Když valčík zní… (Vodička)

Údaje o textu
Titulek:	Když valčík zní...[red 1]
Podtitulek:	(Výrobce a půjčovna: Primus-film.)
Autor:	František Vodička (jako VO.)
Zdroj:	Filmový kurýr, roč. 3, č. 40. s. 3
Vydáno:	4. října 1929
Licence:	PD old 70

Je to románek lásky operetního tenoristy, jak vysvětluje podtitulek, který je náhodou velmi výstižný pro tento film, sladký jako ta románová láska a bojující stejnými prostředky o úspěch jako opereta. Operetní tenorista, který se již nabažil nepřehledné řady milenek, zamiluje se do prostého venkovského děvčátka, poněvadž u něho nalézá to, co mu ty druhé nemohou dát: nezkažené mládí. (Jak řídký zjev dnes u děvčat i u tenoristů!). Zamiluje se, je milován, ožení se a je šťasten. Mrak, který se objeví na manželském nebi v podobě bývalé milenky, jeho partnerky v operetě „Veselá vdova“, se ovšem při šťastném konci roztrhá a šťastným novomanželům kyne neméně šťastná budoucnost... Režisér Oldřich Kmínek slibuje si, jak se zdá, od toho líbivého a laciného genru mnoho, když je to již druhý film po mnohem hodnotnějším a silnějším „Kainově znamení“; zbývá však otázka, jak by to s českým filmem vypadalo, kdyby se dělaly samé takové filmy... V rámci tohoto sladkého námětu zacukrovali si jako párek hrdliček Václav Norman v roli operetního tenoristy a Anita Janová^{[red 2]}, představitelka nezkaženého mládí. Bronislava Livia poctivě se snažila zkalit jejich manželské štěstí a Josef Rovenský sehrál svého lesníka-otce přesvědčivě i ukázněně. Brabcova fotografie lepší se v interiérech. Výprava architekta Mecery, který si také ve filmu architekta zahrál, přiléhavá. Potlesk při předvádění svědčil, že se tento líbivý film také líbil. Délka 7 dílů 2600 m.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Filmová bursa
2. Janoušková změněno na umělecké Janová