Karlova universita v Praze

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Karlova universita v Praze
Autor: František Mareš
Zdroj: Národní listy, roč. 59, č. 132, str. 2
Vydáno: 05.06.1919
Licence: PD old 70

Proti mně a mému článku „Česká a německá universita v Praze“ („Nár. Listy“ 25. května) vystoupil v „Prager Tagblatt“ 1. června dr. L. Spiegel statí „Der Feldzug gegen die deutsche Universität“, v níž praví, že mám pochopitelnou snahu zlepšiti umístění a finanční stav české university na útraty university německé. Při tom útočí na mne osobně, což si ponechám na konec; napřed věci.

Jest nepopiratelná historická skutečnost, že český král Karel založil universitu v Praze výslovně: ut fideles nostri regnicolae paratam sibi in regno mensam inveniant, aby věrní naši obyvatelé království nacházeli stůl sobě v království připravený. Přes to tvrdí Němci do dnes, že král Karel vytvořil výslovně a výlučně universitu německou a že její zařízení za českou by byl nejnepřátelštější opak toho, co císař Karel chtěl (Viz: F. Hagen, der Kampf um Prag; Die Gartenlaube Nro. 16, 1919).

Němci zmocnili se nadvlády na universitě Karlově; a když jim král Václav r. 1409 tuto nespravedlivou nadvládu odňal, vystěhovali se ze vzdoru z Prahy a vzdali se tak nároku na pražskou universitu, která potom zůstala cele v rukou národa českého až do r. 1622, kdy mu byla odňata habsburským násilím. Týmž násilím zavedena r. 1784 na tuto universitu němčina; proti čemuž r. 1848 uznána v zásadě národní rovnoprávnost, avšak neprovedena zase z německo-rakouského násilí. Proti vůli Čechů byla pražská universita z vůle habsburského monarchy r. 1881 rozdělena, tak že universitní zákon z r. 1883 měl sice za základ zásadu rovného práva obou universit, že však se do něho vplížilo pojímání Němců, že totiž německá universita je ta stará a česká nová. To doznal německý akademický senát ve své brožuře vydané o tom r. 1919.

Rozdělení provedeno r. 1882 tak, že německá universita dostala všechny ústavy, sbírky, učební pomůcky; česká z toho všeho nic. A v následujících létech vypravily rakouské vlády německou universitu novými ústavy, kdežto česká zůstala za ní, přes dvojnásobný počet posluchačů, v umístění i ve finančním stavu. Navržená změna zák. z r. 1882 kterou se měla jeho nespravedlivost a doznaná falešnost napraviti, byla potlačena vlivem československé vlády. Má tedy německá universita na Karlově universitě v Praze stále své privilegované postavení, na úkor university české, jaké měla v habsburské monarchii, ačkoli habsburská moc, z níž pocházela ona privilegia, jest vyvrácena a ačkoli v navržených mírových podmínkách není důvodu, aby Němci v československém státě byli zachováni při svých privilegiich, nýbrž právě naopak: Němcům usedlým na československém území určuje se československá národnost, tak že mohou míti rovné právo jako jednotlivci, netvoří však zvláštního národa, rovnoprávného s národem českým, který tento stát založil proti odporu Němců rakouských a zvláště Němců v Čechách. A rakouští Němci by měli sami nésti břímě porážky, Němci v Čechách však by měli být nejen osvobozeni od tohoto břemene, nýbrž nad to ještě užívati starých rakouských privilegií!

Pan dr. Siegel praví naproti tomu, že ještě není známo přesné znění návrhu mírové smlouvy a že již prof. Mareš z toho vytlouká kapitál pro své účely. Vykládá, že Němci v Čechách jsou ovšem německy mluvícími československými státními občany, ale praví tak že jsou i Čechové česky mluvícími československými státními občany, a že tedy z toho nelze odvozovati nic na újmu Němců. Z výroku o československé národnosti že nijak nevyplývá, že by Němci mohli požadovati práva jen jako jednotlivci, Čechové však jako národní celek.

Přesné znění návrhu mírové smlouvy mohlo by býti dobře známo i dru. Sriegelovi; zní: État Tchéco-slovaque. L'Allemagne reconnaît l'entière indépendence de cet état, y compris le territoire autonome des Ruthènes au sud des Carpathes — La nationalité tchéco-slovaque est acquise aux ressortissants allemanis établis sur le territoire tchéco-slovaque. Dans un dèlai de deux ans; ces ressortissants allemands auront la faculté d'opter.

Do českého státu pojímá se tedy autonomní území Rusínů; ale Němci prohlašují se za usedlé na území československém a určuje se jim národnost československá; o nějaké jejich autonomii ani slova. Nevyplývá-li z toho panu dru. Splegelovi nic, pak mírová konference marně se pro něj namáhala se stylisací a volbou každého slova. Pan dr. Spiegel souhlasí s Němci, kteří neuznají a nepodepíší; kteří nepochopuji ještě světového postavení celého německého národa, do něhož se dostal vlastní vinou a zaslepeností.

Trvání německé university v československém státě jest nezávislé na tom, jak bude rozluštěna otázka národní autonomie v Čechách, praví dr. Spiegel; i míní, že jest můj politický výklad bezpředmětný, přiznávám-li německy mluvícím občanům Československého státu právo na jejich universitu, nikoli však na starou pražskou universitu Karlovu, v jejíž držení se dostali habsburskou mocí a vplížením svých nároků v universitní zákon z r. 1882. Pokládám jejich nárok na universitu Karlovu, založený na habsburské moci a na jejich teorii državy německého národa v Čechách za propadlý. Dr. Spiegel nechce tomu rozuměti, „teorie propadlého nároku“ zní mu z úst Čecha cize: čím že pozbyli Němci nároku na svou državu, čím se provinili vůbec?

Čím se provinili! Němci v Čechách odmítli ústy prof. Bachmanna těsně před vojnou jednati o dorozumění s Čechy, poněvadž byli přesvědčeni, že ve vojně musí zvítěziti a že Čechy úplně potlačí. To hlásali řečmi i tiskem v prvnich letech války, terorisovali a denuncovali české obyvatelstvo. Zatím však byli poraženi, také spolupůsobením českých vojsk, a český národ pomocí spojenců utvořil tento nový Československý stát. Němci v Čechách i potom ještě brojili proti tomuto státu a pozvedli proti němu i branný odpor; mnozí z nich brojí proti němu až dodnes. Kromě toho, jejich nárok, založený na habsburské moci, vzal za své i s touto mocí.

Dr. Spiegel pozastavuje se nad tím, že proti nároku Němců v Čechách na pražskou universitu uvádím i slova Karlova: fideles nostri regnicolae, což prý ukazuje, že královské slovo nepozbylo významu ani v republice. Nepozbylo, bylo-li jím vytvořeno, co i v republice má nehynoucí cenu. Třebas i byl král Karel i Němce v Čechách usedlé pokládal za věrné obyvatele království, jistě neměl na mysli obyvatele království nevěrné; a takovými osvědčili se Němci v Čechách zvláště v nové době. Je-li tento výklad Karlovy bully interesantní, jak míní dr. Spiegel, je též v souhlase s jejím slovním zněním a spíše odpovídá pravdě, než výklad, že Karel založil pražskou universitu výslovně jen pro Němce.

To však pokládá dr. Spiegel za vtipy. Hlavní jest mu, že pražské university netráví z nějakých, Karlem IV. jim zanechaných kapitálů, nýbrž z daní, které platí též Němci. Z kapitálu, zanechaného pražské universitě od krále Karla ovšem p. dr. Spiegel a jeho druzi netráví. Nám Čechům však je tento kapitál nade vše drahocenný, poněvadž universita Karlova je spjata s dějinami českého národa a tvoří spolu základ jeho národního sebevědomí. Proto stojím tak velice o navrácení university Karlový cele do rukou českého národa, proto chceme míti její archiv a staré insignie, proto žádáme i celé Karolinum, jakožto symbol této university; a ne proto, že bychom záviděli německému publiku „komfort“, jehož tu užívá při přečetných přednáškách, jak se posmívá dr. Spiegel. I žid pochopil by cenu tohoto kapitálu, stoje u zdi, pozůstalé po Šalamounově chrámu!

Pan dr. Spiegel nemá pro takový kapitál žádného smyslu. Praví totiž, že je docela lhostejno, je-li universita stará nebo nová; ano, nová universita že by byla mnohem dražší, než stará. Byl by snad tedy raději pro novou, německou universitu, na kterou by stát mínil vynaložiti mnohem více peněz. Německá universita, praví, projevila svou vůli opustiti Prahu při každé příležitosti od 28. října se vší určitostí. Žádá-li se vzdor tomu, končí p. dr. Spiegel, aby se Němci vzdali všeho práva na universitu Karlovu (jež ovšem stále ještě slove Karlo-Ferdinandova), osvědčuje se činně tímto požadavkem malicherný a nezdravý chauvinism, který Čechům nepřinese ovoce a Němce jen uráží a roztrpčí.

Němce tedy uráží a roztrpčuje, požadují-li Čechové, aby se vzdali toho, čeho oni sami se chtějí vzdáti; požadují-li Čechové pro sebe starou pražskou universitu Karlovu, kterou Němci chtějí opustiti za novou i dražší. Podle toho odporují Němci požadavkům českým, ačkoli vlastní nejsou proti nim, což by skutečně byla známka nezdravého a malicherného chauvinismu. A celé „polní tažení“ pana dra. Spiegla vypadá potom jako „Spiegelfechterei“. Dobře připomíná, že pražská universita slově stále ještě Karlo-Ferdinandova. Tak pevná je ruka, zaručující nedotknutelnost německé državy na této universitě; neboť Ferdinandem počíná tato država.

Pan dr. Spiegel dotkl se při svém šermování všetečně mé osoby, o níž přece mu nemůže býti nic známo. Praví o mně: „Slepé záští proti všemu německému a národní fanatism, který mu vynesl u jeho vlastních krajanů příjmení „nadchauvinista“, mluví ze všeho, co přednáší ve věci universitní. A dále: „Nejen náš blahobyt a nadbytek naplňují Marše závistí: nepřeje nám ani přízně vlády.“ Záští a závist jsou mrzké city: a p. dr. Spiegel dopouští se zlého, přisuzuje-li je mně nepravě.

Zaručila-li československá vláda akademickému senátu německé university, jak tvrdil, nedotknutelnost německé državy na staré pražské universitě na úkor Čechův, zpečetěný zákonem z r. 1882, může to naplnit českého profesora trpkostí, ale nikoli závistí. Tu je na místě spíše cit politování. A slepé záští proti všemu německému! Je dvojí němectví: Kantovo, Schillerovo, Herderovo a němectví hrubé neomalenosti, tím němečtější, čím hrubší a neomalenější. Toto němectví způsobilo si nenávist u všech národů světa; a největší hněv vzbudilo u samých Němců rodu Kantova a Schillerova, jak možno čísti v německých časopisech, a i v úvodníku téhož čísla „Pr. T.“, v němž p. dr. Spiegel provádí své výpady. Že mne moji krajani, stýkající se s p. drem. Spieglem, jmenují „nadchauvinistou“, není divu a není úhony. Sám Mojžíš byl nadchauvinistou, když rozbil boží desky, vida židy tancovati kol zlatého telete. Doufám, že oni vlastenci se mi přihlásí osobně, uvidí-li, že se proto nehněvám. Jiní krajané vytýkají mi zase, že jsem se zachoval ve věci pražské university chabě a nemužně, že jsem v Národním shromáždění měl stát pevně a neústupně na svém návrhu; že by byl býval jistě přijat většinou hlasů. Krajané, vězte, že jest rozhodujícím činitelem zaručená nedotknutelnost německé državy na pražské universitě a že moje záští proti všemu německému a můj národní nadchauvinism jsou samy na to slabé!

Na konec malou žádost k p. dru. Spiegelovi, protože ve své stati mluvil o finančním stavu, o kapitálu, o daních. Na druhé stránce této stati čte se: „Die Nationalisierung der Rustonschen Maxchinenfabrik“. To mi vysvětli, hrabě Oerindur, proč o staré Karlově universitě tolik německých profesorů a tuhle žádný!?