Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/Zlost urputná bezbožného

Kancionál český/Písně na Některé Žalmy
Tvéť Pane doufám velebnosti	Zlost urputná bezbožného	Jak živých vod jelen žádá

Údaje o textu
Titulek:	Zlost vzpurná bezbožného (Ž 36)
Autor:	neuveden
Krátký popis:	přebásněný a zhudebněný biblický žalm
Zdroj:	Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu
Vydáno:	Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD anon 70
Index stran

$divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"} finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"} \paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new MensuralVoice = "discant" \relative f' { \override NoteHead #'style = #'petrucci \clef "petrucci-c1" \autoBeamOff \key f \major \time 2/2 \repeat volta 2 { f1 f2 g a f a bes c1 \divisio c bes2 a g f a bes c1 \divisio d c2 bes a f g1 f \divisio } f' f2 f e c d d c1 \divisio f f2 f e c d d c1 \divisio a bes2 d c a bes1 a \divisio g a2 bes c bes a a g1 \divisio c d2 e f e d d c1 \divisio f, g2 a bes a g1 f\breve^\fermata \finalis } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Zlost ur -- put -- ná bez -- bož -- né -- ho jest mi ji -- stý svě -- dek to -- ho, že ne -- má Bo -- ží bá -- zně. Mlu -- ví -- li co, vše ne -- pra -- vé, ne -- při -- pou -- ští ra -- dy zdra -- vé k_své -- mu v_do -- brém vzdě -- lá -- ní; ny -- brž smej -- šlí ne -- pra -- vo -- sti, zmo -- cňu -- je se v_kaž -- dé zlo -- sti py -- šně bez o -- stej -- chá -- ní. } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Tuť mu do -- tud vždy la -- ho -- dí, až jej k_to -- mu i při -- vo -- dí, že bý -- vá ho -- den ká -- zně. } >> } \layout {indent = 0}$

Zlost urputná bezbožného
jest mi jistý svědek toho,
že nemá Boží bázně.
Tuť mu dotud vždy lahodí,
až jej k tomu i přivodí,
že bývá hoden kázně.

Mluví-li co, vše nepravé,
nepřipouští rady zdravé
k svému v dobrém vzdělání;
nybrž smejšlí nepravosti,
zmocňuje se v každé zlosti
pyšně bez ostejchání.

Hojnýs Pane v své milosti,
divný i v pravdomluvnosti
že tak dlouho shovíváš.
Ač spravedlnost tvá vysoká,
soud tvůj propast přehluboká,
místo pomst že přispíváš,
by bludy vše opatroval
zvěř i lidi v bytu choval,
ó lásko předůstojná!
na těť všickni spoléhají,
tebou živi, z tebe mají
rozvlažení přehojná.

Nebs ty studnice života,
tvým světlem každá mrákota
bývá osvěcována.
Konejž s těmi vždy milost svou
jenž tě znajíc, myslí snažnou
ctí tebe svého Pána.
I ke mně noha ukrutných,
též ani noha bezbožných
přístupu ať nemívá,
ale všickni v okamžení
s hřmotem ať jsou poraženi,
žádný ať neokřívá.