Kapsář

Údaje o textu
Titulek:	Kapsář
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 255. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	17. 09. 1887
Licence:	PD old 70

„Pan“ Jan Brabec! — A do síně čís. III. vstupuje před strážníkem soudním malá, poněkud z formy vypadlá, 23letá postava vyholené tváře — Pepík, Pepík čistého zrna. Pochází z Jílového, říkají mu také Hataš, učil se knihařství — ale už dávno nedělá řemeslo! Kam pak s tím. Teď jsou všude samé stroje, knihy se už ani nešijou, nýbrž se drátují jako staré hrnce — to člověk nemůže býti na své ruce živ, myslil si „pan“ Jan Brabec, vulgo Hataš, a věnoval se jiné ruční práci, totiž zlodějství. Byl již několikráte trestán a činí dojem nepolepšitelného, prazkaženého pobudy. V zlodějském řemesle věnoval se určité specialitě, totiž kapsářství. Jeho ruce nejsou veliké, jeho prsty tak ohebné — šups, a již někomu scházejí hodinky nebo tobolka. Jak řečeno, v kriminále není poprvé a chová se tu také jako doma; ví, kdy na něj dojde, a pak mluví, totiž zapírá, nebo také nemluví a mlčí zatvrzele.

Dno 16. července koupal se obchodní agent Antonín Pivák ve žlabu Šípkových mlýnů u svatého Petra. Odstrojil se, pověsil šaty na hák, vyndav dříve opatrně hodinky s řetízkem z vesty a ukryv je v kapse kalhot. Když vstupoval do vody, oblékal se několik kroků dále jakýs mladík, jehož si Pivák povšiml, poněvadž tu nebylo nikoho jiného. Pivák ponořil se několikráte do chladné vody a když byl hotov, nebylo po onom mladíku dávno již ani památky. Pivák vystoupil z vody, osušil se a počal se oblékat. Jeho první bylo, aby se přesvědčil, jsou-li hodinky na svém místě — ale jak se ulekl, když je pohřešil i s řetízkem. Stály za 13 zlatých, stály tedy také za hmátnutí. Nikdo jiný je nemohl ukrásti, než onen mladík! Pivák rychle se oblekl a spěchal obezřetně do nejbližší zastavárny, totiž do karlínské záložny, aby krádež oznámil a o zadržení zástavovatele požádal. Pak chtěl obejíti zastavárny ostatní. Ale ač si pospíšil, přišel přece pozdě. V záložně oznámeno mu, že hodinky s řetízkem právě před chvílí jakýs mladík zastavil za 6 zl. — byly to skutečně hodinky Pivákovy. Ale brzy prozrazen byl Pivák^{[red 1]} zvláštní náhodou, lépe řečeno vlastní svojí neopatrností. Dne 18. července prodal zástavní lístek na hodinky Celestýně Humhalové, manželce kočího v Košířích, řka, že hodinky ty vyhrál v kartách, Humbalová šla je za krátký čas vyplatit a když ji zadrželi, pověděla, od koho má lístek.

Než to nebylo vše.

Brabec, jemuž již od 12. června 1883 Praha zakázána, potuloval se zde přece stále a provozoval zdánlivě obchod, procházeje vykřičené místnosti a nabízeje ke koupi portmonky, knoflíky atd. Velmi často navštěvoval noční kavárnu „u Löfflerů“ na Malé Straně a při „obchodu“ svém nikterak nezapomínal na vedlejší — vlastně na hlavní své zaměstnání, na krádež. Koncem července navštívil kavárnu „u Löfflerů“ také diurnista R., kterýž setkal se v jisté tmavé místnosti s jakýms mladíkem, který mu podezřele sahal na vestu. Diurnista zvolal: „No, co pak to!“ Načež mladík ihned utekl do kavárny zpět a pak na ulici. Ale R. ho poznal, neboť si ho byl už dříve povšiml. Byl to Brabec.

V noci ze 7. na 8. srpna as ve dvanáct hodin seděl v téže kavárně jistý V., k němuž přisedl Brabec a držel stále ruku za židlí pana V. Za chvíli vznikla nějaká hádka mezi V. a jiným hostem, V. vstal, aby slovům svým dodal důrazu, Brabec vstal také, přistoupil k V., objal ho jednou rukou a druhou mu poklepav na záda, řekl: Udělal jste dobře, pane! — Hned potom však spěchal ke dveřím kavárny. Jedva byl na prahu, zvolal V.: „Hej, pane, vy jste mi vzal hodinky!“ — Než Brabec se nevrátil a zmizel v noční tmě. Následkem události se zástavním lístkem byl však postižen a včera pohnán před čtyřčlenný soud, jemuž předsedal rada p. Mach.

Po výslechu řady svědků byl uznán vinným zločinem krádeže a odsouzen do těžkého žaláře na patnáct měsíců. Při zatknutí jeho nalezeno bylo u něho něco peněz a předseda oznamoval mu při rozsudku, že tyto peníze budou vydány poškozenému diurnistovi, jemuž ukradl hodinky, k částečnému uhražení.

„O ne“, volal odsouzený drze, „to jsou peníze moje, poctivě vydělané, ty já nedám nikomu!“

„O tom nemáte vy co rozhodovat, o tom je již rozhodnuto“, poučen Brabec se strany soudu. „Ostatně se můžete z rozsudku odvolat!“

„Ano, to se taky odvolávám stran těch peněz!“ křičí Brabec. „Ty nesmí dostat nikdo!“

A drzý zloděj odchází všecek rozčilen a se vzteklým pohledem ze síně do své separace.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Správně má být samozřejmě Brabec.