Nad hlavním oltářem je mohutný obraz sv. Petra a Pavla, dílo Adama Enze z Benátek. Škoda jen, že malíř zemřel dříve než obraz úplně dohotovil. Obraz byl zjednán r. 1704 a stál 1500 zlatých.

Zdařilý je též obraz sv. Augustina nad kredencí. Jest to práce malíře Steinera z Jihlavy.

Lavice v presbytáři isou zhotoveny r. 1696 v Horní Slatině. Daroval je klášteru Max. svobodný pán z Castelma, sídlem v Budiškovicích.

Na epištolni straně je umělecké dílo práce řezbářské ― kazatelna. Má za základnu osmiúhelník. Ve výklencích dolní částí kazatelny jsou sochy sv. Jana a Božského Spasitele objímacící se a sochy čtyř evangelistů. ― Vrchní část kazatelny je velmi ozdobně provedena. Dole jsou mezi guirlandami andělé, nad nimi sochy sv. Barbory, Kateřiny, Cecilie, Kristiny a jiných neznámých světic. Nahoře stojí sv. archanděl Michael. ― Základní barva kazatelny je tmavozelená, sochy a okrasy jsou částečně postříbřeny, částečně pozlaceny. Tuto práci provedl v letech 1755―1757 pozlacovač Hennevogel z Prahy.

Křížová cesta (řezba polovypouklá) jest dílem českého umělce Bílka.

V kapli bolestné P. Marie v zasklené rakvi jsou uloženy ostatky sv. Kandidy. Pod kaplemi jsou krypty, v nichž odpočívali řeholníci až do r. 1780.

Průčelí kostela zdobí nahoře mosaikový obraz nanebevstoupení Páně od Förstera, ve výklencích jsou sochy sv. Augustina a sv. Norberta.

Věže jsou 51 m vysoké, v nichž tři zvony v akordu D moll ulity jsou od Klementa Stechra v Brně a 21. srpna 1814. posvěceny.

První váží 16 centů a je ozdoben obrazy sv. Petra a Pavla, sv. Kříže a bolestné P. Marie. Má nápis: Sonante aere campano fervescant corda intus pietatis igne t. j. Když zvon zní, srdce ať vzplanou ohněm vnitřní zbožnosti.

Druhý zvon váží 8 centů a je ozdoben obrazy sv. Josefa, Norberta, Benedikta, Bernarda a nápisem: Fratres dilecti, canite Jehovae laudes t. j. Milí bratří, pějte chválu Bohu!

Nejmenší važí 4 centy a je ozdoben obrazy sv. Augustina, Methoděje, Jana Nepomuckého a Jana Sarkandra. Má nápis: Flebat lacrimas laetas et ignitas in laude Tua: Lkal slzy vřelé radosti chvále Tebe.

Mezi kostelem a konventem stojí kaple sv. Anny. Je to nejstarší část kláštera. Pod kaplí nachází se krypta.

Markvart z Hrádku, zakladatel kláštera novoříšského.

Vojslava z Hrádku,

choť zakladatele kláštera novoříšského

Klenutí zdobí deset ellipsovitých modrých obrazů, znazorňujících různé ctnosti, mezi nimi vinou se arabesky. Střed zaujímá obraz Panny Marie.

Oltář kaple zasvěcen jest sv. Anně. V zasklené rakvi spočívají na něm ostatky svaté Euprepie. Nad rakví mezi osmi velmi ozdobně řezanými sloupci stojí za sklem socha sv. Anny, držící v pravé ruce P. Marii, na levé Božské dítko. Sv. Anna, P. Maria i Božské dítko tesány jou z jednoho kusu kamene.

Socha je velmi stará. ― Na stěně visí čtyři obrazy za sklem. Tyto jemné ploskořezby představují: první sv. Norberta v arcibiskupském rouše, druhá sv. Augustina kážícího bludařům, dva ostatní jsou milostné obrazy Panny Marie. Kromě toho zdobí stěny kaple větší obrazy, znázorňující děje ze života sv. Norberta, pak Zvěstování Panny Marie a Navštívení Panny Marie.

V kapli sv. Anny bývají novicové oblékáni a klerici skládají sliby, konají se kapitoly; zde bývají vystavováni zemřelí členové kláštera.

Tak začátek ― i konec; vstup do řehole i odchod do věčnosti na mysl uvádí tato útulná konventní kaple ― a významný latinský nápis u vchodu: Judicis in cunctis est iusta potentia punctis: V každé věci rozhoduje spravedlivá moc Soudce ― připomíná i poutníku, jenž kanonii novoříšskou navštíví, že jsme všichni poutníky na zemi a že nad proudem lidských věcí a věků trůní Nezměnitelný, Věčný …